Z mého života

A čas stále plyne...

6. února 2017 v 13:58 | Kiara
Ahoj.
Nechci, aby tohle byl nějaký omluvný, výmluvný či lítostný článek, protože vás jen chci informovat o tom, proč je aktivita taková, jaká je. Přijde mi to fér, i když už na můj blog všichni zřejmě zapomněli. A já se nedivím, kdo by navštěvoval nefungující blog?

Popravdě, přestože mám času až až, na blog nemám ani pomyšlení. Nevím, co bych psala, v hlavě se mi nerodí žádné rozumné věty, ani ty recenze už nejsou, co bývaly. Nemám vůbec nápady na povídky, vždycky něco začnu psát a skončím po pár odstavcích.

Prakticky nemám chuť vůbec na nic. Pokud sledujete Twitter, asi víte, že takovou náladu mám už pár měsíců. Není to prostě takové, jaké to bývalo. Nic mě nenaplňuje, všechno mi přijde zbytečné.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím takhle. Nestuduju, nepracuju, dny ubíhají a já se zasekla na jednom místě. Jako bych se nedokázala pohnout. Lpím na minulosti a bojím se budoucnosti, přičemž nestíhám vnímat přítomnost. Chybí mi motivace, smysl, cíl. A vím, že to takhle dál nejde. Jen nevím, jestli zvládnu jít dál. Nevím, jestli vůbec chci.

Je ze mě troska, a i když si říkám, že takhle to přece nechat nemůžu a musím něco dělat, stejně jen sedím a koukám do zdi. Nemám žádnou vůli ke změně, jsem otupělá k okolí a k sobě samé. Cítím, jako bych už to nejlepší zažila a už mě nic dobrého nečeká. Bojím se dospělosti a zodpovědnosti.

A takhle to se mnou je. Asi řeším nějakou osobní krizi, ze které nevidím cestu ven. Přemýšlím nad psychologem, protože to je asi jediná osoba, která by mi dokázala pomoct. Ani rodina, ani přátelé, nikdo na moje problémy nemá čas, chuť ani nervy.

Takže tak. Pokud o mně chcete nějaké pravidelnější info, tak na Twitteru jsem dost aktivní (@KiaraEtsuko). Ale aktivitu na blogu moc nečekejte. Možná občas něco přidám, třeba nějakou recenzi nebo tak, ale rozhodně to bude velká bída.

Mějte se pěkně.

Šťastné a veselé

24. prosince 2016 v 0:50 | Kiara
Ahoj!
Bohužel se mi nepodařilo vymyslet ani zrealizovat žádné vánoční překvapení na blog, takže se musíte u mě spokojit jenom s jednoduchým článkem a signaturou s přáním k Vánocům.
Takže bych vám, jako jedna z mnoha, chtěla popřát příjemné prožití svátků, ať se máte hezky, ať dostanete, co jste si přáli, a ať Vánoce prožijete v klidu a v pohodě s lidmi, které máte rádi.

Nákup vánočních dárků

16. prosince 2016 v 12:48 | Kiara
Ahoj!
Vánoce jsou už snad za týden a já teprve včera nakoupila dárky. Těch lidí v Brně, no příští rok budu kupovat přes internet.
Každopádně chtěla bych se vám pochlubit, nebo spíš vám jen oznámit, co jsem sehnala. Letos to není nic moc, prostě mi nic nepadlo do oka, co by se rodině mohlo líbit. A ani jsem nedělala žádné fotky, takže vám to jenom stručně popíšu.

V prvé řadě jsem koupila nový balicí papír v obchodě Nanu Nana. Má takový ten jakoby zastaralý hnědý odstín a jsou na něm malí červení jednoduší sobíci. Možná jsem to měla vyfotit, abyste si to nemuseli podle mého pitomého popisu představovat...
Ale hrozně se mi to líbí, v jednoduchosti je krása, mám k tomu pěknou červenou stužku a už se těším, až budu balit.

Sestře jsem koupila papírové košíčky na muffiny, takové červené se srdíčkama a s tečkama, a k tomu knížku Alchymistické povídky. Myslela jsem si, že to bude nějaké pěkné fantasy, ale když jsem si, až doma já blbec, přečetla první stránku, zjistila jsem, že to bude asi pěkná nuda. Takže teď si říkám, jestli jí tu knížku dát, nebo jí koupit něco jiného... Jenže do Brna se už asi nedostanu, takže nevím ani kde. Nějaké rady?

Babičce jsem koupila takové ty voňavé tyčinky, co se dají do lahvičky s olejem a voní to po citrusech. Protože je to jednodušší, než zapálit vonnou svíčku, že ano.

Matce jsem pořídila knihu Velký Gatsby. Taková ta klasika pro ženy, ne? Ona moc nečte, ale ta knížka je docela malá, takže jí to nezabere moc času.

A bratrovi jsem koupila naprosto skvělou knížku, co je o přežití v divočině, ve městě a při katastrofách. Je to fakt zajímavé čtení se spoustou obrázků. Trochu se obávám, že ho to neosloví tolik co mě, ale popravdě mi je to docela jedno. Když se to nebude líbit jemu, klidně se "obětuji" a vezmu si tu knihu k sobě.

Taky jsem sháněla nějaký blok na psaní si deníku, protože ten, co mám, už za chvíli bude úplně popsaný, a i když jsem hledala kroužkový, nakonec jsem si koupila s pevnými deskami. Na deskách jsou slunečnice a je to jako dělané pro deník. A jen za 20 korun v levných knihách, no bez váhání jsem to koupila.

Takže to jsou moje dárky k Vánocům. Letos je to nic moc, příští rok to prostě asi vyberu někde na internetu a hotovo. Dochází mi nápady, nevím, co kupovat.

Jak jste na tom vy?

Mějte se krásně a jezte cukroví!

Střípky ze života

30. listopadu 2016 v 22:58 | Kiara
Ahoj,
s články je to prostě bída, ale co se dá dělat. Každý den není posvícení. U mě možná každý týden. A aby to tu tolik nezelo prázdnotou, rozhodla jsem se pro to nejjednodušší řešení, jaké při psaní blogu existuje; v krátkosti sepsat, co se odehrálo a odehrává v mém životě.

Asi největší změnou je rozhodnutí, že budu ukončovat studium. Zjistila jsem, že Aplikovaná informatika není obor, který bych chtěla studovat a který jednoduše ani studovat nezvládám. Jsem ráda, že jsem na to přišla už v první semestru a nemám tedy "promrhané" například dva roky.
Přemýšlela jsem nad tímto krokem docela dlouho, takže je to moje definitivní rozhodnutí. Lidé, které znám a kteří mají období vysokých škol za sebou, mi říkají, že to není taková tragédie, že nejsem zdaleka první ani poslední, co zjistila, že si vybrala obor, který jí nesedí. Vysvětlit to rodičům, to je trošku horší, ale to je kapitola sama pro sebe.

Blíží se nám Vánoce, proto tak nějak řeším dárky a předvánoční úklid a takové věci. Však to asi sami znáte. Mimochodem, ještě nemám ani jeden dárek. Potřebuji koupit něco levného, ale hezkého a nejlépe praktického. To víte, brigádu si budu shánět až v novém roce a nechci být švorc.


Jelikož teď tak nějak funguju jako hlavní vedoucí ve skautu, navalila se na mě docela hromada povinností. S tím taky mimochodem plánuju něco udělat, protože mi tato pozice značně nevyhovuje, obzvlášť v tomto hektickém období. Musím mluvit s rodiči, plánovat schůzky a výpravy a následně se jich účastnit, odpovídat na e-maily a tak. Jakože není to ta nejtěžší práce na světě, ale myslím si, že mě to stresuje víc, než by mělo.

Kdo čtete můj Twitter, asi tak nějak tušíte, v jakém se zrovna nacházím psychickém rozpoložení (i když ani na ten Twitter raději nepíšu úplně všechno). A to mi na produktivitě taky moc nepomáhá. Prostě mám zdravé tělo, ale přesto mi mozek nedovoluje správně každodenně fungovat. Je to hrozně zvláštní, když nezvládáte věci, co víte, že byste dřív zvládli. Že fyzicky na to zaručeně máte, ale v mysli se vám objeví jakýsi blok, přes který se těžko leze.

Každopádně, tento článek nepíši proto, abych si postěžovala a vy mě následně litovali. Prostě jsem jen nechtěla, aby to tu bylo tak prázdné a taky jsem vám chtěla vědět, proč přidávám pět článků do měsíce. Ještě bych ale mohla stihnout vymyslet nějaký pěkný dáreček na Vánoce na blog. Tak snad se mi něco podaří.
A taky už by to chtělo nějaký nový layout, co myslíte?

Mějte se krásně a ať vám doma hodně sněží! ^^

Výroba vánočních přáníček

12. listopadu 2016 v 20:07 | Kiara
Ahoj,
nějak mi ty články nejdou přes prsty. Ale dneska jsem si řekla, že už prostě něco zveřejním, protože tento blog je jedna z mála věcí, na které jsem docela hrdá, protože jsem jej založila v roce 2012 a doteď jsem se na něj nevykašlala, píšu vlastní články, snažím se, aby vypadal dobře a dokonce ho někdo navštěvuje. Jenže když sem x týdnů nepřidám nový článek, je jasné, že čtenáře ztratím, což mi přijde škoda.

No, ale k tématu. Jelikož se nám blíží Vánoce, řekla jsem si, že se s vámi podělím o nápad na aktivitu před Vánoci.
V zahraničí se udržuje tradice rozesílání Vánočních přáníček a mně přijde škoda, že u nás nic takového není. Snad nikdy jsem neposílala ani nedostala žádnou vánoční pohlednici. Ani ty PF (z francouzského Pour féliciter = pro štěstí) tu moc nejedou. A jelikož ráda posílám a dostávám dopisy, rozhodla jsem se, že vyrobím minimálně jedno vánoční přání a pošlu ho někomu z rodiny nebo kamarádům.

Kdo chce moc, nemá nic

13. října 2016 v 10:46 | Kiara
Ahoj!
Nevím, jestli můj blog po takové pasivní aktivitě, kdy vychází tři články za měsíc, vůbec ještě někdo navštěvuje. Ani bych se nedivila. Proto bych chtěla napsat, proč tomu tak je, i když spousta z vás to určitě tuší.

Jak název napovídá, bylo toho trochu moc. Nástup na vysokou školu mě absolutně odrovnal a já se stále nedala dohromady. Je to obrovská změna oproti gymnáziu, všechno si musím hlídat, na každé písemce a domácím úkolu záleží, pořád na školu musím myslet a o matematice se mi doslova i zdá. Došlo mi, že jsem si vybrala opravdu těžký obor, přesto si myslím, že pokud pořádně zaberu, tak bych to mohla dát. Jenže abych zabrala, musela bych se vykašlat na všechno ostatní.

A zase na tábor!

3. července 2016 v 9:08 | Kiara
Ahoj!
Článek přednastavený, takže v tuhle dobu buď makám na stavěčce, umírám na vedro a přežívám mezi lidmi, nebo se flákám a užívám si poslední den doma na dva týdny. Jedno je však jisté, a to že zítra, což je v pondělí, oficiálně začíná náš skautský tábor!

Abych byla upřímná, netěším se tolik jako minulé roky. Skaut se mi jaksi zprotivil a lidi v něm taktéž. Snad je to jenom přechodné, občas se to děje všem, teď se mi však zdá, že je to silnější jak dřív.

Každopádně jsem tentokrát nepřednastavila žádnou třicetidenní challenge, takže tu prostě bude po dva týdny prázdno. Ale snad to tolik nevadí, myslím si, že stejně spousta lidí bude někde na dovolené nebo aspoň u bazénu a na nějaký blog si ani nevzpomene. Což je dobře.


Nevím, jak to na táboře bude s mobilními daty a nabíječkami, ale pokud obojí bude dostupné, chtěla bych přidat aspoň pár fotek na instagram. Nic neslibuju, ale pokusím se. Odkaz je nahoře vpravo pod záhlavím blogu.

Tento článek vlastně píšu 30., což je den, kdy se dávají zavazadla do klubovny, aby se v pátek mohly odvést na tábořiště. A hádejte co? Ještě jsem nezačala balit. No nevím, jak to stihnu, už bych měla začít, jinak bude pozdě. Když mně se tak nechce!

No, to by bylo asi vše, čekejte mě zpět někdy 18. července, kdy se pokusím sepsat článek o tom, jak jsem to vlastně přežila. Můj deník stále funguje, takže se budu snažit zapisovat si každý den, abych pak na nic důležitého nezapomněla.

Mějte se krásně a užívejte prázdnin! ^^

Nákupy na léto a váha

11. června 2016 v 16:10 | Kiara
Ahoj!
Dnes trochu jiný článek o věcech, co jsem si koupila. Takže se vám tu budu vychloubat, ale ještě předtím něco trošku pro mě depresivnějšího.

Nakupování nemám moc v lásce. Hlavně z důvodu, že nepatřím zrovna mezi hudebé holky. Nejsem nějak obézní, ale několik těch kilo, není jich jen pár, navíc tam je. Ještě k tomu jsem dost vysoká, takže přestože mám třeba BMI stejné jako někdo menší, mám větší velikost. Snad chápete.

Z nakupování vždycky chytím hrozný smutek. Když nemůžu najít tu velikost, kterou bych potřebovala, protože se tak velké už asi nevyrábí. Když se vidím v kabince v tom zrcadle a připadá mi, že jsem ještě ošklivější než doma. Nebo vidím nějaké oblečení, které je sice pěkné, ale moc odhaluje, a já prostě vím, že tohle si nemůžu dovolit nosit.

Jak dopadly maturity a maturiťák

21. května 2016 v 15:16 | Kiara
Ahoj!
Jak jistě víte, v měsíci květen v České republice probíhají maturity, a tento rok došlo také na mě. Abych byla upřímná, před každou zkouškou jsem byla řádně nervózní. A jestli jsem to dala? To se dozvíte až dále v článku. Budu to totiž brát pěkně postupně.

Jako první mě čekaly TSP na Masarykovu univerzitu. Když jsem na právnické fakultě čekala, až přijdu na řadu, řádně jsem nervovala, ale když jsem konečně usedla a mohli jsme psát, nervozita opadla.
Hlásila jsem se na dva obory, Aplikovaná informatika a Učitelství na mateřské škole. Jsou to takové dva moje výkřiky do tmy, stále si samu sebe nedokážu představit na žádné pracovní pozici.

Poslední zvonění

22. dubna 2016 v 19:37 | Kiara
Ahoj!
Poslední zvonění je tradicí na většině škol, aspoň v České republice. Každý rok po sedm let jsem to na gymnáziu snášela, nechala se pomalovávat rtěnkami a lihovkami, polývat se octem, vodou a voňavkami. Ale dnes, dnes jsem tuhle zábavu poznala i z druhé strany.

Jak to probíhalo? Řekněme, že jsme všechno zařizovali na poslední chvíli, a to opravdu úplně. Až někdy v pondělí jsme se vlastně definitivně rozhodli na kostýmech. K mé radosti zvítězili zombie. A na programu jsme se zhruba domluvili ve čtvrtek, odpoledne jsme byli do čtyř ve škole a dělali výzdobu (bylo náš sedm, takže jsme to nestihli ani celé).

Jak to vypadá u krajského soudu?

14. dubna 2016 v 20:49 | Kiara
Možná si právě kladete otázku, co jsem provedla, že jsem šla k soudu. Prostě a jednoduše jsem se narodila do špatné rodiny a byla jsem ve špatném věku, tedy na přelomu plnoletosti. Ano, jenom tyto dvě věci stačily k tomu, aby mě předvolali před soud kvůli sporu o výživné.

Nechci se tady nějak litovat, proto vám sdělím jen pár ze zážitků. Nečekejte tedy žádné emocionální výlevy, ty si hezky zapíši do svého tajného deníčku.

Víte, co jsem zjistila?

6. prosince 2015 v 9:49 | Kiara
Ahoj!
Jak si ani neuvědomuji, že je prosinec, tak mi ani nedošlo, že dneska jsou moje narozeniny. Zjistila jsem to až potom, co jsem najela na facebook a tam mě čekalo pár virtuálních přání. No krásné.

Aby to nevyznělo tak negativně, jsem ráda, že si na mě někdo vzpomněl (hlavně díky upozornění na facebooku), stejně tak mi na e-mail došlo pár přání od stránek, na nichž jsem zaregistrovaná. Každopádně už mi je devatenáct a tak nějak to nehrotím. Prostě už mi to přijde jako každý jiný den.

Už mi ani moc nepřijde co slavit. To, že jsem o rok starší? To, že jsem už devatenáct let na tomto světě? Že mě ještě nesrazilo auto? Nebo že se čím dál víc blížím k tomu dospěláckému životu?

No, jednoduše, narozeniny jsou možná fajn, já však nedělám moc rozdíl mezi narozeninovým a všedním dnem.

Nákupy

24. května 2015 v 0:27 | Kiara
Ahoj!
Dneska jenom pár informací o tom, co jsem si dneska pořídila. Byli jsme s tátou v Makru a v Tescu nakoupit, tak jsem si rovnou koupila i nějaké věci pro sebe. Musím se přiznat, že se cítím hodně provinile, jelikož to za mě všechno zaplatil. Nebylo to úplně levné. Ale na svoji obranu musím podotknout, že táta mi spoustu věcí prakticky vnutil, pár věcí se mi podařilo nechat v obchodě i přes jeho naléhání.

Takže postupně. V Makru jsem si konečně pořídila nová sluchátka, protože poslední rok jsem jela jenom na špuntech od mobilu, což není zrovna skvělý. Bohužel, sluchátka nemají zrovna skvělý zvuk a skoro vůbec netlumí okolní zvuky. No, aspoň vypadají docela dobře.

Návštěva univerzity veteriny

16. května 2015 v 14:39 | Kiara
Ahoj!
Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala článek o exkurzi, kterou jsme jakožto studenti z biologického semináře podstoupili. O co se jednalo? Jeli jsme do Brna na veterinární univerzitu, abychom se podívali na pitvu zvířete.

Upřímně jsem se těšila, jelikož tohle se přece nenaskytne každý den. Byla jsem zvědavá, jestli se na to vydržím dávat. Ale už od počátku jsem věděla, že to bude zajímavá zkušenost.

Celou cestu do Brna jsme hádali, co za zvíře to bude. Jestli zajíc, pes nebo něco úplně jiného. Jelikož máme doma psa, nedokázala jsem si představit, jestli by to pro mě byla srdeční záležitost. Ale upřímně jsem doufala, že to bude pes. Když už něco, tak se vším všudy. Brala jsem to hodně jako výzvu a jako cennou zkušenost do mých povídek.

Upozornění!
Vězte, že pitvu chci popisovat poměrně podrobně, proto bych chtěla poznamenat, že pro citlivé povahy se slabým žaludkem by toto čtení nemuselo být zrovna vhodné. Žádné obrázky či fotky nemám, ten popis by ale někomu možná i mohl stačit.

Závěrečky v autoškole

15. května 2015 v 12:56 | Kiara
Ahoj!
Napřed se chci omluvit, že jsem poslední dobou tak neaktivní, ale jistě chápete, že ke konci školního roku si potřebuji opravit známky. Navíc je mistrovství světa v hokeji, které já velice aktivně sleduji. A aby toho nebylo málo, dneska jsem navíc dělala zkoušky na autoškolu, takže jsem se musela učit těch 800 otázek.

Jak jistě víte, včera dávali hokej, a já jsem se na něj prostě musela dívat. Proto jsem se moc neučila na teoretické testy. Dnes ráno jsem se vzbudila a přepadly mě takový nervy, až jsem myslela, že se pozvracím.

Naštěstí jsem svůj obsah žaludku zanechala na svém místě, to však neznamená, že bych nebyla nervózní. Naopak. Když mě zavoval komisař, abych si šla udělat test, klepaly se mi ruce. Tomu učení jsem moc nedala. Zapnula jsem test a vyplňovala. Bylo v něm pár otázek, u kterých jsem si nebyla tak úplně jistá, některé jsem vůbec ani neviděla. Avšak! Po zkončení testu jsem měla 92% správně, jen dvě otázky jsem odpověděla špatně.

Návštěva Domu světla

6. května 2015 v 15:57 | Kiara
Ahoj!
V úterý jsem byla s nižší třídou a třemi spolužáky na exkurzi v Domě světla v Praze. Pokud nevíte, o co jde, je to vlastně budova, která slouží jako poradna pro lidi s HIV a AIDS. Lidé si tam mohou nechat bezplatně a anonymně udělat testy, pomůžou jim tam vyrovnat se s vědomím, že tento virus chytili, a poradí jim, co dělat. A já bych se ráda podělila se svými zážitky krátkým článkem.

Animefest 2015

3. května 2015 v 16:36 | Kiara

Ahoj!
Tak, Animefest je úspěšně za mnou, aniž bych se jakkoli zranila, aniž bych cokoli ztratila a aniž bych se nějak ztrapnila. Já myslím, že to můžeme nazvat úspěch, no ne? Bohužel nemám žádné fotky, protože bylo opravdu hrozné počasí a vůbec se mi fotit nechtělo. A jak jsem si tuto akci užila?

Škola, stres a asociální chování

29. dubna 2015 v 21:22 | Kiara
Ahoj!
Momentálně jsem docela vytížená a unavená. Samozřejmě za to může nástup do školy, jelikož jsem se týden flákala doma s nemocí. Pak ale přijdu do školy a co se nestane. Jsem zkoušená, píšu testy a domů přicházím o půl čtvrté, opět celá znechucená z té zbytečnosti jménem škola. A to jsem si myslela, že už jsem si přes ten týden trochu srovnala spánkový režim. Ani náhodou, opět budu muset dospávat o víkendech.

Velikonoce

6. dubna 2015 v 11:45 | Kiara
Ahoj!
Určitě vás taky ráno vzbudilo otravné zvonění ještě otravnějších dětí, které vás, když jste jim celí rozespalí otevřeli, zmrskaly, a ještě se za to doprošovaly odměny v podobě sladkostí a pečlivě namalovaných kraslic...

Velikonoce jsou opět tady a já opět předstírám, že nejsem doma, abych nemusela nastavovat zadek malým usmrkancům. Vážně, kdo tento svátek vymyslel? Křesťani. Jak je mohlo napadnout zrovna tohle? Tímto tempem budu náboženství nenávidět ještě víc.

Zajíc, co schovává vajíčka po lese, jak tomu je v mnoha zemích. Co to jako je? Vajíčka chápu, ale proč zrovna zajíc? Proč ne kvočna, která všechna ta vejce snesla? Beztak je to nějaký pedofilní Usagi, co zláká děti do své nory a...

Ale tak, nebudu tu na Velikonoce tolik nadávat, přece jenom díky nim mám prázdniny. Ale to je tak jediné pozitivum, které nacházím. I tak vám přeji šťastné prožití tohoto svátku bez nějaké větší újmy.

Sobotní nákupy

8. března 2015 v 0:39 | Kiara
Ahoj!
Páni, už je to docela doba, co jsem přidala článek k této rubrice. A to si pamatuju, že jsem sem jednu dobu přidávala články skoro každý den, protože mě nenapadalo nic, co bych mohla přidávat. I když si myslím, že tyto články moc nikoho nezajímají, tak se vám chci pochlubit, co jsem si pořídila.
Jelikož je konečně víkend, domluvila jsem se s Hitomi, že si zajedeme do Brna. Samozřejmě jsem si koupila pár věcí, které vám tu hned popíšu. Přihodím k tomu i věci, které mi přišly v japonském balíčku a jsou to vážně super blbůstky, jen se mi o nich nechce psát samostatný článek.

Laser Game

31. ledna 2015 v 13:37 | Kiara
Ahoj!
Jak jsem psala na své facebookové stránce, které mimochodem můžete dát like a číst, co zrovna dělám, nebo se dozvídat, kdy zřejmě vyjde další článek či moje FanArty, většinou k českým youtuberům, byla jsem včera na Laser Game v Brně se staršími skauty. Řeknu vám, hned při kupování jízdenky v autobuse mi řidič vrátil o deset korun míň...

Napřed jsme nemohli najít vchod. Potom jsme si všimli, že má vchod stejný jako podnik "Erotic city", což mi přišlo poměrně vtipné. Vešli jsme tedy dovnitř, do dlouhé černé chodby, osvětlené modrou a bílou barvou.

Konečně víkend!

9. ledna 2015 v 16:09 | Kiara
Ahoj!
Tak... Jak jste si užili první týden školy? Možná že slovo "užili" není zrovna to správné. Spíš přežili jste ho? Já, abych se přiznala, jsem si doopravdy myslela, že zemřu!
Přes prázdniny jsem si zvykla, že chodím spát ve čtyři ráno a vstávám o půl jedné, jenže to při škole moc nejde. Proto jsem v pondělí působila jako zombie. A navíc, dokážete si představit, jaké to je mít hned v pondělí po prázdninách školu do půl čtvrté? Vážně jsem si myslela, že se nedožiju dalšího dne.

Šťastný Nový rok!

1. ledna 2015 v 0:11 | Kiara
Tak a je to tady, konečně Silvestr, všude bouchají rachejtle a já sedím doma a poslouchám uječeného psa. Jak na nový rok, tak po celý rok, co? No krása.

Omlouvám se, ale neměla jsem náladu dělat něco speciálního, proto jsem jen přidala text do obrázku a tady ho máte:


Věřím, že tento rok pro vás i pro mě bude ten nejlepší, jaký jsme zatím měli, že se nám bude všem dařit a že se nám splní tolik přání, kolik jen máme.

Vánoce jsou (konečně) za námi

25. prosince 2014 v 19:28 | Kiara
Ahoj!
Tak jsou konečně Vánoce pryč a my můžeme relaxovat. Copak jste dostali za dárky? A taky jste tak nehorázně přecpaní jako já?
Já dostala ponožky (jak jinak), misku, vlasovou kosmetiku, řetízek, mýdlo a nějakou sošku medvěda. Upřimně? Nic moc, nejvíc mě asi potěšila miska a ponožky. Ale tak, co nadělám, už nejsem dítě, takže asi nikdo neví, co mi má kupovat. Ono je totiž těžké se zeptat, že ano... :D

Nechci popisovat naši nudnou večeři doma, raději popíši návštěvu tety. Jeli jsme k ní i s babičkou a dědou, dorazil bratranec s manželkou a se synem. Teta má obrovského psa, do jehož tlamy se mi vlezla celá pěst. A to je, prosím, starý devět měsíců. No byla jsem od slin snad všude!
Ale ne všechno bylo tak veselé. Babička u tety spadla a praštila se do hlavy. Netekla krev, ale ta boule na čele vypadala jako druhá hlava. No, snad bude v pořádku.

A nakonec, poté, co jsme se dneska vrátili od tety, mě sestra vzala na parkoviště, kde jsem si mohla zkusit řídit auto. Poprvé vůbec. Samozřejmě jsem byla nehorázně nervózní, a i když jsem jela desítkou, myslela jsem si, že je to moc rychle. Ale nenarazila jsem do žádného sloupu ani nenajela na obrubník, což si myslím, že je úspěch. Myslela jsem si, že to bude snazší. Sestra mě sice ujišťuje, že se to brzo naučím, ale já si vážně nedovedu představit, co budu dělat na křižovatce. No, bude to zábava...


Mějte se krásně! ^^

Veselé Vánoce!

24. prosince 2014 v 18:00 | Kiara

Tak, a je to. Doufám, že se vám můj skromný dárek na Vánoce líbil. Vážně jsem nevěděla, co udělat, tak jsem udělala od všeho něco.


Jsem si jistá, že se všichni máte hezky a že oslavujete se svou rodinou. Že se radujete z vánočních dárků pod stromečkem, posloucháte pohádky a pojídáte ve velkém vánoční cukroví. Ale myslete na to, že ne každý může mít takové štěstí, proto si jej važte.


Tím ve vás nechci vyvolávat pocit viny nebo tak, jen vás na to chci upozornit, protože vím, že já taky o Vánocích myslela jen na své potěšení a na to, že o Vánocích je všem dobře. Jenže ona to vůbec není pravda.

Takže si všichni Vánoce užijte, jak jen nejvíc můžete!

 
 

Reklama