Vůdcovský kurz

30. srpna 2016 v 13:01 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Tak mám konečně za sebou poslední skautskou akci o prázdninách a jsem neuvěřitelně ráda. Vůbec nejsem zvyklá na to, že bych měla prázdniny takto zapráskané různými skautskými akcemi. A věřte mi, ani jedna z nich nebyla odpočinková. No, možná ta čtyřdenní návštěva tábora starších by se dala brát jako odpočinek. Ale to je teď jedno.

18. srpna jsem odjížděla s ohromně těžkou a pomalu se rozpadající krosnou na vůdcovský kurz. Kdo neví, o co se jedná, je to vlastně takový tábor, kde vás pomocí různých aktivit a hlavně přednášek učí o všem, co jako vůdce oddílu potřebujete znát. Takže nějaká ta psychologie, hodnoty, právo, hospodaření, Junák, metodika, komunikace a mnoho dalšího. Na podzim mě čekají zkoušky a slib, no prostě to není taková sranda.


Cesta trvala vlakem dvě až tři hodiny. Jak jsme dojely (byl to čistě dívčí kurz), vzaly jsme krosny a vylezly na nedaleký kopec, kde jsme měly strávit první noc. Naštěstí bylo krásné počasí, byla by smůla, kdyby nám pršelo. Uvařily jsme si večeři na vařičích a různě se seznamovaly. Následoval spánek na tvrdé zemi pod širým nebem.


Nebudu vám lhát, spaní pod širákem nemám moc v lásce. Jo, ráda si lehnu a dívám se na hvězdy, ale zrovna dvakrát nemusím hned pod nimi spát. Jednak si musím sundat na noc brýle, takže ty svíticí tečky nahoře stejně nevidím, ráno na mě padne rosa, zem je nepohodlná, nic mě nechrání před větrem a navíc může začít pršet. Ona to taková romantika zas není.

Druhý den jsme naskládaly krosny na korbu náklaďáku a na tábořiště vyrazily po svých jen s malými batůžky. Pochod to byl tak 16 kilometrů, takže žádná velká zátěž. Nebudu vám přesně říkat, kde jsme byly, ale tu přírodu jsem si užívala. Možná moc kopců na mě, ale nějak jsem ty výšlapy přežila.

Popravdě jsem na začátku kurzu prožívala takovou menší... dobře, možná větší psychickou krizi. Nevím proč, možná tuším, každopádně se to hodně projevovalo na mém chování. Prvních pár dní jsem neměla chuť vůbec nic dělat, v sobotu jsem dokonce měla takovou krizi, že jsem byla přesvědčena, že jestli další den neodjedu, tak tam prostě nevydržím. Nakonec jsem ale zůstala, protože jsem si říkala, že když mě to stálo tolik peněz, měla bych tam zůstat a načerpat nějaké vědomosti z přednášek a tak.

Nebudu vám popisovat každý den, jednak mi už všechny splývají dohromady a jednak bych vás tady unudila k smrti. Přežila jsem, nedokážu však říct, že bych si to užila. Nakonec jsem byla fakt ráda, že jedu domů. Na konci tábora se mi většinou domů nechce, tady jsem však odpočítávala dny. Ale nedá se říct, že bych další dny po krizi nějak extra trpěla.


Taky jsem se docela bála, jak to dopadne, když tam budou jenom holky. Ale vzhledem k tomu, že nás bylo účastnic jen deset, asi to ani nemohlo dopadnout nějak extra špatně. Naopak jsem byla docela mile překvapená, jak to dobře šlapalo. Už jsem si navykla na koedukované akce, které mi asi vyhovují trochu víc. Ale velká výhoda byla ta, že jsem se nestyděla. Mohly jsme vyjít neupravené z tee-pee (zapomněla jsem zmínit, že jsme spaly v tee-pee) a všem nám to bylo úplně jedno. Jen nejsem na ty holčičí věci jako plkání, háčkování a tak, raději blbnu s kluky.

Bylo fajn zjistit, nebo spíš oživit si v paměti, jaké to je být účastníkem. A zjistila jsem, že být vedoucím mi už vyhovuje víc. Líbí se mi ta určitá volnost, že nemusím být úplně na všech programech, mám čas pro sebe, když děcka hrají v lese hru. Jasně, přináší to i tu práci navíc jako doplňovat vodu, vysvětlit hru, starat se o problémy a tak, ale asi jsem si na to už zvykla. Přijde mi však dobré, že jsem zjistila, jak je důležité to nepřehnat s programem a dát frekventantům nějaký ten volný čas.

No, to by byly moje dojmy ve zkratce. Takže vůdcovky zkusím dodělat, asi to nebude jednoduché, ale ať už to mám za sebou. Doufám, že dostanu nový šátek. Budu se cítit důležitě, jestli jo... No, to je jedno. Jen si občas nadávám, proč si přidělávám tolik starostí navíc.

Kdybyste měli nějaké otázky ohledně vůdcovského kurzu, co by vás zajímalo nebo tak, klidně se ptejte. Nevím totiž, jestli tohle zajímá vůbec někoho, tak jsem vynechala dost věcí.

Mějte se krásně ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kory Kory | Web | 5. září 2016 v 15:53 | Reagovat

Kde jsi byla na kurzu? Na Selce? Já jsem byla taky na vůdcákách, a taky teda nejsem unešená, ale ani to nebyla žádná krize,ale to bylo tím, že nesnáším kontakt s lidmi, co moc neznám. Ale koupali jsem se v noci nahý v rybníku, to za to stálo :D. A spaní pod širákem je náhodou super...

2 Kiara Kiara | E-mail | Web | 5. září 2016 v 16:08 | Reagovat

[1]: Asi moc nebudu zveřejňovat, kde přesně jsem byla, abych si zachovala nějakou anonymitu :D
Jakože, je to škoda no. Zrovna plánuju schůzku a vůbec mi to nejde, nejsem ani trochu namotivovaná... V tom mě ten kurz zklamal asi nejvíc. I když ono nejde o kurz, ale prostě o mě, já nevím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama