Únor 2017

Kouzlo jazzu

14. února 2017 v 12:19 | Kiara

Ahoj.
Tuto povídku jsem psala už dávno a dlouho byla i na blogu, ale pak jsem ji smazala, abych ji mohla zaslat do soutěže (aby si nemysleli, že jsem ji odtud okopírovala a nechtělo se mi psát novou povídku). Doteď jsem byla líná ji dát zpět. Ale tak tady je, protože jsem s ní docela spokojená, i když není ideální.

Orange

9. února 2017 v 19:16 | Kiara |  Dojmy z anime

Naho Takamiya jednoho dne obdrží dopis od svého budoucího, o deset let staršího já. A protože všechny události perfektně sedí, nemůže se jednat o žádný vtípek. Co se v dopisu píše? Že ten den do jejich třídy nastoupí nový žák. Že se jmenuje Kakeru Naruse. Že si sedne do prázdné lavice vedle ní. A že na něj má dávat pozor.
Jak moc se díky tomuto dopisu může změnit budoucnost?

Rok vydání: 2016
Počet epizod: 13×20 minut (Dokončeno)
Žánry: Romantika, Shoujo, Školní život, Drama, Tragédie

A čas stále plyne...

6. února 2017 v 13:58 | Kiara |  Z mého života
Ahoj.
Nechci, aby tohle byl nějaký omluvný, výmluvný či lítostný článek, protože vás jen chci informovat o tom, proč je aktivita taková, jaká je. Přijde mi to fér, i když už na můj blog všichni zřejmě zapomněli. A já se nedivím, kdo by navštěvoval nefungující blog?

Popravdě, přestože mám času až až, na blog nemám ani pomyšlení. Nevím, co bych psala, v hlavě se mi nerodí žádné rozumné věty, ani ty recenze už nejsou, co bývaly. Nemám vůbec nápady na povídky, vždycky něco začnu psát a skončím po pár odstavcích.

Prakticky nemám chuť vůbec na nic. Pokud sledujete Twitter, asi víte, že takovou náladu mám už pár měsíců. Není to prostě takové, jaké to bývalo. Nic mě nenaplňuje, všechno mi přijde zbytečné.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím takhle. Nestuduju, nepracuju, dny ubíhají a já se zasekla na jednom místě. Jako bych se nedokázala pohnout. Lpím na minulosti a bojím se budoucnosti, přičemž nestíhám vnímat přítomnost. Chybí mi motivace, smysl, cíl. A vím, že to takhle dál nejde. Jen nevím, jestli zvládnu jít dál. Nevím, jestli vůbec chci.

Je ze mě troska, a i když si říkám, že takhle to přece nechat nemůžu a musím něco dělat, stejně jen sedím a koukám do zdi. Nemám žádnou vůli ke změně, jsem otupělá k okolí a k sobě samé. Cítím, jako bych už to nejlepší zažila a už mě nic dobrého nečeká. Bojím se dospělosti a zodpovědnosti.

A takhle to se mnou je. Asi řeším nějakou osobní krizi, ze které nevidím cestu ven. Přemýšlím nad psychologem, protože to je asi jediná osoba, která by mi dokázala pomoct. Ani rodina, ani přátelé, nikdo na moje problémy nemá čas, chuť ani nervy.

Takže tak. Pokud o mně chcete nějaké pravidelnější info, tak na Twitteru jsem dost aktivní (@KiaraEtsuko). Ale aktivitu na blogu moc nečekejte. Možná občas něco přidám, třeba nějakou recenzi nebo tak, ale rozhodně to bude velká bída.

Mějte se pěkně.