Kečupová mračna

2. října 2016 v 12:01 | Kiara |  Ostatní dojmy

Anotace: Středoškolačka Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on ji může pochopit. Zatímco Stuart čeká ve své cele na poravu, v dopisech se začíná rozplétat složitý příběh lásky, ale i osudového nedorozumění. Příběh zrady a viny. Dokáže se Zoe svěřit s tíživým tajemstvím? A dokáže pak také sama sobě odpustit?


Název: Kečupová mračna
Autorka: Annabel Pitcher
Rok vydání v ČR: 2015
Počet stran: 271

Přijde mi, že čtu buď hrozně staré, nebo hrozně neznámé knihy, proto bylo načase sáhnout po něčem, co zrovna letí! Teda, myslím si, že to letí, našla jsem to v knihkupectví a nebylo to zahrabané někde hluboko v regálu...

Obálka mě upoutala na první pohled. Miluju jednoduchost a detaily! Žádné zbytečné obrázky, pěkný font písma a ti ptáci! Dokonce i na stránkách z boku knihy, no prostě mě to uchvátilo. Ta obálka mi přijde fakt perfektní.
Stejně tak název mě okamžitě oslovil. Mám ráda takové názvy, které vám neřeknou absolutně nic, ale jsou zajímavé, poetické. No co byste si představili pod slovy "kečupová mračna"? A po přečtení anotace jsem už jen stála u pokladny a utrácela... A přesně takhle, dá se říct trochu povrchně, jsem se dostala k této knize.

Kniha je psána formou dopisů, které píše sama Zoe v ich-formě. Myslela jsem si, že mě tento styl psaní knih nebaví, ale v tomto případě jsem občas ani nepoznala, že se jedná o dopis. Těžko říct, jestli je to dobře, protože si uvědomuji, že by takto asi běžná teenagerka dopisy nepsala. Kdyby to však bylo naopak, tak by mě čtení asi tolik nebavilo.
Občas se na stránce objeví nějaký obrázek, který je jakoby v dopise, což mi přišlo milé, avšak asi to nebylo úplně potřeba.
Co se ještě dopisování týče, Zoe popisovala jak přítomnost, tak i minulost, a tohle prolínání dvou dob se mi líbilo. Nešlo o nic, co by čtenáře mátlo svou složitostí, naopak byly části z minulosti a přítomnosti přehledně rozděleny, což oceňuji. Tato kniha mi přišla spíš oddechová, takže by se žádné složitosti ani nehodily.

Zoe byla jako hlavní hrdinka docela fajn. Nelezla mi nijak na nervy, což mě možná i trochu překvapilo. Čekala bych, že mi patnáctiletá puberťačka bude kazit příběh, ale nestalo se. Ale že bych si ji nějak oblíbila, to se taky říct nedá. Ale oceňuji, že se kolem ní netočil celý vesmír.
Líbilo se mi, že její rodina tam nebyla řečena jen párkrát a na okraj, ale že vlastně hodně ovlivňovala její život. Často se totiž setkávám se situací, kdy jediný "styk" s rodinou má hrdinka ve chvíli, kdy jí máma něco zakáže a její sestra si bez dovolení půjčí tričko...
Pak tu byl Max, jehož hloupost mě iritovala po celou dobu knihy. Prostě ten typ kluka, co se snaží vypadat cool, což však znamená, že není sám sebou. A do toho ještě puberťák, no nefandila jsem mu.
Zato Aaron, to je kluk, kterého bych chtěla v reálu potkat. Přitom to nebyl ten klasický případ, kdy jde kluk za láskou, ať se děje cokoli, ale jeho chování mě nějakým způsobem prostě okouzlilo.

Příběh mi přišel trochu slabší. Prakticky člověk věděl, co ho čekalo, ale i přesto jsem četla dál. A je pravda, že jsem knihu měla přečtenou za dva dny. Vlastně to nakonec nebylo vcelku nic originálního příběhem, spíš tím, jak byl podán. Konec mě trochu zklamal. Čekala jsem podobné rozuzlení, avšak trochu lepší, ne tak "slabé".

Přišlo mi, že jsem na knihu už trochu stará. Mrzí mě, že to musím říkat v necelých dvaceti letech, ale myslím si, že kdybych ji četla tak v šestnácti, byla bych z Kečupových mračen naprosto odvařená. Teď tu jen sedím, dívám se na knihu a přemítám si v hlavě, že ten příběh byl vlastně prakticky jen o milostném trojúhelníku. Nechala jsem se prostě chytit na to, že to vlastně píše nějakému vrahovi v Americe.
Takže, kniha to nebyla špatná, velmi dobře se četla a vypadá prostě nádherně. Mladší holky ji jistě budou milovat, pro mě je to však mírný nadprůměr. Kniha, na kterou si za pár týdnů jistě ani nevzpomenu. Ale četla se mi fakt fajn, docela jsem si u ní odpočala a ráda ji předám kamarádce k narozeninám.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucia Lucia | Web | 22. října 2016 v 14:55 | Reagovat

Kečupové oblaky (Kečupová mračna) som čítala jeden-dva mesiace dozadu, zlákala ma obálka a anotácia, no samotným príbehom som sklamaná. S hlavnou hrdinkou Zoe sa mi vôbec nepodarilo stotožniť. Nemôžem si pomôcť, no jej zmýšľanie sa mi zdalo byť tak kvázi nepríjemne obyčajné-tínedžerské a naozaj mi to i pri samotnom čítaní prekážalo. Od samotného začiatku som si vedela predstaviť koniec príbehu, čiže ako aj povaha Zoe, tak aj fakt, že viem, ako sa to skončí, mi čítanie znepríjemňovali. Celkovo je to pre mňa veľmi slabá kniha, a to na ňu nie som so svojim ani pristará (skôr primalá, no :D).

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. října 2016 v 11:57 | Reagovat

Slyším o tom poprvé, ale protože je mi taky necelých dvacet, už na to budu asi stará, neznamená to však, že si to třeba nepůjčím v knihovně nebo tak. Navíc knihy, které jsou přečtená v rámci jednoho nebo více dní jsou fantastický relax.

3 Nat Doki Rainer Nat Doki Rainer | E-mail | Web | 31. října 2016 v 19:55 | Reagovat

Ja som bola voči tejto knihe omnoho kritickejšia. :D Mne osobne prišla Zoe sprostá. Tie dôvody, prečo chodila s Maxom ma hrozne vytáčali. Hlavne po tých jej fotkách, čo kolovali na nete, by som sa naňho už ani nepozrela. Pre mňa to bola kniha s nálepkou, ako sa určité veci podľa mňa nemajú riešiť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama