Z mého života

Prázdniny!

19. prosince 2014 v 20:24 | Kiara
Ahoj!
Konečně! Konečně to trápení, ranní vstávání a věčné učení se o přestávkách skončilo! Konečně jsou prázdniny!
Upřímně, moc si o zimních prázdninách neodpočinu, protože budu muset udělat ročníkovou práci. Ach jo, tak moc se mně nechce! Ale co nadělám. Vykašlat se na to nemůžu, protože bych dostala o stupeň horší známku, a to si v dějepisu fakt nemůžu dovolit...
Dneska venku bylo jaro. Jak je to možné? Vždyť za necelý týden jsou Vánoce! Před dvěma týdny tu kvůli mrazům nejela elektřina, a teď si venku chodím v mikině? Co se to krucinál děje?
Budu si dělat autoškolu. Ani netušíte, jaké z toho mám nervy! Ještě nikdy jsem si nezkoušela řídit, nemám ponětí, jak se řadí, dokážu tak maximálně pustit rádio, což mi však asi k ničemu nebude... Vždyť já ani nevím, kde je plyn! Vím, že brzda je uprostřed... že? Bože, 6000,- korun v háji... :D
Lidi, ještě nemám nakoupeny dárky... Já se asi zblázním! Vánoce za pár dní a já vůbec netuším, co bych měla koupit! Do háje, tohle je špatný. Kvůli autoškole jsem skoro švorc, a teď ještě utrácet za dárky. Asi si s kamarádkou zajedem zítra do Brna. Možná zkusím něco vyfotit, protože už dlouho žádné fotky nepřibily, ale nic neslibuju.
Co bych vám řekla dál? Už jsem vymyslela vánoční dárek sem na blog. Nečekejte nic převratného, i tak mi to však dalo docela práci.


Mějte se krásně! ^^

Mezinárodní den otaku

15. prosince 2014 v 19:13 | Kiara
Ahoj!
Tak dnes jen krátce. Trochu pozdě, ale přeci vám připomínám, že dnes je opět mezinárodní den otaku, takže doufám, že všichni máte na zápěstí namalovaného smajlíka. A pokud ne, tak se vám nedivím, já na to taky zapomněla, ale chci se jen pochlubit obrázkem, který jsem pro tento speciální den vytvořila... Snad se vám bude líbit.


Mějte se pěkně! ^^

Vánoce se blíží

11. prosince 2014 v 20:33 | Kiara
Ahoj!
Jak se máte? Já mám velký shon ve škole, takže stále něco píšeme. Navíc ještě nemám nakoupené dárky na Vánoce. Nevím, jestli vůbec budu něco kupovat...
Povídka možná bude mít dalšího beta-čtenáře, takže opravení kapitoly bude trvat o to déle... Vážně se za to zdržení omlouvám, ale když chci, aby povídka byla dobrá, tohle musí být. Snad bude dvanáctá kapitola brzy.
Stále nemohu vymyslet, co dát za Vánoční dárek sem na blog. Jestli přeložit nějaké mangy, což mi mimochodem bude zatraceně dlouho trvat, takže bych to asi nestihla, nebo napsat nějakou povídku, k níž mě nenapadá žádný příběh, nebo já nevím co. Napadá něco vás?
Padá na mě neskutečná únava. Jsem nevyspalá, bolí mě hlava a k tomu všemu jsem se ještě nachladila, takže mě škrábe v krku. To to ale pěkně probíhá, že?
Začínám přemýšlet nad tím, co bych měla psát po dokončení Jarního dítěte. Mám velkou chuť napsat nějakou romantiku z prostředí japonského školství, ale nevím, jaký by o to byl zájem.


Mějte se krásně a balte dárky! ^^

Narozeniny!

7. prosince 2014 v 18:16 | Kiara
Ahoj!
Tak včera byl den, kdy jsem měla své osmnácté narozeniny. A věřte tomu nebo ne, cítím se pořád stejně jako předtím... Čekala jsem aspoň nějaký pocit změny, jelikož je to takový milník v životě, ale zřejmě jsem se spletla...
No, včera jme jeli s máti k babce. Matka řídila a já se bála o svůj holý život. Pořád se zamlžovalo čelní sklo, takže každých patnáct vteřin jej musela otírat. Jen jsem si pořád v mysli dokola opakovala první pomoc při autonehodě...
U babky jsem se necítila moc dobře. Moje babka z matčiné strany je totiž hodně negativní osoba. A taky tvrdohlavá. Byla jsem ráda, že jsem s ní nemusela strávit moc času... Já vím, že je ošklivé tohle říkat o vlastní babce, ale ona je tak hrozně protivná osoba.
Dneska jsme šli k babce z fotříkovy strany, kam přišla ještě teta, strýc, jejich syn s manželkou a vnukem. Tam už jsem se cítila líp. Vládla pohodová atmosféra a ze všeho toho jídla mi je špatně ještě teď.


No, a co jsem dostala za dárky? Náramek z chirurgické oceli, sprchový gel, hrnek, kytky v květináči (ty jsou do týdne mrtvý), spoustu peněz a spoustu čokolády. Já budu zase jako koule... S fotříkem jsem se ještě domluvila, že mi koupí nové brýle, jelikož ty, co mám teď, mám od samého počátku, takže kolem osmi let. To je dost... Musím si vybrat nějaké pěkné. Přemýšlím o těch vělkých, ale nevím, jestli mi budeou slušet. Snad ano.


A jestli plánuji své narozeniny nějak oslavit? Ne. Jelikož jsem abstinent a nikdo by bez alkoholu neslavil, nemá to smysl. Ale ani mi to nijak nevadí, protože jsem docela introvert. Raději ten čas strávím u anime.
No jo, asi jste si všimli, že jsem přidala hodně recenzí na anime. To je způsobeno tím, že jsem dostala hroznou chuť se dívat. Tak tedy čekejte spoustu recenzí!

Mějte se pěkně a oslavujte za mě! ^^

(9. 12. 2014)

A tady je signatura, kterou mi udělala Momo-chan, jejíž blog najdete v menu ^^ Děkuju moc, Momo! Je vážně nádherná :3

Výlet, hudba, čas a nemoc

22. listopadu 2014 v 21:39 | Kiara
Ahoj!
Páni, vymýšlet názvy článků je fakt pruda. Nikdy dřív mi to nedělalo problém. No, ona je asi pravda, že vždycky jsem psala kolem jedné věci, ale teď... Teď se chci jen vykecat a podělit se o naprosto skvělou písničku!
Takže, dnes jsme byli s děckama ze skautu na výpravě. Asi víte, jaká byla dneska kosa, co? A ještě k tomu mě včera začalo škrábat v krku. Jo, dneska byl zajímavý den. Hlavně jsem nehorázně unavená, jelikož jsem vstávala (v sobotu!) v šest ráno. Neušli jsme ani tolik kilometrů, pořád jsme však stáli, protože na cokoli jsme si sedli, bylo to hrozně studené. A moje nachlazení se tímto výletem nijak nezlepšilo.
Lidi, musím se přiznat. Já téměř zapomněla na Nudný deník Shiawase Keiko. Když ono se poslední dobou neděje nic jiného než psaní testů a zkoušení! I když na druhou stranu, ono je to možná i dobře. To ale znamená, že do deníku nebudou přibývat nové zápisky. Sice jsem neměla v plánu tuto povídku-nepovídku psát nějak často, ale je mi to tak trochu blbý... Ale možná něco v blízké době napíšu, jen nevím jak, aby to nevyznělo jako pubertální kecy...
Když už jsem se zmínila o té škole, je to docela záhul. Co všichni mají s tím zkoušením tento rok? Jako bych se chtěla učit po tom, co přijdu domů, utahaná ze školy. Ach jo, už mě ten ústav začíná pěkně štvát.
Kamarádka sdílela na facebooku jednu naprosto krásnou písničku. Úplně jsem se do ní zamilovala. A do toho zpěváka taky. I když je to blonďák, kteří se mi moc často nelíbí, něco na něm je. A ten jeho hlas je vážně krásný. Písnička od něj se mi však líbí jen jedna...


Mějte se krásně a teple se oblékejte, v USA už sněží! ^^

Kino s Hitomi-chan

11. října 2014 v 21:04 | Kiara
Ahoj!
Dneska jsme byly s Hitomi v Brně, a to v kině na filmu Labyrint: Útěk. Než vám ale řeknu, jaký byl film, popíšu vám celý náš den, protože vás to jistě hodně zajímá...

Takže nejprve jsem vyjela v 10:20 do Brna, přičemž mi při půlhodinové cestě dělal nechtěnou společnost jeden můj kamarád, kterého znám ze skautu. No, kamarád, spíš trochu známější člověk. Každopádně mě čekala cesta od Vaňovky do Olympie, kde už na mě Hitomi netrpělivě čekala.

Vyzvedly jsme si lístky a odebraly se do albertu koupit si něco, co bychom při filmu jedly. Proč je tak drahý popkorn a pepsi? I když víc nechápu, proč si to tam ti lidi vůbec kupují... Takové mrhání penězi.

Už mě vážně všechno s*re

10. října 2014 v 15:50 | Kiara
Ahoj.
Dnešek na to, jak začínal poměrně hezky, končil naprosto katastrofálně. Vrací se snad smolné období? Doufám, že ne...

Začneme pěkně popořadě. Naspala jsem pouze šest hodin, protože já blbec prostě nemůžu jít spát dřív, i když vím, že mám další den na sedmou. Dále jsme psali hned první, nultou hodinu test, na který jsem úspěšně zapomněla. Naštěstí mám za tři, i když jen o chlup!
Najednou mi přišla SMSka s obsahem, že mám navštívit vyšší stupeň základní školy a oba nižší a vzít nástěnku a kasičky z jedné charitativní činnosti, kterou jsme dělali se skautem. Tedy, já ne. A v tom je ten problém.

Filmy

5. října 2014 v 12:50 | Kiara
Ahoj!
Ach, miluju víkendy! Jen tak lenošit, spát do oběda a sledovat filmy. Pohodička, přičemž nemusím myslet na tu zatracenou školu.
Na své poměry se poslední dobou dívám na spoustu filmů. Nemyslím tím anime, ale prostě populární filmy. A dost mě to chytlo. Jenže! Samozřejmě už nevím, na co se mám dívat. Jsem poměrně náročná, takže je těžké vybrat něco, co by se mi mohlo líbit. Líbí se mi občas to, co se líbí i jiným, ale i to, co se nikomu nelíbí. A tak je to i naopak.
Rozhodla jsem se, že v tomto článku napíšu pár filmů, které jsem nedávno viděla, a pár slovy je ohodnotím.

Výsledky testů

24. září 2014 v 14:27 | Kiara
Ahoj!
Krátký článek o tom, jak jsem byla dneska ráno zase u doktorky.
Jak jsem již psala v některém z předchozích článků, zašla jsem si k doktorce na testy, abych zjistila, jestli nemám boreliózu, jelikož jsem na táboře měla spoustu klíšťat. Když jsem za ní přišla, bylo to v pátek, odebrala mi krev a pak vyjmenovala spoustu, ale vážně spoustu testů. Já si jen říkala: "Ale já chci jen zjistit, jeslti nemám boreliózu, ne jaký mám druh rakoviny."
Dnes jsem si byla pro výsledky a světe div se, nemám boreliózu, ale mononukleózu...
Stop! Nenakazila jsem se líbáním nějakého člověka s touto nemocí! Nelžu! To bych si totiž pamatovala... Každopádně jsem k ní nějak přišla a je to poměrně na pytel. Sice můžu chodit do školy, nemám antibiotika a nemusím držet žádnou dietu, protože moje játra jsou v pořádku, ale nemsím se fyzicky namáhat, což znamená žádný tělocvik, žádné sporty, žádné výpravy.
I když si stále stěžuju, jak jsem líná a tak, tělocvik mě baví. A tento rok si už nezasportuju? No to potěš koště!
Cítím se unavená, ospalá, trochu se mi motá hlava a bolí mě záda. I přes to všechno bych ráda cvičila. Ale jsem ráda, že jsem k doktorce zašla, protože kdybych to zjistila později, mohlo by to být o dost horší.
No, to je tak všechno, co jsem vám chtěla napsat.


Mějte se krásně ^^

Povídky

18. září 2014 v 14:22 | Kiara
Ahoj!
Konečně mohu psát články z Chromu, jak mně to scházelo!
No, škola je naprosto příšerná. Vstávat na sedmou je peklo, a když už nemusím vstávat tak brzy, mám zase odpolední vyučování. Mimochodem, v úterý v tělocviku přišel nějaký začínající učitel, který si na nás zkoušel svoji předpřipravenou dvouhodinovku tělocviku. Byl hezký, trochu zarostlý, krásné zuby. Ale to cvičení bylo strašné!
Musím říct, že jsem jedna z mála, co v tělocviku vážně cvičí, ale kruhový trénink? Ale no tak... Jsem ráda, že se po našich žalostných výkonech nerozesmál a rozhodl se, že si zahrajeme basket (který mimochodem taky nebyl nic moc...)
Každopádně jsem nehorázně unavená, začíná mě bolet v krku. Plánuju, že zítra půjdu k doktorce na odběry, abych zjistila, jestli nemám náhodou boreliózu. Na táboře jsem měla osm klíšťat, o nichž vím, a jedno dítě prý boreliózu dostalo, takže i když jsem neměla žádný rudý bolák, raději se ujistím. Nechci jít do nemocnice a už vůbec nechci umřít.

The Walking Dead a škola

13. září 2014 v 11:12 | Kiara
Ahoj!
Konečně víkend! Já v té škole vážně umřu!
Jenže to bych vám nemohla udělat, takže tu stále budu prudit. Super, že?
Každopádně už se začíná pořádně učit, to znamená testy, zkoušení a já nevím co ještě. A já to tak trochu nezvládám... A to je teprve začátek!
Jediná dobrá zpráva je ta, že budu asi psát hodně jednorázovky, abych je posílala do školního časopisu a vylepšovala si tak známky z češtiny. Takže bych na blog nemusela tolik dlabat. Jenže já to nedělám schválně! Zaprvé je to kvůli tomu, že se mi na blog stále nejde přihlásit přes Google Chrome, zadruhé jsem vystresovaná ze školy, z rodiny a já nevím z čeho ještě, a zatřetí mám blok v psaní (zase), takže nevím, jak se propracovat k tomu, co mám vymyšlené. Kruci!

Zkoušela jsem vyrobit signatury trochu v jiném stylu. Mám dvě, jak se líbí? :)

Další je The Walking Dead. Právě jsem dokoukala poslední epizodu hry a... ještě teď mě pálí oči od pláče... Vážně, ne, že by mi ukápla slza, ale já bulela jak želva. Vážně. Nevím, jestli jsem poslední dobou moc přecitlivělá, každopádně ten konec mě dojal jako žádný jiný film, hra či kniha. Rozhodně doporučuji se podívat na Let's play (od Zdochliakka), stojí to za to. Nebo si to rovnou zahrát!

Zde je tedy ta druhá :)

To by bylo vše, co jsem vám chtěla sdělit. Zanechte, prosím, nějaký komentář.

Mějte se krásně a koukejte se na TWD! ^^

První školní dny a povídka

8. září 2014 v 22:04 | Kiara
Ahoj!
Konečně víkend! Tolik jsem se na něj těšila a to je jen začátek! Ta škola mě zabíjí.
Zážitky z prvního týdne? No hrůza. Hned druhý den jsme psali slohovku z češtiny na téma "Můj zážitek z prázdnin" a útvar "článek do školního časopisu". Napsala jsem tedy o světýlku na táboře, které vyděsilo všechny vedoucí.
Dále máme novou učitelku na fyziku, která vypadá docela v pohodě, jenže to bude dřina...
Už jsem pocítila teror chození na sedmou třikrát do týdne. V sobotu jsem naspala dvanáct hodin, protože jsem byla úplně mrtvá! I když je fakt, že za to částečně může i schůzka.
Když už jsme u schůzky, v pátek jsme měli promítání fotek z tábora, což znamená, že dorazilo asi dvacet dětí, které jsme měli na dvě hodiny zabavit hrami. Naštěstí bylo hezké počasí a nakonec jsme hráli Ufobal. Což mi připomíná, že bych si měla vyprat kroj, protože je úplně zpocený.
Fotky se vydařily, jenže na spoustě z nich jsem já, což se mi ani trochu nelíbí... Nerada se fotím a myslela jsem si, že jsem si na táboře dávala celkem pozor. No, evidentně ne tolik.

Škola a rozvrh

30. srpna 2014 v 16:58 | Kiara
Ahoj!
Už dlouho tu nebyl žádný článek z mého života (a teď to výjimečně nemyslím ironicky), proto jsem se rozhodla, že vám tu něco napíšu.
Je sobota a já nemám co dělat. Ráno jsem vstávala v osm hodin, protože jsem šla uklízet s pár lidma klubovnu po táboře. To znamená, že jsme uklízeli věci, které jsme po táboře naházeli do klubovny a rychle zavřeli, aby nevypadalo všechno ven (stejně jako se to dělá s prádlem ve skříni...).
Byla to poměrně zábava, teda až na to, že jsem se ráno nestihla nasnídat a umírala jsem hlady. Nejhorší bylo, že jakmile jsem se vrátila, doma nebylo ani ň a já musela čekat na oběd, který nebyl nic moc. Fakt super.
Jsem si jistá, že můj blog navštěvují především lidé od čtrnácti do dvaceti let. To znamená ti, kteří stále ještě chodí do školy... Takže, asi máte stejné pocity jako já:

Bouračka

22. srpna 2014 v 18:55 | Kiara
Ahoj!
Krátký článek o tom, jak jsme dneska bourali příměstský tábor.
Samozřejmě, že se mi vůbec nechtělo tam chodit, protože práce... To je něco, co není můj šálek čaje a snažím se této činnosti vyhýbat obrovským obloukem. Jenže stejně doma nic nedělám, tak jsem tedy šla.
Na tábořišti byly ještě děti z tábora základní školy, který vedly učitelky. Myslím, že už jsem se zmiňovala v nějakém článku, že se ho zúčastnily i některé děti, co byly na našem příměšťáku, že?
Každopádně bylo teplo, nepršelo a rodiče nám pomáhali při rozebírání stanů, takže to nebyla taková dřina. Navíc, jsem nemusela nosit ty dřevěné části stanů do sklepa, protože jsem byla velice zabraná do jiné činnosti...
Jak už jsem řekla, děti stále byly v táboře, respektive na hřišti vedle tábořiště. A to bych to nebyla já, abych se nezapojila do hry! Zahráli jsme si vybíjenou a já jsem momentálně naprosto hotová. Ale stálo to za to. Fakt mi to chybí, jen tak hrát s dětma. Docela mi přirostly k srdci, i když jsem si myslela, že se to nikdy nestane. Ale stále si nedokážu představit, že bych si někdy nějaké pořídila, to stále nechci.
Vždycky jsem prohlašovala, jak děti nesnáším a tak, ale ony jsou docela fajn, když tedy nepočítám nějaké ty sígry, kteří však na táborech nebyli. I když mě z toho bolí záda, náramně jsem si to užila.
A moc děkuji všem za krásné komentáře u prologu u povídky Jarní dítě. Neskutečně mě potěšily a už se nemůžu dočkat, až zveřejním první kapitolu, co na ni řeknete :)


Mějte se krásně a nemyslete na školu! ^^

Nákupy

18. srpna 2014 v 21:28 | Kiara
Ahoj!
Dnes jen kratší článek o mém pondělku, který jsem strávila v Brně na nákupech. Potřebovala jsem totiž utratit tisíc korun, abych měla účtenka a nechala si ji ve středisku proplatit. Jednoduše řečeno jsem dostala tisíc korun za příměšťák.
V Alpine Pro jsem vypozorovala slevy, proto jsem si koupila boty za 800,- Kč. Myslím si, že to byla dobrá koupě. Sice mě trochu tlačí, ale to by se mělo rozchodit. Už jsem nové boty potřebovala, hlavně na výpravy, protože stále nosím boty běžecké, které jednak měly díry a jednak se na výpravy vůbec nehodily.

A je po příměšťáku

16. srpna 2014 v 14:37 | Kiara
Ahoj!
Tak jsem opět tu, s bolestmi zad, ramen, namoženými snad všemi svaly, vykřičenými hlasivkami a dětským náramkem kolem zápěstí. Ano, jsem zpět z příměstského tábora! Ale je to vážně radostná zpráva?
Začneme tedy od pondělí. Bylo vedro, vážně nehorázné vedro a děti poslouchaly nejméně ze všech dní. Naštěstí jsem si vybrala skupinku, kterou jsem nijak nemusela uklidňovat. Další dva dny poprchávalo, proto jsme se přesunuli do tělocvičny, kde jsme samožřejmě hráli různé hry, nejvíce vybíjenou. No jistě, že po pěti minutách šli opět všichni po mně. Vůbec nechápu proč... No a co, že jsem v těchto sportech poměrně dobrá...
Každý den jsem musela vstávat v šest ráno. Chápete, co to pro mě bylo?! Přes den jsem lítala za dětma, takže jsem chodila spát nejpozději v devět, abych vůbec vstala...

YouTube Mania!

10. července 2014 v 14:26 | Kiara
Ahoj!
Tohle nebude ani tak výkec o mých starostech a radostech, které mě doprovázejí, jenže jsem neměla tušení, do jaké rubriky tento článek zařadit, a jelikož tak trochu souvisí i se mnou, asi jsem vybrala správně.
Jak jste si jistě už přečetli název článku, pochopili jste, že se bude jednat o YouTube, který je už nějaký ten pátek oblíbenější (a zábavnější) než televize. Nedávno jsem četla na jednom blog článek s oblíbenými youtubery, který taky trochu napomohl myšlence sdělit vám své pocity k tomuto tématu.
YouTube sleduji aktivně a nejen kvůli písním už docela dlouho. Napřed mě upoutaly Let's Playe rozmanitých her, které jsem si kvůli špatné grafické kartě nemohla zahrát sama nebo jsem na ně neměla peníze. Tohle období se táhlo vážně dlouho, než jsem si pečlivě začala vybírat, na které YouTubery se budu dívat a které hry sledovat. Poté jsem podlehla kouzlu vlogů, vtipných skečí, challengů a tagů, která se mě drží dodnes.

Nové mangy!

2. července 2014 v 17:08 | Kiara
Ahoj!
Dnes mi konečně přišly mangy, které jsem si objednala při obřím výprodeji u Zoner Press. Přestávají totiž překládat a tisknout mangy, takže každá, kterou měli na skladě, stála jen 35 korun. Zaplatila jsem si tedy za deset knížek, dohromady cca 400 korun, což je prostě bomba! A co jsem si to vlastně koupila?
Pět knížek případů Kjóko Karasumy, které byly do češtiny přeloženy. Na Akihabaře je napsáno, že knížek je deset, což mě trochu zarazilo. Je to docela podraz, protože jelikož Zoner Press oznámil ukončení překladu, možná se konce mangy nedočkáme. I tak se těším, až si knihy přečtu.
Dalších pět knížek bylo Gravitation, druhý až šestý díl. První nemám, ale koupím si ho co nejdřív. Anime jsem viděla ještě na Animaxu, a to už bylo hodně dávno. Když tak nad tím přemýšlím, asi to bylo první anime s homosexuální tématikou, co jsem viděla, a popravdě jsem to jaksi nechápala. Teď už jsem ale docela "otrkaná" v tomhle směru, takže se na tu mangu vážně těším. Ale recenzi na ni napíšu, až si přečtu všechny díly, jak je mým dobrým zvykem.
Jinak znáte ten pocit, když jste šťastní, daří se vám a vše jde jako po másle, tedy do té doby, než se objeví blesk z čistého nebe a všechno pokazí? Já taky a poslední dobou se mi to stává zatraceně často. Musím si koupit knížku nebo něco, co mi pomůže stát se trochu silnější osobou a tak. Je to zvláštní, vždycky jsem si říkala, že jsem silná, ale pravdou je, že jsem nezažívala nic tak hrozného, co by mohlo odhalit mou slabost.
Jak si užíváte prázdniny? Zatím žádná tropická vedra, co by léto připomínala. Možná je to tak i dobře, protože já jsem stále doma a dívám se na Kdo přežije. Jsem teprve u čtvrté série, ale pravda je, že takovou devátou sérii a tak jsem už viděla celou, takže mám za sebou dost sérií. Hodně mě to baví. Baví mě pozorovat vyvíjející se vztahy mezi lidmi, sledovat výzvy a tak. Jsou tam i dost vtipné momenty, hádky. Doporučuju všem se na to podívat. První ze sérií jsou docela nudné, ale hra se pořád vyvíjí a je vážně geniální! (Nepsala jsem to i v minulém článku?)


Mějte se krásně a podívejte se na Kdo přežije! ^^

Vysvědčení

28. června 2014 v 9:52 | Kiara
Ahoj!
Jak jste všichni postřehli, včera bylo vysvědčení. Jak vám dopadlo? Pokud mohu říct za sebe, tak moje bylo asi nejhorší ze všech. Měla jsem dvě čtyřky, a to z němčiny a základů společenských věd (ekonomika). Ne, že by mě to překvapilo, ale dvě čtyřky jsem ještě nikdy neměla. Ale jinak to bylo docela fajn.
A prázdniny. Jako každé léto pojedu na skautský tábor, opět jako vedoucí, asi na dvanáct dní. Nevím, jestli se mám těšit na tak dlouhé odloučení od rodiny, nebo se bát těch malých dětí, na které budu muset dávat pozor. Asi spíš to druhé. Moc se mi tam nechce. Každopádně v tu dobu bude asi jen pár přednastavených článků, jinak to tu opět bude stát.
Dále půjdu na příměstský tábor jako vedoucí. Aspoň nějak si o prázdninách vydělám. Na ten se naopak moc těším, protože si každý večer můžu zajít domů, osprchovat se a vyspat se v posteli, narozdíl od normálního tábora "v divočině".
Co ještě bych vám řekla? Hm... Je ráno, takže jsem naprosto vygumovaná...
Nedávno jsem si zase založila deníček, kam si píšu svoje pocity a zážitky, které doplňuji obrázky a tak. Už hodněkrát jsem si založila deníček, ale nikdy to nevydrželo. Každopádně mi to docela pomáhá, abych nebyla v depresi, takže si myslím, že to dlouho vydrží. Navíc si na tom dávám záležet, aby každá stránka vypadala hezky a i desky jsou pěkné.

Manga: Love Hina

Mějte se pěkně a zas někdy! ^^

Florbal a máti

26. června 2014 v 18:27 | Kiara
Ahoj.
Ach, už mě štve, jak se zase ochladilo. Mám z toho rýmu a bolelo mě i v krku. Už aby byly prázdniny a pořádný léto.
Dneska byl ve škole sportovní den. Byla jsem ve smíšeném družstvu ve florbale a hádejte co... Byla jsem v našem týmu jediná holka. Ne, že bych to nečekala, ale bála jsem se, že to klukům pokazím. Byly čtyři týmy, my byli nejstarší a jen jeden další tým měl s sebou nějaké ty holky. Samozřejmě jsem byla v bráně. Tu hru jste měli vidět! Kdybych byla na poli, asi bych umřela. Nakonec jsme skončili druzí a já si odnesla spocený trikot a ošklivě odřené koleno od chráničů. Nemám na to, abych si na něj nastříkala peroxid vodíku, takže jsem si dala trochu na kapesník a už jej jen přikládání na ránu mě štípalo jako čert!
Ale myslím si, že jsem chytala docela dobře, na to, že to bylo proti takovým monstrům... Samozřejmě mi spolužáci v poli hodně pomohli, bez nich bych pustila skoro všechny góly.
Právě jsem se začala dívat na jednu řadu Kdo přežije, konkrétně na Vanuatu. Ta hra je geniální, vážně! Kdybych někdy měla šanci si to zkusit, ihned bych do toho šla. Když se tak dívám, tak někteří lidi totálně neumí hrát. Do sloučení bych určitě vydržela. Nejsem žádná fyzická hrozba a vycházet s lidma si myslím, že umím, i kdyby mi nesedli. No co by kdo neudělal pro milion dolarů?
Občas si říkám, že mám fakt skvělej život, jenže když se mi začne v čemkoli dařit a já začínám být fakt upřímně šťastná, něco se pokazí a hned mi to zkazí náladu. Sakra, jak tohle já nesnáším! Něco se pokazí a já mám chuť nadávat sprostě na celej svět. Dokonce jsem začínala být raději ve škole než doma. Ale o tom vám asi povykládám jindy.
A perlička na závěr. Lidi, mám takový pocit, že i já jsem podlehla... O čem že to mluvím? No, vždycky jsem si myslela, že jsem drsňačka, bezcitná, nebrečící osoba, co se chová jako kluk. Jenže poslední dobou si uvědomuju, že i já jsem "jenom" holka. A že i já mám city. Už dávno jsem se smířila s tím, že se prostě nezamiluju, že tohle prostě není pro mě. Už víte, kam tím mířím? Řeknu vám, toho kluka nesnáším za to, že ho mám ráda. Jen mi to ztěžuje život ještě víc, než teď je. Ale je pravda, že mi to občas tak zvedne náladu, že ani debilní kecy matky mi nezkazí náladu.


Mějte se pěkně a sportujte! ^^

Hokej a mangy

23. května 2014 v 20:52 | Kiara
Ahoj!
Snad se máte dobře a škola či maturity vás nestojí moc nervů.
Doufám, že se všichni díváte na mistrovství světa v hokeji. Ve třídě se nikdo nedívá, takže nemám s kým diskutovat. Porazili jsme USA! Prostě neuvěřitelný úspěch si myslím. Teď už je jasné, že budeme bojovat o medaili. Jsem vážně zvědavá na zítřejší zápas s Finskem. Porazili Kanadu, ale stále si myslím, že jsou pro nás menší hrozba.
Každopádně hokej je super věc, vždy mám tolik emocí, které propouštím na povrch, ať už je to radost, smutek, vztek, veselí či sakra úleva. A vyřvané hlasivky k tomu také patří.
Trochu mě mrzí, že Slováci nepostoupili. Slováky beru jako někoho, komu fandím, když naši zrovna nehrají. Francie holt letos překvapila. Jsem ráda, že hrála proti Rusku a nehráli jsme proti nim my...

Hearthstone

8. května 2014 v 20:09 | Kiara
Ahoj!
Jak jste si již z názvu článku a nepřehlédnutelného obrázku nad textem mohli vydedukovat, můj nevýkonný notebook včera pojal nová data hry, jejíž celý název je Hearthstone: Heroes of Warcraft. Nikdy jste o tomto titulu neslyšeli? Tak to asi nejste zrovna fanouškem počítačových her, že? Ale to vůbec nevadí!
Nebudu vám tu popisovat taktiky, všechny karty či různé tipy a triky. Vždyť jsem to začala hrát teprve včera. Jen bych na úvod ráda napsala, o co ve hře jde.

Velké nákupy a příprava na AnimeFest

6. května 2014 v 18:46 | Kiara
Ahoj!
Je to snad zázrak, ale už velmi dlouho jsem tu nepsala své výlevy ze svého života. Pamatuji si, že jednu dobu tu nebylo téměř nic jiného... Stejně to nikoho nezajímá, tak co.
Jak se vám líbí nové rozcestníky u recenzí? Chvíli mi trvalo, než jsem si uložila všechna písmenka abecedy, protože jsem si je dělala sama ve Photoshopu. Obrázky byly skoro hned. Jsem s nimi moc spokojená, i když by písmenka mohla být menší...
Poslední dobou hrozně přibírám. Ano, moje životospráva je na prd, jím toho dost, hýbu se málo, takže nebudu vykládat, že nevím proč. Ale jsem moc líná s tím něco udělat. Je mi ze sebe docela na houby, protože mi moje tuky ani nevadí. Měla bych se svou leností něco dělat...
Dnešek byl fajn. Matka mi napsala omluvenku na tělák, takže jsem měla jen pět hodin. Pak jsem s taťkem jela na velké nákupy do Makra a koupila si tam spoustu věcí (ano, přiznávám, trochu jsem toho zneužila, abych si ušetřila nějaké ty peníze). Takže mám konečně sluneční brýle, šampon a balzám drahé značky (doufám, že to na mé vlasy konečně zabere), propisky, kartáček a tak. Nejdůležitější asi je, že jsme koupili Red Bul. Nikdy jsem jej neměla, tak jsem ho chtěla zkusit, ale jen na zkoušku se mi nechtělo dávat padesát korun... Proto jsme koupili celou menší krabici, takže nás jeden vyšel na dvacetpět. Poslední dobou jsem totiž unavená a obávám se, že nevydržím být celou noc na AnimeFestu vzhůru. Je docela fajn a v hlavě ho cítím ještě teď, tak snad mi trochu pomůže. Energeťáky nepiji, jen tedy pro tyto příležitosti, kdy prostě nesmím usnout, takže si myslím, tedy spíš doufám, že mi dva nebo tři za 24 hodin nic neudělají.
A dostali jsme se k AnimeFestu. Jak já se těším! Možná pojede i jeden můj spolužák, což by bylo fajn. Cítila bych se důležitě, kdybych úplně všechny z naší skupiny znala jen já. Určitě budu fotit, možná i natáčet a pak sestříhám nějaké video, tedy pokud se mi podaří najít kameru. Taťka si myslel, že ji má v kanclu, ale nebyla tam, takže ji má možná matka, tudíž se jí musím nenápadně zeptat. Však víte, když se rodiče hádaj, nic se nesmí brát na lehkou váhu... Stále u nás panuje napjatá atmosféra. O tom už ale nechci mluvit. Každopádně jsem si vzpomněla na její narozeniny a koupila jí hořkou čokoládu, tak snad...
Sakra, cítím se hrozně unaveně a v hlavě cítím ten Red Bul, který mi prostě nedovoluje ani snad pomyslet na to, že bych na chvíli zavřela oči. Hrozný stav, ale aspoň neusínám.

Mějte se líp než já a naviděnou na AnimeFestu! ^^

Podložka pod myš

26. dubna 2014 v 10:27 | Kiara
Ahoj!
Dnes tu mám pro vás jen pár vět. Chtěla bych se pochlubit svojí novou podložkou pod myš, protože je opravdu nádherná. Využila jsem velikonoční dopravu zdarma na mangashopu. No není krásná? Anime jsem sice neviděla, ale obrázek je moc roztomilý.


Jinak, jak jste si mohli všimnout, na blogu se teď každý den objevovaly články. Bohužel vám musím oznámit, že tomu tak zřejmě nebude nadále. To víte, byly prázdniny a Kiara neměla co na práci. Neříkám, že nemám čas, jen nevím, jestli ho budu mít. Takže to byl hezký týden, snad se aspoň trochu budu držet tempa.

Mějte se pěkně a všem maturantům přeji mnoho štěstí ^^

Veselé Velikonoce!

21. dubna 2014 v 13:50 | Kiara
Nemyslím si, že se tu musím moc rozepisovat. Doufám, že holky nebolí sedínka a že kluci vykoledovali spoustu vajíček!


Mějte se pěkně! ^^
 
 

Reklama