Šikana

19. listopadu 2016 v 12:24 | Kiara |  Úvahy

Nemá cenu pojem šikana nějak zvlášť vysvětlovat. Vždyť nám to omílali pořád dokola snad po celou dobu našeho studia. Jenže i přesto se tahle "dětská hra na šest" stále vyskytuje mezi mladými jedinci, kterým kvůli tomu přijde škola jako ještě horší místo než normálně. A čím starší jsme, tím hloupější nám něco jako šikana připadá. Proč by někdo fyzicky či psychicky ubližoval druhému?


Je na to jednoduchá odpověď: děti jsou prostě zlé. Nesnažím se to nijak zlehčovat. Děti a mladiství si zřejmě prostě neuvědomují, co svým počínáním mohou způsobit, nedokáží nebo nechtějí se vcítit do oběti. Když se to neděje jim, je jim to jedno.

Na druhou stranu, občas si za to oběti tak trochu mohou. Samozřejmě to neomlouvá "šikanároty", jen říkám, že někdy jsou situace, kdy šikanovaný svým chováním až vyvolává konflikty. Nevím, jak bych to popsala, proto uvedu takový příklad. Vezměte si člověka, co se chová prostě jako idiot, cokoli vypustí z úst, to všechny neuvěřitelně irituje, často i uráží. Prostě člověk, který není nikomu sympatický a jeho chování vám nedovolí jej ignorovat. A pokud nejste jediní, komu jde tento idiot krkem, začnou reagovat. Postupně jeden, kterému rupnou nervy, pak se k němu přidá další, a najednou proti jednomu člověku stojí celá třída a BUM! Šikana je tu.

Jak říkám, nesnažím se omlouvat lidi, co šikanují. My, co už jsme starší, nebo aspoň většina z nás (doufám), se snažíme tyto situace řešit nějak diplomaticky, kdy přijdeme k danému člověku a zkusíme mu "promluvit do duše", vysvětlit mu, že svým chováním obtěžuje okolí, a požádat ho, aby trochu změnil přístup. A pokud to nepomůže, snažit se jej prostě ignorovat. Protože už jsme dost dospělí na to, abychom si uvědomili, že i bez nás je tento svět dostatečně zkažený.


Popravdě jsem za svůj život prostřídala obě pozice. To znamená, že jsem byla jeden čas šikanující, jednou jsem byla i šikanovaná. Možná kvůli tomu mám takový až složitý názor na šikanu, ne černobílý.
Je zajímavé, že ani v jednom případě jsem si tak nějak neuvědomovala, že se jedná o šikanu. Došlo mi to až teď, když jsem starší. Možná proto, že se nejednalo o nic tak závažného.

Vezmeme to chronologicky. Na prvním stupni základní školy jsem se podílela na šikaně jednoho jedince. Víte, jak jsem uvedla ten příklad výše? Tak přesně to to bylo. Kluk, který byl už od školky problémové dítě, sám se ostatním posmíval, povyšoval se nad ostatními a byl prostě nehorázně otravný (a pořád je, jen tak mimochodem). Tak jsme mu to jednoduše opláceli. Ale bylo nás víc, měli jsme svým způsobem navrch. Nejednalo se o žádné fyzické násilí, ale nikdo se s ním nechtěl bavit, kradli jsme mu pouzdro a házeli s ním po třídě, uráželi jsme ho. Na co si pamatuju a co mi teď přijde naprosto, ale naprosto otřesné. Dělali jsme zřejmě, že má nějakou chorobu, a vždycky, když se nás dotkl, nebo se o to pokusil, nebo se nás třeba jen dotkla nějaká jeho věc, "našplíchali" jsme se jakoby repelentem.
Zpětně si uvědomuji, že to pro toho člověka muselo být hrozně ponižující. A rozhodně se jednalo o šikanu. Přestože je ten kluk stále nejotravnějším, nejnesnesitelnějším a mnou nejneoblíbenějším člověkem, jakého znám, snažím se samu sebe přesvědčit, že si to nezasloužil. Ano, snažím se, zatím jsem se nad tím ještě nepřenesla. Kdybyste ho znali tak dlouho jako já (od školky až do maturitního ročníku jsme spolu byli v jedné třídě), možná byste mě chápali. Už od školky se prostě choval jak pitomec a dodnes se nic nezměnilo.


Šikanu z druhé stránky jsem poznala někdy v tercii na gymnáziu. Jednalo se o slovní urážky a různé trapné přezdívky od party kluků. Vzhledem k tomu, že jsem odjakživa vyšší než ostatní, vysloužila jsem si kvůli své výšce přezdívku godzila, ptali se mě, jestli neberu steroidy a podobně. Taky mám od přírody husté, kudrnaté vlasy. Díky nim mi jednu dobu říkali Hagrid. Tato přezdívka se uchytila celkově ve třídě a dá se říct, že mi tak z legrace říkala půlka třídy, včetně některých mých kamarádek.
Možná vám to nepřijde tak hrozné. Jenže věřte, že mi to na sebevědomí moc nepřidalo. Už tak jsem měla komplexy ze své výšky, kdy jsem celý život byla vyšší než ostatní, cítila jsem se jiná, nenormální. Navíc když vás přirovnávají k japonské ještěří příšeře...
S vlasy je to podobné. Všichni kolem mě mají hezké rovné vlasy, já ty své nemůžu zkrotit, proto je jen výjimečně nosím rozpuštěné. A přezdívka Hagrid... Pro holku není příjemné, když ji přirovnáváte k zarostlému, ošklivému a tak trochu přihlouplému poloobrovi. Je to jeden z důvodů, proč nenávidím své vlasy, přestože mi dospělí říkají, že mám vlasy krásné.
Vždycky jsem prostě chtěla být holka, co ostatním připadá hezká a fajn, ne Hagrida nebo godzilu. Uznávám, že jsem se o sebe asi měla v mladším věku víc starat, protože jsem vypadal dost hrozně, na rozdíl od mých krásných spolužaček. Nedalo se na mě dívat. A přijde mi, že ti, co mi těmi přezdívkami říkali, si ani neuvědomovali, jak moc mi tím sráží sebevědomí. Nevěděli, že je to vlastně jistá forma šikany. Ani já si to neuvědomovala.
Jen tak mimochodem, vyřešila jsem to tak, že jsem dotyčné jednoduše ignorovala. I kamarádky. Dokud mi říkali jednou z těch přezdívek, ani jsem se na ně nepodívala. Díky tomu (a dospívání) tyto přezdívky téměř vymizely (déle mi tak říkal jen ten kluk, kterého jsme šikanovali na základce - tak nějak jsme si mezi sebou udrželi nenávist). Ty, kteří s tím začali, jsem ignorovala až do maturitního ročníku, přestože se se mnou zřejmě snažili usmířit. Prostě jsem s nimi mluvila, jen když bylo třeba.


Podle mě je šikana mnohem komplexnější problematika než jen "jsi ten zlý, oběť nebo přihlížející", jak nám to (nebo aspoň mně) předkládali dospělí. Nemyslím si, že si parta lidí prostě jen ukáže na náhodného člověka, kterého začne šikanovat. Pokud se nechcete stát obětí, nedávejte nikomu šanci, aby ji z vás udělal. Nechovejte se jako pitomci, pokud s něčím nejste spokojení, změňte to, pokud víte, že se za něco nemáte co stydět, udělejte z toho svoji přednost. To je asi moje jediná rada. Stojí za nic, ale to je to jediné, co můžete udělat.
Samozřejmě nešikanujte. Začít někoho šikanovat, protože se vám na něm něco nelíbí, je to nejjednodušší, co můžete udělat. Mnohem jednodušší, než mu vysvětlit, proč se vám to nelíbí a jestli by to nemohl změnit, nebo to ignorovat.

A pokud si z někoho děláte legraci, ujistěte se, že ten druhý to jako legraci vnímá také.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 buttercup buttercup | Web | 20. listopadu 2016 v 16:24 | Reagovat

skvěle napsaný! :)

2 Alice Alice | Web | 28. listopadu 2016 v 18:25 | Reagovat

Já byla vždycky problémová. Nejdřív šikana, pak anorexie, teď záchvatovité přejídání. A zcela na rovinu, šikana byla to nejlepší. Dokud je tvým nepřítelem někdo jiný, je to v pohodě, ale pokud jsi to ty sama, je to sakra těžký a člověk neví kudy kam. Se šikanou se dá poměrně rychle zkoncovat, ale přestaň nenávidět sama sebe a řešit všechny problémy jídlem. Tam ti nikdo nepomůže, musíš ty sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama