Jak se vyrovnávám s úzkostí

1. září 2016 v 14:24 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

V posledních pár měsících hodně přemýšlím nad tím, proč mě stále přepadá ta úzkost, prázdnota, smutek, někdy vztek, zoufalství, jednoduše všechny tyto negativní pocity. Nárazově, bez zjevné příčiny. Není to příjemné, proto se snažím vždy zaměstnat něčím jiným, abych na ně nemyslela. A pokud to máte taky tak, ráda bych se s vámi podělila o pár tipů, které můžete zkusit a tím možná aspoň omezit tyto pocity.

Podotýkám, že nemám žádný patent na pravdu, a co u někoho může fungovat, u jiného nemusí mít žádný efekt. Ale myslím si, že za zkoušku to prostě stojí.


Psaní

Občas se do psaní dokážu tak zažrat, že uběhnou dvě hodiny a já si toho ani nevšimnu. Ponořím se do svého smyšleného světa a žiju život někoho jiného. Předávám své pocity tam a snažím se je zpracovat. A může to být klidně i krátká jednorázovka, kdy moje pocity jsou v ději ukryty tak dobře, že je vidím jen já.
A pokud si nejste jistí svým nadáním, stačí si jen psát deník. Každý večer, nebo po zajímavém či depresivním dni si na pár minut sednout a sepsat si, co všechno se vám honí v hlavě.


Skládání jeřábů z papíru

Určitě znáte tu legendu, že když poskládáte tisíc jeřábů, splní se vám přání. Možná se k tomu někdy dopracuji, primárně však potřebuji zaměstnat ruce. Musím přemýšlet nad tím, jak co zohnout, pečlivě měřím, aby vše bylo přesné. A tak si jich poskládám třeba pět a aspoň na chvíli zapomenu, že mě něco trápí.


Vycházka s přáteli

Mně osobně úzkost přepadá hlavně koncem dne. To však nebrání tomu jít ven s přáteli. Stačí jen tak sedět na lavičce a klábosit o všem možném, ani nemusím mluvit o svých problémech (to mně osobně třeba moc nepomáhá). Jednoduše mě kamarádi mohou přivést na jiné myšlenky, aniž by to byl jejich záměr.
Každopádně má to i svá úskalí. Když napíši všem kamarádům, které mám (v mém případě jich není úplně moc), a všichni odmítnou se mnou jít ven, můj stav se ještě zhorší...


Sport a pohyb

Ač jsem líný člověk, fyzická zátěž mi pomáhá myslet na jiné věci. Nebo spíš, nemyslet. Ať se jedná o běh, posilování, míčové sporty nebo třeba výlet do přírody. Každý pohyb se počítá. Nejen že mě to zaměstná, ale taky se cítím líp proto, že jsem něco udělala pro své zdraví.

Hudba

Ať vás ani nenapadne pouštět si smutné a depresivní písničky! Pěkně energické a veselé songy, co mě nutí tancovat na židli, to je to pravé. Nebo různé beaty, takové ty vymívače mozků, kdy nejsem schopna myslet. A o to právě jde.


Tak, vypsala jsem svoje tipy, které mi aspoň trošku pomáhají. Myslím si však, že by se i hodilo zmínit, co určitě nedělat, i když vás k tomu cosi uvnitř vedne.

Nečtěte si depresivní citáty

Většinou ani nevím jak, ale najednou tak sedím u počítače a prohlížím si obrázky s citáty, které naprosto vystihují moje pocity, a je mi z nich ještě víc na nic. Nechápu, proč to dělám, děje se to tak nějak nevědomky. A i když si třeba řeknu: "Jo, tak když mě smutné citáty rozesmutní, veselé mě rozveselí.", tak přímá úměra samozřejmě nefunguje. Zase sklouznu k těm pochmurným.


Nepřejídejte se

Neříkám, abyste nejedli vůbec, to taky není správná cesta. Ale já když moc jím, většinou ze stresu, tak jsem na tom pak ještě hůř. Ano, kvůli tomu, že jsem snědla hodně jídla. Zdá se to zvláštní, ale je to dost nepříjemné. Takže asi doporučuji hodně pít, aby se vám zaplnil žaludek a vy neměli nutkání pořád do sebe něco cpát. Pokud však máte na něco chuť, klidně si kousek dejte, ale všeho s mírou.

Nechovejte se k ostatním jako pitomci

Je to velmi, velmi obtížné. Cítím se na nic, ale nikoho to nezajímá. Nikdo nechápe, že se moje nálada nezlepší tím, že se mě zeptají: "Co ti zase přelítlo přes nos?"
Každopádně tím, že budete mrzutí a nepříjemní při komunikaci s ostatními, ať už jen po netu, ničeho tím nedocílíte. Druzí budou uražení, že jste na ně bezdůvodně naštvaní, a vy si budete přemítat v hlavě, jak jste hloupí, že od sebe odstrkujete možná jediné přátele, které máte.


To by bylo asi vše ode mě. Není lehké bojovat s úzkostmi, ale většinou jsme na to holt sami. A právě proto jsem se s vámi chtěla podělit o to, jak pomoct sami sobě. Můžete i sami hledat, třeba někomu pomůže čtení, svěření se kamarádce a tak různě.
Samozřejmě je mnohdy těžké se přimět něco udělat, když je vám na nic, to chápu. Taky mám většinou náladu jen na smutnou hudbu a depresivní citáty. Asi pro vás nemám žádnou sluníčkovskou radu. Jen si přeji, abyste to nevzdávali.

Mějte se krásně ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Momo-chan Momo-chan | Web | 1. září 2016 v 22:20 | Reagovat

Mne na takéto blbé pocity pomáhajú práve preklady. Občas aj poviedky do ktorých vložím niektoré tie nálady, ale hlavne preklady, pretože sa tak pri tom uvoľním a prestanem myslieť na svoje problémy a riešim problémy postáv :D Ale ako vravíš s priateľmi. Nie je nič lepšie, než sa z nejakého problému vykecať kamarátke. :) Alebo tie city len z niekým zdieľať. Pekný článok - a samozrejme citáty. Citáty 4ever. Tiež ich rada čítam. :)

2 Momo Momo | E-mail | Web | 2. září 2016 v 10:13 | Reagovat

Tutorial som ku grafike mala len jeden a to od Coco - http://chibi-gfx.blog.cz/1306/splyvavy-efekt-1  
Držala som sa toho a potom som len kombinovala obrázky a sama došla na to, čo sa mi páči a aké vrstvy chcem použiť. :) Pracuješ tiež s photoshopom? Mne sa zdalo, že používaš iný program i keď neviem aký...

3 Switch Switch | Web | 2. září 2016 v 10:48 | Reagovat

Musím se vším souhlasit, jako bys mi to vytáhla z hlavy :D ale myslím, že v tomhle případě nejde o úzkost, ale o depresi.

4 Kiara Kiara | E-mail | Web | 2. září 2016 v 10:55 | Reagovat

[2]: Děkuji ^^ Používám photoshop, ale starou verzi, tak možná proto :)

5 Heaven Heaven | Web | 2. září 2016 v 16:08 | Reagovat

Díkybohu mně podobné stavy už dlouho nepotkaly, ale může se stát... myslím, že tvoje typy jsou dobré ;)

6 Shio Shio | Web | 2. září 2016 v 21:55 | Reagovat

[4]: Já mám také starou verzi PSka :D A grafika se mi s ním dělá suprově :D Teda pro moje potřeby je to určitě OK :) CS3 verzi mám

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. září 2016 v 22:08 | Reagovat

Některé věci jako ty, taky dělám.
Já se musím hlavně něčím zaměstnat, třeba si přerovnám věci v pokoji, uklidím, vysaju, udělám nějakou práci venku, jdu nakoupit. Nebo píšu, čtu, někdy se i učím.
Hlavně si nesmím sednout k blogu, protože pak všechny mé komentáře prozrazují, jak se vlastně mám :-D

8 Otaku Poop's Master Otaku Poop's Master | Web | 4. září 2016 v 13:02 | Reagovat

Parádní nápady, některé taky využívám. ^^ Ale hodně dlouho jsem se do takového stavu nedostala, takže zatím pohoda. ^^

9 Viallen Viallen | Web | 6. září 2016 v 22:42 | Reagovat

Rozhodne písanie pomáha. Je to zlé, ale rovnako tak si na niekom svoju zlosť vybiť :D (ja na tom pracujem, naozaj :D) Ja radím hry :D Podľa žánru, vybrať a niekoho zmlátiť či naopak si užiť príbeh :D Je to interaktívne, zábavné a človek tak rýchlo nezablúdi do vlastnej hlavy :D

10 Elis Elis | Web | 7. září 2016 v 10:00 | Reagovat

Bohužel mně přijde, že když jsem v úzkosti, tak jsem schopná jen spát a nic nedělat. Vím, že je to ten nejhorší způsob, ale nějak nemám energii na nic. Každopádně je dobře, že tobě pomáhá tohle :)

11 Kory Kory | Web | 9. září 2016 v 12:31 | Reagovat

Moc často v depresi nejsem, pokud někdy. Opravdu špatný stav poznám podle toho, že mi už nepřijdou depresivní citáty vtipný :D

12 Anita Anita | E-mail | Web | 14. září 2016 v 14:32 | Reagovat

Je to sice na nic, když se najdeme v nějakém depresivním a smutném citátu, ale zas na druhou stranu se už necítíte tak ukřivděně, že jen vy prožíváte tyhle muka. Mě psaní upřímně moc nepomáhá v tom smyslu přestat myslet a zapomenout na příčinu mého trápení, ale když už je mi fakt hooodně bídně, tak v těch chvílích po klásevnici sahám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama