Z mého života

Drtivá porážka...

18. dubna 2014 v 0:50 | Kiara
Ahoj!
Omlouvám se, že tuto informaci přináším až teď, ale však to znáte... Na všechno si čas najdu, ale na blog (a na školu) mám vždy času nějak moc málo. Každopádně přejděme k věci, aby tento článek nebyl extra dlouhý.
Už je to nějaký ten pátek, co se pořádalo krajské kolo ve floorballe. Postoupily jsme z okresního kola a všechny jsme byly plné nadějí, že letos to konečně dáme a přivezeme si do školy pohár s prvním místem.
Všechno to začalo skvěle. Vyhrávaly jsme jeden zápas za druhým, samozřejmě nás těžce vydřená vítězství velice těšila. Nevím, jak jsem to dokázala, ale do finále jsem si nepřinesla ani jeden gól (jsem brankářka). Jsem si jistá, že za to vděčím převážně obráncům, kteří mě nenechávali ve štychu. Abych nebyla příliš skromná, hodně se mi v bráně dařilo, ani nevím, jak jsem některé z míčků dokázala chytit. Taky jsem si kvůli tomu natáhla sval na stehně.
Nuže, přišlo finále. Všechny jsme byly nervózní a připraveny dát do toho všechny síly. Začal zápas, velmi vyrovnaný zápas. Dlouho nepadl žádný gól. Asi v polovině zápasu se nám podařilo prostřelit výtečnou brankářku a vedly jsme 1:0. Jenže potom jsem dostala gól. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem jej pustila. Ještě teď mě to mrzí, kdybych ho chytla, vyhrály bychom. Nakonec se vyrovnaný stav udržel až do konce.
Nájezdy. Moje první nájezdy. Byla jsem tolik nervózní jako nikdy... Kupodivu jsem se celá nezhroutila. Pamatuji si, že první branka byla vedle, druhou jsem chytla. Třetí prošla. Já blbá! Jediná šance byla, aby dala moje spoluhráčka druhý gól. Jenže nedala. Proto se pokračovalo v nájezdech. Však to jistě znáte z hokeje, jak to s nájezdy je.
Zbytek si můžete domyslet sami. Ani netušíte, jak hrozně jsem se cítila, když se míček objevil za mými zády a nadšený jekot protihráček se rozléhal tělocvičnou. Chtělo se mi tak moc brečet, jenže jsem se nechtěla ztrapnit.
Jo, chápete dobře, beru to tak, že je to má chyba, protože to tak je... To jste měli slyšet, jak cestou domů spoluhráčky naštvaně vykřikovaly sprostá slova, protože byly naštvané. Já radeji jen tiše seděla a až doma se vykřičela.
No, jen jsem vám o tomto ne zrovna skvělém zážitku chtěla říct.

Mějte se krásně a snažte se! ^^

Je ze mě zdravotník!

15. dubna 2014 v 0:07 | Kiara
Ahoj!
Tak jsem se v neděli vrátila ze zdravotnického kurzu, takže vám chci popsat, jak celý víkend probíhal. Mám totiž hroznou potřebu to někomu vykládat, ani nevím proč. Možná z toho mám opravdu dobré zážitky, možná je to lidmi, kteří mě ohromili...
V pátek, to jsme zrovna hráli a prohráli jeden zápas ve školní lize ve floorballe, jsem odjela do Brna do městských lázní. Jelikož je můj orientační smysl na bodu mrazu, byla jsem ráda, že jsem vůbec našla cestu. Pár minut jsem se stresovala, že jsem někde jinde, protože mi jinak nejel vlak a byla jsem první na místě setkání. Naštěstí se brzy začali objevovat další lidé.
V bazéně jsme si zkoušeli zachraňování tonoucího. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mi do nosu natekla voda. Prostě neumím skočit do bazénu, aniž bych se celá ponořila. Každopádně si myslím, že bych sem tam někoho zachránila...

Čekatelky za mnou!

7. dubna 2014 v 19:27 | Kiara
Ahoj!
Tak jsem tu zase s přívalem informací z mého nudného, nezajímavého a líného života!
První, ale zároveň hlavní informací je, že jsem splnila Čekatelskou zkoušku! (Pokud nevíte, co to je, Wiki vám poradí) Jsem tak moc ráda, že to mám za sebou. Ani netušíte, jaké to byly nervy. Naštěstí jsem vše zvládla na první pokus a tak nemusela nic opakovat. Uf! Jako první jsem šla na zdravovědu. Stepovala jsem před pokojem a šrotila se doopravdy zběsile z nedbalých poznámek v deníku. Stejně mi to bylo houby platné, protože o tom, na co se mě zkoušející ptal, nebyla o tématu ani zmínka... Nějakým zázrakem jsem to však dala.
Další věc, kterou bych vám mohla sdělit je, že jsem si usmyslela udělat matce k narozeninám nepečený ovocný dort. Předpokládám, že by jí mohl udělat radost, ale! Neznáte někdo dobrý recept? Nejlépe na piškotový dort s ne moc sladkým krémem a na něm ovoce různých druhů a barev? Moc by mi to pomohlo.

Jelikož jsou čekatelky za mnou, zdravoťák za chvíli taky bude a ročníkovku jsem již odevzdala i obhájila, mám teď spoustu času! A co to znamená? Ano, začínám znovu psát povídky! Jupí!
Oh, jak mně to chybělo. Pouštím se znovu do Černé bílé. Jelikož jsem si už předtím načrtla a popsala hlavní tři charaktery, neměl by pro mě být zas takový problém pokračovat v rozepsaném začátku. Už se těším, až budu jednostlivé kapitoly zveřejňovat. Jen se chci zeptat, jestli chcete, aby byly normálně na blogu, nebo aby se daly stahovat na ulož.to v .pdf, abyste si to mohli stáhnout do mobilu, tabletu či čtečky a číst si to třeba v autobuse nebo tak.

Mějte se pěkně a učte se! ^^

Apríl!

3. dubna 2014 v 13:36 | Kiara
Ahoj!
Jak vám jistě došlo, předešlý článek o mém konci nebyl ani za mák pravdivý. Jistě, moc lidí si jej nepřečetlo, ale já si prostě musela z někoho vystřelit nějakým neoriginálním vtípkem.


Samozřejmě jsem se dozvěděla, že je apríl, až když mi o tom řekl spolužák. Neměla jsem tedy žádný vtípek promyšlený a smířila se s tím, že si letos z nikoho nevystřelím. Naštěstí si ani ze mě nikdo neudělal blázny. Na jednu stranu jsem ráda, ale zase... Co je to za apríla, když nikde kolem nejsou vtípky? Přístí rok snad už nezapomenu a někoho napálím!
Povedlo se vám udělat si z někoho legraci? Jakým způsobem a z koho? Nebo snad někdo napálil vás? Napište mi to do komentářů, moc mě to zajímá.

(Menší poznámka: Přemýšlím, zda používat v textu různé animované ikony - či - zajímal by mě tedy váš názor.)

Mějte se krásně a užívejte si slunečného počasí ^^

Rozvod?

23. března 2014 v 20:15 | Kiara
Zdravím.
Tak jsem si před pár minutami vyslechla matkou svolanou "rodinnou poradu" a tam jsem se dozvěděla pár nepříjemných věcí o otci. Nevím, zda pravdivých, ale matka vypadala opravdu přesvědšivě. No, padlo pár slov o tom, že rozprodává náš majetek, chce se odstěhovat a dokonce hledá novou partnerku. Rozhodla se, že to bude řešit přes právníka. Taky nám oznámila, že bychom se museli odstěhovat, protože bychom to finančně nezvládali.
Obšas jsem si říkávala, že by mě ani moc neudivovalo, kdyby se naši rozvedli, protože se často hádali. Jenže teď, když mi to bylo oznámeno, zjistila jsem, že je to úplně jiné. Neumím si představit, že bychom žili jinde, bez jednoho z nich... Vždyť mají tři děti a jsou spolu 25 let...
Je to zvláštní... Píšu to sem, protože kdybych to někomu vykládala, asi bych brečela. I teď taktak zadržuji slzy. A já nerada brečím před někým.
Asi budu muset počkat, až se to vyřeší. Pořád je tu šance, že se nic nestane a bude vše v normálu, i když nevím, zda se to stane a zda by to bylo to nejlepší...
Nemyslím ani tolik na sebe, ale třeba mému bratrovi je 10 let a v tomto věku se stane, že jeho rodiče se rozvedou? To by nemělo dobrý dopad. Rozhodně ne...
Hodně mě teď zžírá to, že jsem na matku docela nadávala. Přitom jsem si ani neuvědomovala, že by mohla mít takové problémy. Teď, když jsem si to vyslechla a slyším, jak v ložnici brečí... Nedělá mi to dobře.
Neočekávám lítostivé komentáře, stejně by mi nepomohly. Jen chci tuhle událost zapsat a anonymně se o ni podělit. Trochu se mi díky tomu ulevilo.
Teď půjdu ven. Musím si vyčistit hlavu a je mi jedno, že je tma a prší.

Mějte se a omlouvám se za chyby, nechci to číst...

Velice nabitý březen...

23. března 2014 v 15:23 | Kiara
Ahoj.
Jak jsem si již jistě jednou stěžovala, měla jsem velmi nabitý program přes březen, který za tři týdny KONEČNĚ skončí. Jak já se těším, až budu mít klid od toho všeho.
Včera jsem byla v Brně koupit si rifle. Tak jsem tak šla po nějaké ulici, přede mnou se procházel mladý pár s kočárkem a co nevidím! Bohatě vypadající pán z onoho páru začne hladit svoji partnerku po hýždích. Ale jako by to nestačilo, rovnou rukou zajede pod její rifle... Upozorňuji, že jsme byli na poměrně rušné ulici, čili na veřejnosti před zraky spousty lidí. Doopravdy nechápu, jak si tohle někdo může dovolit! A že ta ženská nic neudělala... Možná to moc řeším, ale nechcou si to nechat někam do soukromí?
Už od úterý mě bolí v krku a mám nepříjemnou rýmu. Ani nedokážu spočítat, kolik jsem za tu dobu pocumlala hašlerek. Ale pomáhají. Momentálně mě v krku skoro nebolí.
Když už jsem se zmínila o tom Brně, tak jsem si ve Vaňkovce četla knihu, kterou mám mimochodem rozečtenou asi čtvrt roku a pořád ne a ne ji dočíst, seděla na lavičce a v klidu čekala na autobus domů. Když vtom přijde nějaký chlapík a sedne si vedle mě. Lavečka ne zrovna dlouhá, z jedné strany kytka, z druhé eskalátor a naproti východ. Pochopte, jsem celkem stydlivý člověk a tohle mě naprosto vylekalo. Proto jsem udělala to první, co mě v tu chvíli napadlo; spěšně vstala a odcházela. Za mnou se ozvalo jen "Klidně si čtěte dál," ale na to já fakt neměla. Dost se bojím cizích lidí.


Velice se netěším na obhajobu své ročníkové práce, která mě čeká tento čtvrtek. Zatím ještě nemám ani prezentaci, kterou bych tedy měla udělat co nejdřív... Hodně se bojím, protože jsem vždycky hrozně nervózní. Ale zároveň se těším, až to budu mít za sebou.
V pátek jsme měli trénink na florbalové krajské kolo. Jsem v bráně a věřte mi, že tam jenom nesedím. Tak spocená jsem snad ještě nebyla. Jeden míček za druhým, ani jsem nestíhala si znovu kleknout. Prostě záhul. A ještě k tomu jsem byla nachlazená... Jen doufám, že se naše snažení vyplatí a že za týden v pátek uspějeme ^^
A to mi připomíná, že zítra pojedu do Brna na vyšetření, abych mohla mít kontektní čočky. Pod helmu totiž brýle nedám a vidím rozmazaně. Což je tak trochu nepraktické...

Mějte se pěkně a sportujte! ^^

Matky nás maj přece rády...

16. března 2014 v 13:46 | Kiara
Ahoj.
Tak jakpak se máte? Je březen a já mám vážně spoustu práce a starostí, proto také nepřidávám články a neměním písně týdne. Přemýšlím, že bych je zrušila, stejně mi už dochází písničky. Nu, uvidíme.
Momentálně píši čekatelskou práci, takže takový kratší příběh na téma Průvodce. Řeknu vám, je to asi poprvé, kdy musím napsat příběh na stanovený termín, a je to pro mě hotové peklo! Dead-line mám za týden, tedy 23. března, a tudíž jsem byla nucena včera napsat prolog a dvě kapitoly. Nechci ani pomyslet na to, jak tento příběh nakonec dopadne. To bude hrůza. Proto ho zřejmě ani zveřejňovat na blogu nebudu...
No, a abych se dostala k tématu, o kterém napovídá název článku. Moje matka je prostě... jak bych to řekla... mezi námi to poslední dobou dost vře. Prostě na mě vyjede i kvůli úplné banalitě a já začínám taky, protože mě její chování nehorázně vytáčí. Prostě ji zajímají jen známky, nic jiného. Nezajímá ji, jak jsem se měla na čekatelkách, jaké to bylo na výpravě, jestli teď něco píšu, zda mám kluka... Oh, abych moc nekřivdila, taky ji zajímá, jestli mám uklizeno v pokoji...
Všude se píše, že to s námi rodiče myslí dobře a že nás mají rádi a blah, blah, blah. Můžete mi říct, proč mně to tak nepřijde? Je vážně demotivující dělat něco, na co jste pyšní a samotná matka vás ani nepochválí.


Někdy si říkám: "Opravdu to v některých rodinách funguje tak, jak ukazují filmy, anime a knihy?" Přijde mi to tak moc nereálné, že tomu nevěřím. Ach jaj...
No, teď něco veselejšího. Jedu dneska do Brna do čajovny, abych se setkala s těmi super lidmi z čekatelek. Jak já se těším!
Mějte se pěkně a usmívejte se! ^^

Animefest se blíží

2. března 2014 v 12:19 | Kiara
Ahoj!
Tak dnes začíná prodej vstupenek na Animefest a já už se nemůžu dočkat, až tam pojedeme. Neustále aktualizuji webové stránky Animefestu, abych mohla platit jen 400,- Kč. Počítám každou korunu, nemějte mi to za zlé.
Mám nehorázný problém, a to ten, že nevím, jakou barvu trička si mám koupit! Vínová je pěkná, šedá taky a černá taktéž! Já prostě absolutně nevím! T-T
Každopádně, můžete se těšit na fotky z Animefestu. Já vím, že je to až za dva měsíce, ale ty vstupenky mě tak moc nakoply, že mám chuť tam jet hned!
No, to bude asi vše. Komu by chtělo v neděli číst nějaké dlouhé články bez pointy?


Mějte se krásně a pojeďte na Animefest! ^^

Doplnění 2. 3. 2014, 15:00.: No, nakonec jsem to, překvapivě, nestihla, takže platím 450,- Kč, tak snad to bude za to stát. Věřím, že ano!
Doplnění 4. 3. 2014, 17:20.: Takže mi napsali e-mail, že měli nějaké problémy a že jsem to vlastně stihla. Okey, bránit se tomu nebudu, nakonec tedy platím jen 400,- Kč za vstupenku. Jo a objednala jsem si černé tričko.

Nudné, táhnoucí se dny nicnedělání.

20. února 2014 v 19:10 | Kiara
Ahoj.
Prázdniny jsou, dá se říct, v půlce a já dělám všechno, jen ne to, co bych dělat měla. Znáte to, ne? Klidně jdete uklízet celý dům, než abyste dělali něco nudného a zdlouhavého do školy. Pro někoho učení se na písemku, pro mě momentálně ročníková práce. Dívám se na filmy, na olympiádu, čtu si, dokonce jsem i dodělala editaci ke Good Endingu, jen abych zabila čas a nemusela dělat práci. To je na nic...
Další věcí je, že se chci zeptat, jestli neznáte nějakou neplacenou aplikaci na mobil, se kterou bych mohla točit obraz. Jestli s tím třeba nemáte zkušenosti. Chtěla bych totiž zkusit psát na blog recenze na mobilní hry.
Když už jsme u těch her, moc si chci zahrát Dishonored. Docela vážně přemýšlím o jeho koupi na Steamu, jenže nevím, jestli mi to notebook unese. Jakože měl by, ale už by chudák potřeboval vyčistit... Taky přemýšlím nad tím, že si nainstaluji HearthStone, ale zatím jenom přemýšlím...
A když už jsme u toho přemýšlení, tak mě napadlo, že by bylo dobré už jít.

Mějte se krásně a neflákejte povinnosti!

Vysvědčení

30. ledna 2014 v 16:39 | Kiara
Ahoj!
Doopravdy dlouhou dobu jsem se neozvala, ale tak znáte to. Konec pololetí přinesl spoustu testů, ročníkovka je stále nedodělaná, ale aspoň jsem trochu pokročila.
Každopádně bych se s vámi mohla podělit o své známky z pololetí, ne? Ten čas ale utíká. Tak tedy, začneme optimisticky. Mám jedničku z chování, informatiky a tělocviku... Jo, žádná sláva. Dvojku mám z hudebky, základů společenských věd, matiky a z chemie, což nechápu, jak jsem mohla dokázat. Jsem na sebe pyšná! No, a ostatní jsou trojky, tedy až na němčinu, ze které mám za čtyři. Co si budeme povídat, mohlo to být lepší.


Druhá věc, kterou vám chci oznámit, je ta, že v sobotu odjíždím na zimní lesní kurz, takže určitě týden nepřidám příspěvek. Ne, že by to byla nějaká změna, ale upozornit vás na to mohu. Doufám, že potom nebudu moc líná vám zde napsat své dojmy a že neumrznu.

Mějte se pěkně! ^^

Zatracená němčina!

17. ledna 2014 v 16:56 | Kiara
Čau.
Tak jakpak se máte? Já jsem ráda, že už je konečně víkend, protože tento týden jsme psali snad 258 testů. A jak to tak dopadá, snažila jsem se učit se na všechny a nenaučila jsem se pořádně ani na jeden. Jenže to není to nejhorší! Jak již název článku napovídá, němčina mi dává pořádně zabrat. Tedy, teď už ne, protože se učitelka rozhodla dát mi na pololetí za čtyři, ale berme to pěkně od začátku:
V němčině mám známky (nezděste se): 4, 4, 5, 5, 1. Minulou hodinu mi řekla, že pokud budu chtít trojku, budu muset zabojovat tak, že se naučím vyprávění a slovíčka. No, naučila jsem se to i na úkor dalších dvou testů, které jsme psali v tentýž den. Jenže dnešní hodinu mi oznámila, že mě nevyzkouší, že mi dá prostě za čtyři, protože by to bylo vůči ostatním nefér.
Jakože "What?". Co tohle má sakra znamenat? Jakoby si ani nepamatovala, že mi řekla, abych se naučila! Co to jako je?!

Tinker: "Průměr máš strašný, co bys chtěla? Nikdo ti žádné výjimky dávat nebude. Měla ses učit průběžně a nenechat si nasolit špatné známky!"

Mně by tak netankoval fakt, že mám dostatečnou na vysvědčení. Ale vadí mi to, že jsem se jako, s prominutím, debil učila na pitomá slovíčka, což nakonec bylo k naprostýmu... ničemu, zatímco jsem se mohla naučit na literaturu, ze které budu mít kvůli tomu přinejlepším za tři. Že jsem se mohla nučit na slepou mapu jižní Ameriky, jež taky nedopadne zrovna slavně. A že jsem si nemusela dělat zbytečné naděje. Tohle přesně mě na tom štve nejvíc.


Ale jinak se mám fajn. Sice trochu unavená, ale fajn. Zítra mě čeká ročníkovka, rozhodla jsem se totiž, že ji v sobotu konečně dokončím. Ale vzhledem k tomu, že nemám téměř nic, budu potřebovat hodně energie, tak mi držte pěsti.
Radím vám, ročníkovku si vyberte podle toho, co vás baví a o co se zajímáte, ne podle toho, co by mohlo mít dobré zdroje a jednoduché zpracovávání. Není tomu tak. Věřte mi, dělám práci o The Beatles a prostě hrůza. Další rada je, abyste to udělali co nejdřív a ne na poslední chvíli...
No, to už bude všechno, nechci vás tu příliš zatěžovat zbytečnými řečmi.

Mějte se krásně a nestresujte se před vysvědčením! ^^

Den blbec

11. ledna 2014 v 15:37 | Kiara
Ahoj!
Doufám, že se máte všichni dobře, tedy aspoň líp než já. Momentálně ležím v posteli a mám vedle ní kýbl. Celý včerejší večer jsem totiž zvracela, ani nevíte, jak jsem byla ráda, že jsem usnula... Teď mě docela solidně bolí hlava, takže zvládám maximálně sedět. Když si pomyslím, že jsem celou sobotu chtěla dělat na ročníkovce... S termínem odevzdání to nevidím moc nadějně.
Nemocná jsem nebyla takové dva roky, natož abych vracela jídlo špatným směrem... Od té doby jsem už zapomněla, jaký je to hnus. Prostě se mi nechce dělat vůbec nic, jen spát... Každopádně vám chci poradit, abyste ve školní jídelně nejedli kuřecí řízek s bramborovou kaší z prášku. Mám hroznej hlad, ale vůbec žádnou chuť a bojím se, že bych znovu zvracela... Dnes se mi to naštěstí ještě nestalo.
A jinak? Nemám čas absolutně na nic. Učitelé se totiž dočista zbláznili a příští týden každý den píšeme aspoň jeden test, přičemž hned v pondělí mě čekají rovnou tři písemky. Doufám tedy, že nevolnost mě rychle přejde, protože si nemůžu dovolit zameškat.
No, a jinak se mám docela dobře. Sice je leden, ale venku je jaro. Mám zimu docela ráda, ale jeden rok bez ní mi vůbec nevadí. Tedy doufám, že letos nepřijde a že místo na letní tábor nepojedu na zimní.


Mějte se krásně!

Vánoce jsou za námi...

29. prosince 2013 v 12:57 | Kiara
Zdravím!
Tak jak jste si užili Vánoce? Copak jste dostali za krásné dárečky? Zbylo vám ještě nějaké to cukroví?
Já mám radost tedy hlavně z toho, že jsou prázdniny a nemusím vstávat brzo ráno... Večer s rodinou... Myslím, že se nebudu moc vyjadřovat. Z dárků mám radost, jak by taky ne. Dostala jsem nový mobil, dotykový. I když jsem byla spokojena se starým, tlačítkovým a s rozbitou obrazovkou, lepší než drátem do oka, ne? Bojím se, že mi brzo někde spadne a bude po něm... Dále mám od babičky růžové pyžamo (díky babi...), dále nějaké ty šampony, mastičky a já nevím co všechno, kabelku, kterou pravděpodobně nikdy ve svém životě nevyužiji, a teplou mikinu od tety.

Hobbit - Šmakova dračí poušť

16. prosince 2013 v 11:28 | Kiara
Zdravím!
Chtěla bych se s vámi krátce podělit o své zážitky z premiéry druhého filmu Hobbit. Nebudu to tedy dále prodlužovat.
Jelikož jsem četla knihu, asi vás nepřekvapí, že jsem z filmů nebyla tak úplně odvařená. První díl byl skvělý, téměř celý podle knihy, pár domyšlených věcí mi vadilo, ale nebylo to tak hrozné. Druhý díl už tolik podle originálu nebyl, sázel mnohem více na akci a, jestli to mohu zmínit, na tu klasickou americkou, což znamená levnou a velmi předvídatelnou, romantiku, která v knize, naštěstí, nebyla vůbec obsažena. Vážně, to jsem nechápala, jak mohou tak dokonalý příběh o dobrodružství mužské skupiny pokazit něčím takovým?! Hodně mě to naštvalo.
Film je udělán s velkou dávkou vtipnosti, což se mi neuvěřitelně líbilo. Herci podávají úžasné výkony, obsazení se k postavám taktéž hodí. Možná to trošku přepískli s počítačovou technikou, takže to vypadá trošičku uměle, ale to je jen takový detail.
Premiéra v Brně se konala přesně o půlnoci v noci ze středy na čtvrtek. Všude bylo opravdu moc lidí, ale to se dalo čekat. Byli jsme na verzi v originálním znění s českými titulky. Film skončil kolem třetí hodiny. Kupodivu jsem neusnula, každopádně jsme domů dojeli o půl čtvrté ráno, tudíž jsem šla spát ve čtyři. Po třech hodinách jsem vstávala do školy.
Ve čtvrtek jsem nebyla nijak zvlášť unavená, to přišlo až v pátek, kdy jsem zaspala a jen taktak stihla vyučování.


Nakonec přidávám gif z prvního filmu. Taky se vám Kili tolik líbí? Je hezčí jako trpaslík než v normálu. Filmy doporučuji, ale před jejich zhlédnutím si přečtěte nejdříve knížku.

Mějte se pěkně a čtěte Hobbita!

Mezinárodní den otaku

15. prosince 2013 v 12:35 | Kiara
Ahoj!
Jsem tu jen na skok, a to abych vám oznámila, že dnes, tedy podle veškerých facebookových stránek, je Mezinárodní den otaku! Jo, taky jsem netušila, že něco takového existuje, ale co na tom.
Na jedné stránce jsem našla obrázek s textem, který byl poměrně odbytý, takže jsem jej předělala.


Česky si jednoduše máte napsat na zápěstí "^w^", abyste reprezentovali otaku. Ale myslím si, že jste tomu všichni rozumněli. Já jen pro jistotu.
Každopádně já už smajlíka na zápěstí mám, sice ne zrovna podařeného, jelikož jsem před půl hodinou vstala a mé prstíky jsou stále ztuhlé, ale to vůbec nevadí!

P.S.: Obrázek můžete volně kopírovat na své blogy bez uvedení zdroje, ale prosím nepište, že jste ho dělali vy.

Mějte se krásně a užijte si Mezinárodní den otaku! ^w^

Narozeniny!

6. prosince 2013 v 21:00 | Kiara
Ahojte všichni!
Stala se mi zvláštní věc... Jdu si takhle do školy, a když vejdu do třídy a usadím se na židli, přijde ke mně kamarádka s nastavenou rukou. Říkánm si: "Co to sakra...?" když vtom na mě vychrlí: "Všechno nejlepší k narozeninám!"
Tohle bylo vážně poprvé, co jsem zapomněla na své vlastní narozeniny. Asi vážně stárnu... Každopádně, dnešním dnem je mi sedmnáct let!


Dneska jsem pro vás vyrobila i obrázek, jenže jsem "dostala" suprový dárek... Selhal mi notebook! Víte vy proč? Protože jsem tak nešťastně nešikovná, že jsem na chudáčka malého vylila vodu. Teď se po radě otce suší nad radiátorem, ale nejsem si jistá, jestli bude po dvou dnech fungovat. Proto nečekejte žádné články.
No, a co jsem dostala k narozeninám? Od matky velký hrníček na kakao a instantní polívky, od otce tašku přes rameno, do které se dá dát i notebook, a od babičky s dědečkěm nějakou tu kačku.
Čekám spo~usty přání v komentářích!

Mějte se krásně a dávejte si vodu hodně daleko od počítače!

Edit (8. 12. 2013): Počítač jede (zatím), takže sem mohu přidat zmiňovaný obrázek. Je jednoduchý, snad se líbí.

Mikuláš!

5. prosince 2013 v 22:01 | Kiara
Ahojte!
Jelikož je pátého prosince a venku všude chodí čerti, chtěla bych vám popřát příjemného Mikuláše se spoustou mandarinek a banánů!


Jak probíhal Mikuláš u nás? No, nijak zvlášť. Po skautu jsem pospíchala k babičce a celá hladová spořádala vše, co zbylo z návštěvy mé rodiny. Poté jsem si odnesla igelitku sladkostí, čokolád, jablek a tří mandarinek domů, kde na mě čekaly další sladká překvapení. Jo, opět čokolády. Jak já nesnáším samotnou čokoládu... Když je třeba obal čokoládový na zmrzlině nebo tak, je to fajn, ale celá tabulka? Ne, díky... Jen doufám, že se mi to podaří darovat spolužákům.
Jinak se právě snažím udržet v žaludku kousek medovníku, který jsem ze zdvořilosti spořádala. Fakt poslední dobou nemusím sladké. Snad se z toho nepozvracím...
Vážně, kde jsou ty dětské časy, kdy jsem si stěžovala, že v mé igelitce je víc mandarinek než čokolády? Co bych teď za to dala...
Nuže, to je asi všechno. Pokud chcete poslat Milku či Orion, klidně mi napište...

Mějte se pěkně a ať vás ze sladkostí nebolí bříško!

Povídky

4. prosince 2013 v 18:34 | Kiara
Ahoj.
Tak jak vám dupou králíci? Byla zase několikadenní pauza a víte vy proč, miláčkové moji? Čekala jsem na to, až někdo, aspoň jeden človíček napíše nějaký ten komentář k povídce, kterou jsem v neděli přidala. Jenže se tam žádný neobjevil. Když jsem se nad tím tak zamyslela, zjistila jsem, že u téměř žádné povídky komentář není. Chtěla bych se zeptat proč? Aspoň jednorázovky, jež jsou dlouhé maximálně na jednu stránku, byste si přečíst mohli a zanechat svůj názor. Nelíbí se vám? I tak mě zajímá, možná i o to víc, aspoň bych věděla, kde dělám chyby. Nezajímají vás mé povídky? V tom případě odejděte z tohoto blogu, protože se s ním zaměřuji hlavně na ně. Nebo jste snad moc líní na to přečít víc než 300 slov? Tak to vám radím si jít léčit svůj lenivý mozek...

Vánoce, kam se podíváš

27. listopadu 2013 v 18:30 | Kiara
Veselé Vánoce všem!
...
Počkat, něco nesedí. Venku není sníh, v obýváku chybí stromeček a mobil mi neoznamuje příchod nových přáníček. Jenže všude jsou vánoční reklamy, světélka zdobí každičký krám, a když vyjdete z domu, červená vám nos i uši. Navíc ještě nejsou prázdniny a já stále trčím ve škole... Tak co to je?!

Teď vážně. Samozřejmě vím, že i když se svátky blíží, stále je před námi měsíc mrazů, trhů a nervózních lidí. Vůně pečícího se cukroví a oblékání teplých ponožek.
Nuže, čeká mě ještě pár týdnů útrap ve škole. Řeknu vám, mám vždy období úspěchů a období neúspěchů. Momentálně převládá druhé období. Bohužel. Ah, jak já tohle nesnáším!
Ale zpět k Vánocům. Taky vás tolik iritují ty reklamy nejen v televizi, ale také všude na internetu? Znovu jsem slyšela to ohrané: "Nene, já nemusím, já už ho vidím!"... Tuhle hlášku jsme omílali stále dokola jako malé děti v páté třídě... A začíná mě fakt vytáčet!
Ne, já jsem v klidu. *Nádech... výdech* Právě čtu Hobita a je to zajímavé. Taková spíše pohádka. Pán Prstenů mě nikdy nebavil, tak jsem dala šanci aspoň Hobitovi a čte se mi celkem dobře. Po dočtení se podívám na film. Doufám, že se bude držet knihy a nezkazí mi tak požitek.
Heh, tohle bude vše. Jaký to ale nezáživný článek, že? Vypadá to, že nebudu přidávat mnoho článků až do Vánoc...


Mějte se hezky a nakupujte dárečky!

Taneční

19. listopadu 2013 v 17:21 | Kiara
Ahoj!
Jak už název článku napovídá a jak jste se mohli dozvědět ze včerejšího článku, byla jsem včera v tanečních. Jelikož nejsem tolik kreativní ve vymýšlení příspěvků, tak sem napíši své zážitky.
Jako první jsem tancovala s jedním instruktorem. Naštěstí byl výškově podobný a tancovali jsme chachu, takže to bylo v pohodě, a naštěstí byl bigamista, takže jsem si mohla sednout. Jenže! Když se tancoval waltz, přišel pro mě poměrně hezký kluk, jestli si nechci zatancovat. Jelikož v tanečních nemůžu odmítnout, šla jsem. Nědělala jsem si žádné zbytečné iluze, jelikož jsem byla nejblíže dveřím, ze kterých přišel, proto si mě zřejmě vybral. Waltz mi absolutně nejde, hlavně ta zpropadená otočka, takže jsem mu byla vděčná jen z poloviny, že si pro mě přišel.
Dále následovala další pánská volenka. To za mnou přišel také neznámý kluk, jehož jméno jsem již stihla vypustit z hlavy. Opět walz. Nejsem moc zvyklá, že se k někomu tisknu, jenže on mě prostě nenechal se oddálit. Bylo to docela trapné. Jasně, chápu, že u tohoto druhu tance musíme být u sebe blízko, ale bylo mi to nepříjemné. Proto jsem málem Bohu děkovala, když jsme začali s jivem. To bylo mnohem lepší a zábavnější. Ale musím uznat, že tancoval skvěle.
Nácvik na bílou prodlouženou jsem strávila s kamarádkou na záchodě, protože na ni obě nejdeme.
Nuže, další polovinu jsem tancovala s jedním klukem. Jenže, holky, buďte rády, že jste malé, protože když je váš partner o hlavu nižší a má tak perfektní výhled na váš dekolt, není to zrovna příjemné... Ale byl fajn, Už jsem si docela i zvykla na to, že je většina lidí menších. Jakmile jsme si sedli, zjistila jsem, že při valčíku mi šlápl na nohu tak špatně, že mi trochu tekla krev z palce. Ale to je menší detail...


No, to je zřejmě vše, snad jste se pobavili. Já se tedy moc nebavila...

Mějte se pěkně a tancujte!

Ach, ty pondělky...

18. listopadu 2013 v 15:18 | Kiara
Zdravím vás!
Taky tak nesnášíte pondělí? To je strašné. Sice vstávám ráno v sedm hodin, což se jen tak někomu nepoštěstí, jenže já potřebuju nejmíň deset hodin spánku, abych byla úplně vyspaná. A jde to vidět. Obzvlášť, když po víkendu jdu spát v jednu v noci. No, asi si umíte představit, jak jsem ve škole vypadala.

Halloween

31. října 2013 v 20:43 | Kiara
Ahoj lidi!
Tak i já vám přeji pěkný Halloween, ten svátek, který se u nás v České republice neslaví. Místo toho však máme dušičky.


Doufám, že se máte pěkně, že spíte tvrdě a že máte dobré známky. Protože já ne. Pár čtyřek se mi započítalo do průměru a matka zase dělá chytrou, straší mě, že mě odhlásí z gymplu a tak dále. Kolikrát to tu už bylo? Ano, hodněkrát... Každopádně pravdou je, že bych se mohla snažit víc, i když je učivo obtížné. A taky mě pořádně bolí za krkem z nekvalitní peřiny pod hlavou...
A co to znamená'? Neaktivitu? Ale kde že... Já se budu snažit, přidám sem pár fotek, povídky na misi na Konoze a... já vlastně nevím, co dalšího. Možná si přečtu nějakou krátkou mangu a napíši recenzi.


A ještě něco by se našlo. Přihlásila jsem se do jedné literární soutěže, která už je taková větší, takže jestli by se náhodou stal zázrak a já se umístila na nějakém významném místě, oznámím vám to. No, ale jelikož budou zřejmě zveřejněny i údaje jako jméno, možná i škola a podobně, tak to budou opravdu jen první tři místa. Pravděpodobně se to nestane, ale i tak mi držte palce, protože by to byl opravdu velikánský úspěch!

Tak se mějte hezky a pořádně strašte malé děti!

Bowling!

23. října 2013 v 19:56 | Kiara
Ahoj lidi!
Tak jak se máte? Mně je celkem fajn, nebyla jsem zkoušená z vyprávění v němčině, takže spokojenost. Sice mě při psaní bolí polštářek levého malíčku (otvírání ondrášovek je nebezpečné!), ale já to kvůli vám nějak vydržím.
Nuže, dnes jsem byla na bowlingu a bylo to moc fajn. I když jsem při rozcvičujícím kole nahrála 115 bodů, hned, jak začal turnaj, nastal totální failing... No, první jsem nebyla. Ale tak zahrála jsem si celkem čtyři hodiny, takže jsem docela vyčerpaná. Rozhodně tuhle zábavu všem doporučuji, hlavně s partou dobrých přátel.
A ještě bych chtěla zmínit fakt, že se psaním si dávám na chvíli pauzu, jelikož mám teď dost práce ve škole (psaní ročníkovky a testů) a taky bych se chtěla věnovat čtení. Jednak kvůli obohacení své slovní zásoby a jednak kvůli délce zapůjčení tří knížek od známého, na které se v podstatě zatím jen bezúčelně práší.


Tak se mějte dobře a pití otvírejte opatrně!

Rovnátka jsou pryč!

4. října 2013 v 16:39 | Kia-chan
Konečně! Sundali mi po těch x letech ty zpropadené dráty z úst! Konec zachycování jídla za rovnátka, konec propíchaných tváří z drátů, konec železného úsměvu!
Ale víte vy co? Nandávací rovnátka jsou horší. Ze začátku je musím nosit pořád, tedy až na čištění zubů, jezení nebo nějaké sportovní činnosti. Šišlám jako babička bez zubů a dvakrát tolik také slintám . No děs. Ale za ty rovné zuby to přeci jen stojí.

A co se jinak děje v mém životě? Bratr (10 let) má narozeniny, takže jsem mu koupila velice pěkný dárek, čili první díl mangy Naruto. Jsem zvědavá, jak zareaguje, přinejlepším přinejhorším skončí v mém vlastnictví. Ale to samozřejmě nebyl můj hlavní úmysl... (<--- Lže )
Každopádně mě hrozně bolí zub z těch nandávacích rovnátek, takže si jdu (na to) dát zmrzlinu.

Mějte se hezky!

Takže... Co nového?

19. září 2013 v 20:30 | Kia-chan
Ahoj všichni! Je tu další článek, který informuje o novinkách z mého života. Nebojte, plánuji, že to bude krátké, protože jsem před chvilkou došla domů a jsem totálně utahaná.
Takže první, co vám chci oznámit, je, jak jste si již mohli všimnout, že zítra začnu dělat challenge about me, takže se o mně dozvíte zajímavé i nezajímavé věci. Docela se na to těším, aspoň budou teďka články každý den.
Další věc je, že škola mě asi zabije... Nikdy jsem nebyla studijní typ, moje paměť vstřebává jenom to, co mě zajímá a prostě mi to nejde. Budu se muset více snažit, abych měla dobré známky, které moje matka vyžaduje. Jsem na to zvědavá, protože tohle si vždycky říkám a poté to stejně nikdy nedodržím...

Ano, takto to dopadá, když se nudím v hodině matematiky...

A jako poslední věc se s vámi chci podělit o odkazy, na nichž si můžete stáhnout ikony do počítače, které poté můžete používat na různé složky. Jsou vážně super, takže doporučuji. A také jsem si stáhla kurzory Fairy tailu na deviantART, Happy jako kurzor vážně rozkošný ^^.

Mějte se krásně a choďte brzy spát!
 
 

Reklama