Už nikdy nechci vést příměstský tábor

14. srpna 2016 v 21:26 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Jak jsem psala, na blog moc nemám čas ani chuť. Vlastně nemám na blog chuť, protože nemám čas. Ono to spolu tak nějak jde ruku v ruce. Za pár dní jedu na vůdcovský kurz, takže se do září asi neozvu. Je toho teď trošku moc, snad mě chápete. Hlavu mám plnou různých myšlenek a nedaří se mi je urovnat.

Ale k dnešnímu článku. Možná to víte, možná ne, ale letos jsem byla tak nějak ukecána k tomu, abych vedla pětidenní příměstský tábor. Jedná se o to, že od sedmi od rána do asi půl šesté do večera se spolu s dalšími pár vedoucími starám o bezmála 30 dětí ve věku od šesti do jedenácti let. A vůbec to není taková brnkačka, jak by se mohlo zdát. Mně to tak tedy rozhodně nepřišlo.


Abych se přiznala, byla jsem tak moc ve stresu, že si toho moc nevybavuji. Jen takové menší útržky a vážnější věci. Proto se zmíním jen o nejvážnějším zranění a mých dojmech z vedení.

Takže k tomu zranění. Byl zrovna čtvrtek, měli jsme svačinu, my jako vedoucí jsme se v chatce domlouvali na dalším programu. Najednou se v okně objevil zakrvácený a uslzený obličej dítěte. A co se vlastně stalo? Ve zkratce pár kluků otravovalo jednu holku, které nakonec ruply nervy a hodila po nich plechový hrnek. Jednoho trefila a roztrhla mu čelo. Samozřejmě jsme jeli k doktorovi, ale nakonec se nešilo, má tam jen čtyři mašličky. Každopádně do konce dne jsem měla už dost...


No, a teď moje pocity. Musím říct, že jsem snad nikdy nebyla tolik ve stresu. Pořád jsem musela na něco myslet, něco řešit, všichni na mě spoléhali, byla jsem zodpovědná za děti, vymýšlela jsem program, rozdávala úkoly. Prostě jsem to těžce nezvládala a musela jsem se držet, abych se nervově nezhroutila. A ještě k tomu všemu si pořád ostatní vedoucí stěžovali, jak to s těmi dětmi nemůžou vydržet. To mě dobíralo nejvíc. Jak si oni můžou stěžovat, když já tam jsem z nich ráno první a večer jako poslední odcházím? Když já musím řešit všechny ty blbosti s rodiči, nebo když vedu pomalu půlku programu, zatímco oni se v klidu baví a myslí si, že mají volno?

Přestože se spousta věcí nepovedla, přežili jsme to. Asi to nebyl úplně nejlepší příměšťák, ale mohlo se to pokazit daleko víc. A navíc, příští rok už to nepovedu. Nevím, kdo do toho půjde, je dost velká pravděpodobnost, že příměstský tábor vůbec nebude, ale mně už do toho nikdo neuvrtá. Fakt na to nemám a nestojí mi to za ty nervy. Nejsem vůdčí typ. Klidně přijdu pomoct, ale hlavní vedoucí už opravdu být nechci.

Mějte se krásně a užijte si zbytek prázdnin!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ayako Ayako | 16. srpna 2016 v 13:07 | Reagovat

Tak to tě obdivuju!! Sama jsem za tyhle prázdniny měla 3 tábory (1 výjezdový a 2 příměstské), kde jsem byla vedoucí a vím jak už mě to lezlo na mozek. Ale být ještě hlavní vedoucí a vše zařizovat, vymýšlet celý program a ještě hlídat děti... Uff! Doufám, že tam byli i takové děti za které to stálo a nakonec sis to tam užila. :-)

2 Ev. Ev. | Web | 16. srpna 2016 v 23:56 | Reagovat

Tak tohle bych určitě nezvládla. Jako nějaká pomocná ruka, budiž, ale jako vedoucí? Máš fakt můj obdiv!

3 Ven Ven | 17. srpna 2016 v 10:44 | Reagovat

Taktéž tě obdivuji. Mně bohatě stačí můj mladší bratr, jak má teď prázdniny a mám z něj dost.
Ale třicet dětí to už je fakt mazec. Na tož, když se neumí chovat.
Chápu tě, že nechceš být vedoucím znova, protože člověk na to musí mít dost dobrý nervy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama