Jednodenní půst

27. dubna 2017 v 15:35 | Kiara |  Challenge
Už déle jsem přemýšlela nad nějakou očistou organismu a jaro je k tomuto ideální. Uvažovala jsem nad tekutou stravou, raw stravou, ovoce a zelenina, nakonec však zvítězila jednodenní hladovka, a to ze dvou důvodů:
Jsem moc líná na vymýšlení jídelníčku a nakupování potravin.
Už jsem kdysi vydržela 24 hodin bez jídla v rámci skautské odborky Tři orlí pera.

Ačkoli jsem prvotně nezamýšlela o této hladovce psát na blog, myslím si, že by někoho možná mohl zajímat pohled člověka, který nikdy cíleně půst nedržel, miluje jídlo a chtěl zkusit něco nového, co by mu pomohlo být trochu zdravější.
Zkoušela jsem tedy jednodenní hladovku, o které jsem se dozvěděla, že nepotřebuje žádnou extra speciální přípravu. Prostě si večer dáte normální večeři (= nepřejíte se) a další den jste jen o vodě. Žádné čaje nebo tak, prostě jen čistá voda. A takhle jste celý den až do snídaně dalšího dne, kdy samozřejmě začínáte trochu zlehka.
Zároveň jsem si vybrala den, kdy jsem věděla, že mě nečeká žádná zátěž nebo společenská akce.

A co jsem od tohoto půstu čekala?
Zlepšení trávení a funkci střev.
Srovnání jídelníčku a stravovacích návyků (vědomí, že svým chutím dokážu odolat).
Lepší psychický stav (když nemusím myslet, co můžu sníst. a co ne).
Celková očista těla i duše.



Jak to tedy probíhalo.
Už když jsem se vzbudila, měla jsem hlad. Zvykla jsem si na sladké snídaně, takže mít jen čistou vodu pro mě bylo zklamání. Každopádně lépe se mi bojuje s hladem než chutěmi, takže jsem byla docela v pohodě.
Pila jsem a pila, každou půlhodinu chodila na záchod, stále mi kručelo v břiše, ale neměla jsem nijak extra chuť a nic mě ani nebolelo. Pak ale otec přivezl grilované kuře a to byla moje první zkouška. Celý dům voněl po kuřeti, a jako by moje smysly byly hladem zesíleny, dost jsem bojovala. Ale měla jsem za sebou už prakticky 16 hodin bez jídla, takže jsem odmítala to porušit.
O pár hodin později přijela máti a dovezla koláče. A přestože i tohle byla docela výzva mým chutím, uvědomovala jsem si, že by to mohlo být daleko horší. Doma vlastně byly jen dvě jídla, na které jsem měla chuť, takže nebylo tak těžké odolat. Kdyby někdo dovezl koblihy a sušenky a sladké pečivo a kdo ví co ještě, nevím, jestli bych to zvládla.
Nebudu vám lhát, měla jsem hlad po celém dni i večer. Myslela jsem si, že si na ten pocit zvyknu, scvrkne se mi žaludek a já si na jídlo ani nevzpomenu, ale nebylo tomu tak. K tomu se mi i začala motat hlava a tak podivně brnět, že jsem raději šla spát dřív, než by mi bylo opravdu zle.
Až ráno jsem necítila žádný hlad, i když jsem měla naprosto prázdný žaludek. Ale na jídlo už jsem se poměrně těšila. Dala jsem si tedy banán a kousek koláče.

Vydržela jsem tedy celkem 37 hodin bez jídla a byl to docela boj. Příjemné to vůbec nebylo. Jen tak ze zvědavosti jsem si před snídaní stoupla na váhu a měla o kilo méně.
Ale ránem tahle "výzva" nekončila.
Stalo se přesně to, čeho jsem se bála nejvíc. Jakmile jsem druhý den opět mohla jíst, moje tělo si žádalo stále víc a víc jídla, asi aby doplnilo deficit z předešlého dne. Dokázala jsem odolat pouze do oběda, kdy jsem si dala kuře a zeleninu. Pak už to se mnou šlo z kopce. Našla jsem čokoládu, pustila se do koláče, dokonce jsem si vzala i pár rohlíků, i když se bílému pečivu normálně vyhýbám. Prostě jsem jedla všechno, na co jsem dostala chuť. A nedokázala jsem přestat, přestože jsem vvlastně ani neměla hlad.
Takže k večeru můj dobrý pocit z hladovky nahradila depka z toho, že se zase nedokážu ovládat.

Dneska už jím docela v pohodě. Stále mám asi poměrně stažený žaludek, tak nemám moc hlad. Chutě přetrvávají, ale už nejsou tak rapidní jako včera a zatím je snáším docela dobře. I když to večer bývá horší, tak ještě uvidím. Taky už mě nebolí hlava a popravdě jsem se docela dobře vyspala, asi nejlépe za poslední měsíc. Těžko říct, jestli to způsobil ten půst...
Myslím si, že mi to trávení zlepšilo, aspoň trochu, přestože jsem to ten další den docela zkazila. Srovnání jídelníčku se vůbec nevyvedlo, stejně tak psychický stav mi to nezlepšilo. No a očista se taky asi moc nekonala. Necítím žádný velký rozdíl, jen se cítím provinile po tom včerejším přejídání.

Takže jediné dvě dobré věci, co mi z toho vzešly:
Můžu se všem chlubit, že jsem zvládla 37 hodin nejíst.
Dokázala jsem si, že když chci, tak ten hlad vydržím.
Jinak to bylo pro mě poměrně zklamání. Docela zbytečné mučení, jelikož mám ráda jídlo a nerada se omezuji (proto taky vypadám tak, jak vypadám). Takže hladovka za mě ne, ale myslím si, že by určitě stála za řeč nějaká pětidenní očista, kdy pijete jenom smootie nebo tak. Uvidím, třeba se do něčeho takového někdy dám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama