Pro a proti být skautským vedoucím

2. srpna 2016 v 12:02 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Neberte tento článek jako nějaký můj návrat nebo něco, přece jen příští týden mi začíná příměšťák a pět dní po tom jedu na vůdcovský kurz, takže se tu budete muset obejít i nadále beze mne. Každopádně mám chuť se trochu svěřit se svými pocity ohledně skautu.


Skaut mi toho hodně dal. Hodně mě toho naučil, díky němu vidím svět jinak a řekla bych, že jsem lepší člověk, než jaký by se ze mě stal. Už jen ten vztah k přírodě si pochvaluji. Jenže ne všechno je na skautingu růžové, na všem se najde nějaká chyba. Ale začněme tím pozitivním.

Proč je tak skvělé být skautským vedoucím?

Kolektiv. Nevím, zda to dokážu vysvětlit tak, abyste pochopili rozdíl mezi přátelstvím ve skautu a "normálním" přátelstvím. Jde o to, že snad všichni skauti (mluvím tedy o vedoucích, kteří jsou ve skautu už dost dlouho) mají tak nějak podobnou mentalitu, stejný smysl pro humor a hlavně je spojuje stejný koníček, skaut. A to dělá dost.
Přijde mi, že ve skautu si nikdo nemusí na nic hrát, že se jedná nejen o přátelství, ale rozšiřuje se to i do rodiny, přestože spolu prakticky pracujeme. Když se kamarádím s někým ze školy, přijdu si vevnitř stále trochu upjatá, aby mě nikdo nebral ve špatném světle. Ve skautu se chovám snad nejpřirozeněji.
Vrátila bych se ještě k té mentalitě. Přestože je každý z nás unikát, něco, co nedokážu popsat, nás spojuje. A všichni skauti, co jsem poznala, jsou tak trochu blázni. A ne tím pubertálním způsobem. Fakt. Lijeme na sebe vodu, dáme se do bahenní bitky, "topíme" se v rybníce a podobné srandičky. Prostě věci, co jsem já osobně zažila jen ve skautu.
To mi připomíná, že jsme tak nějak zocelení proti posměškům a rejpání druhých. Na táboře to vždycky jede ze všech stran, vtipné hlášky na něčí účet, sarkasmus, párování nesmyslných dvojic. A vy si buď zvyknete, nebo vás to odradí. Už je to asi taková tradice nebo co.

Máte možnost vychovávat děti. Vážně cítíte, že jim můžete ukázat lepší cestu. A nejste jenom ti, kteří nadávají na dnešní generaci. Děti nás totiž berou jako vzory, i když si to často neuvědomujeme. A i z naprosto nezvladatelných dětí se nám občas podaří vychovat poměrně zvladatelné jedince. Občas, protože mnohdy si děti dupnou a rodiče je odhlásí z toho "kroužku", kde se mu nelíbí. Protože naše výchova vážně není pro srágory.
To je občas problém, protože na příměstský tábor chodí hlavně děti, co se se skautem nikdy nesetkaly a neměly šanci poznat naši mentalitu. Proto třeba nechápou naše "tvrdší" vtípky a náš způsob výchovy jim asi moc nevyhovuje. Snažíme se s nimi navázat kamarádský kontakt, tím však mnohdy ztratíme jejich respekt.


Máte praxi v hlídání dětí. Já třeba vedu v oddíle už tři roky a s vedením táborů mám také zkušenosti. Když tedy hledáte brigádu, lidé na tyto zkušenosti dají. Navíc máte mnohdy různé kurzy, které také mají nějakou váhu a ne každý může říct, že je absolvoval. Máte tedy docela velkou šanci, že si zrovna vás vyberou jako pomocnou sílu na školu v přírodě, na tábor nebo jako chůvu pro jejich ratolesti.

Umíte zacházet s pilou a sekerou, rozdělat oheň, první pomoc a mnoho dalších věcí. Ještě pořád mě překvapuje, kolik toho skauti vlastně umí. Možná si říkáte, že v dnešní době tohle přece není třeba. Já myslím, že je to třeba vždycky. Znáte třeba pravidla toho, co dělat, když se ztratíte v lese? Jak poznat, že se blíží déšť, i bez chytrého telefonu? A co třeba zachovat si chladnou hlavu, když vás někdo štve? Protože to je ve skautu taky důležité, musí fungovat soudržnost, komunikace a spolupráce, jinak se všechno rozpadne.

Jste pracovití. Pro lenochy totiž na táboře není místo. Za tři dny se musí postavit celý tábor, což prosím vás nejsou jenom nějaké stany (letos jich mimochodem bylo 19) a je to. Musí se vykopat latríny, postavit se umývárka, kuchyně, hangár, ohniště, předchystat se nějaké dřevo na zátop, teepee se staví taky dlouho a tohle všechno se dělá třeba v deseti lidech. Nemluvě o tom, že se všechno nakládá na tatry z klubovny, což je taky velká fuška. Připočtěte k tomu nesnesitelná vedra nebo nepřetržitý déšť. Tohle všechno se staví a vedoucí jsou vysílení ještě dřív, než tábor vůbec začne.
Začátkem tábora to však nekončí. Když pominu starost o děti a chystání programu, stále je třeba jezdit nakoupit, jít pro pitnou vodu, nasekat dřevo do kuchyně, opravit, co se rozbije, prostě dělat vše, co je potřeba. A když vás je deset vedoucích na 30 dětí, není to až taková pohodička, jak by se mohlo na první pohled zdát.


Děti vás mají rády, i když vám to některé nedávají tolik najevo. Děti jsou nadmíru upřímné, to víme všichni. Ale přestože občas plácnou fakt nějakou blbost, klidně k vám jen tak přijdou a obejmou vás. Nebo jdou za vámi i s nějakým osobním problémem, protože vám věří. Taky se podivují, když řeknete, že chodíte do práce, protože za vedení nedostáváte žádné peníze. Je to mnohdy vážně milé, zahřeje vás to u srdce a ujistí vás to, že to, co děláte, má vlastně smysl.

Dokázala bych toho vymyslet i více, ale nechci, abyste u tohoto článsku strávili půl hodiny. Takže se vrhnu na zápory.

A proč je být skautským vedoucím vlastně dost na nic?

Manipulace. S tou se teď setkávám až moc často mezi vedoucími a nehorázně mě to vytáčí, taky jsem docela zklamaná. O čem vlastně mluvím; jde o to, že starší vedoucí mají s těmi mladšími občas takovou tu "vážnou promluvu". Většinou se jedná o to, že jim říkají, jak vyrostli a zlepšili se a tak. A pak jim předhodí nějaký návrh a stále je vychvalují do nebes, až nakonec ten mladší svolí. On si však vůbec neuvědomuje, že na něj vlastně chtějí hodit svoji zodpovědnost, do které se jim už nechce. Pořád říkají, jak to zvládnou a že na to mají a tak, přitom jsou to jen řečičky.
Takhle mi byl přidělen oddíl a příměstský tábor. To jsem si totiž ještě neuvědomovala, že je mnou manipulováno. Pro mě jakožto devatenáctiletou holku, co zrovna prožívá velké změny, protože se hlásí na novou školu po osmi letech stereotypu, je to dost stresující. Ale to je všem zřejmě jedno, jen aby na někoho naivního hodili tuto tíhu věcí.

Nedostatek času. Například tyto prázniny mám naprosto skautské. První dva týdny jsem byla na táboře mladších, pár dní jsem byla doma, pak jsem jela na čtyři dny na návštěvu ke starším. Za týden mě čeká příměstský tábor a pět dní potom vůdcovský kurz. A hned tu máme září. A pak se všichni diví, že jsem si na léto nenašla žádnou brigádu. Kdy?
Přes rok jsou samozřejmě schůzky každý týden, občas nějaká výprava. Nemluvě o chystání schůzek předem doma a výpravy s několikadenním předstihem. A to do toho nepočítám různé "brigády", kdy je třeba něco udělat, například uklidit klubovnu po táboře. Nenechte se zmást slovem brigáda, nedostaneme za to vůbec nic. Dále se občas konají takové roverské (mladší vedoucí, někdy i ti starší) akce, jako třeba přespání v klubovně nebo nějaká výprava. Těch se sice účastnit nemusím, ale většinou vám unikne dost informací a cítíte se pak trochu odstrčeně.
Skauti taky konají různé akce pro veřejnost, u nás je to třeba drakiáda, pálení čarodějnic, kdysi i charitativní akce Postavme školu v Africe.


Nedostáváte za to žádné peníze. Jistě, každý z nás skaut dělá, protože ho to baví a ani za to nic nechcete. Jenže občas na vás přijde taková nálada, že proč jste vlastně na tom táboře, vztekáte se nad dětmi a jste unavení, když byste mohli být někde v klimatizované kavárně a dostávat nějakou mzdu. Tak se cítíte jako blázni, že vlastně vydáváte tolik energie a nedostanete za to ani korunu.

Zodpovědnost a šílení rodiče. Můžete těm dětem říct stokrát, že mají tím nožem řezat od sebe, ale oni si stejně málem uříznou prsty. Můžete u nich stát jak dlouho chcete, když sekají dřevo, ale když se ohlédnete na ty, co řežou pilou, jistě že se ten dotyčný v ten moment sekne do nohy. Občas je prostě neuhlídáte, ať se snažíte, jak chcete. Takže prakticky se snažíte hlavně eliminovat nějaká vážnější zranění.
Jenže pak tu jsou rodiče, kteří vám nadají i za to, že jste šli na koupaliště, když nebylo přímo třicet stupňů, ale "jenom" 29. Takoví dokáží zkazit náladu. Neříkám, že jsou takoví všichni. Hodně rodičů chápe, že se na táboře dítě zraní, ale někteří asi žijí v domnění, že jim nasadíme každý den brnění, jen aby si neodřely koleno...

Skautským vedoucím jste i ve svém volném čase. Většina z nás vede v oddíle, který se nachází ve městě, kde bydlí. A přestože jste třeba venku s kamarády, kdyby vás viděl nějaký rodič nebo přímo dítě z oddílu třeba s cigaretou v ruce, ono by možná stačilo, kdybyste mluvili sprostě, hned by bylo zle. Jednoduše stále musíte myslet na to, že by vás mohl někdo z oddílu vidět a říct si: "Tak tomuto člověku svěřuji své děti?" Přestože všichni víme, že s kamarády se přece chováme jinak než třeba v práci. To ale rodiče nezajímá.

Musíte vyjít i s lidmi, které nemáte rádi. Jak jsem psala, kdybyste to nedělali, nic by nefungovalo. Já si třeba myslím, že dokážu vyjít s většinou lidí, přesto se v našem středisku najdou lidi, s kterými nerada trávím čas. Jsou buď tak hloupí, že mě tím vytáčí, mají až moc blbé kecy nebo mě jejich jednání dost irituje a znechucuje. Navíc není vůbec ojedinělé, že se dají dva skauti ze střediska dohromady a následně se rozejdou. A vy pak vídáte svého bývalého přítele na každé akci nebo s ním jste 14 dní na táboře. A občas je to fakt těžké jednat tak, aby děti nepoznali, že mezi sebou máte nějaký spor.

Měla jsem toho víc, ale úspěšně jsem ostatní zápory zapomněla, což je možná dobře.

Zažívám teď menší krizi ohledně toho, zda mi skauting za všechen ten stres a problémy vlastně stojí, proto vznikl tento článek. Ještě bych chtěla dodat, že mluvím převážně za naše středisko, takže netvrdím, že je to takto u všech. Myslím si však, že se to nikde moc neliší.

Díky, že jste si přečetli tento článek, budu ráda za každý komentář s vaším názorem.

Mějte se krásně ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bestinblack Bestinblack | Web | 2. srpna 2016 v 22:36 | Reagovat

Moc obdivuju lidi, co dokážou něco takového zvládat. Já na tábory nikdy nejezdila, jelikož jsem nikdy nebyla tolik komunikativní a dnes nejezdím ani jako vedoucí, neboť bych to všechno neustála. Stačí mi hlídat jedno dítě a jsem z toho na nervy. :D

2 neweresth neweresth | Web | 3. srpna 2016 v 9:46 | Reagovat

Heh, ono jde asi hlavně užít si ten čas, být mezi lidmi se společným zájem. Nadšený člověk se v tomhle určitě najde. Osobně jsem do skautu nikdy nechodila, ale přijde mi fajn trávit čas s jinými lidmi, co mají zájem dělat podobné aktivity a rádi s eučí novým věcem. A ta zodpovědnost, ta mě děsí asi nejvíc. ^^

3 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 18:04 | Reagovat

Já byla jen jednou na nějakém 10ti denním táboře, nebyl to skaut, ale pro mě to bylo děsné...hlavně sprchovat se co 3 dny a myši v chatkách...jako na hygienu si dost potrpím. :D
Mě by to prostě asi nebavilo.

4 Kiara Kiara | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 21:05 | Reagovat

[3]: Jakože já taky jsem na hygienu docela háklivá, v létě mi nedělá problém sprchovat se dvakrát denně, neoholené nohy jsou pro mě peklo, celý den na sobě mít jedno tričko je pro mě nepřípustné, není možnost, abych si nevyčistila ráno a večer zuby. Ale asi jsem se s tím na táboře naučila tak nějak žít, "vyvinula" jsem si taktiky, jak na táboře nějak efektivně fungovat :D A ono to ani není až tak těžké, když je vždycky u tábořiště potok, si tam vždycky někam zalezu a udělám, co je třeba a co stihnu :D

5 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 3. srpna 2016 v 22:49 | Reagovat

Do skauta jsem nikdy nechodila a asi vím proč. Tohle není pro mě. :D

6 Kory Kory | Web | 8. srpna 2016 v 22:59 | Reagovat

Hehé, pod některý body bych se dokázala podepsat... ale pod některý zase vůbec. Taky letos jedu na vůdcáky a mám celý prázdniny "zabitý" skautem, protože jsem byla ještě na expedici a na táboře, a taky kvůli tomu nemám žádnou šanci si sehnat nějakou brigádu... ale ve výsledku si vždycky uvědomím, že jsem radši na tom táboře než abych tvrdla někde v mekáči nebo co já vím. A ta manipulace je dost vystihující, jinak u některých těch záporů necítím stejně jenom ty prachy. Pro mě by absolutně ztratilo to kouzlo, kdybych za to dostávala peníze, už bych si nemohla připadat tak "obětavě" :D.
My nepořádáme příměstské tábora, taky by mě docela zajímala konfrontace těch neskautskejch dětí se skautingem.. :D

7 Kiara Kiara | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 18:34 | Reagovat

[6]: Nemyslela jsem to přímo tak, že bych za skaut chtěla dostávat peníze, ale že bych místo skautu mohla jít někam na brigádu nebo tak :D
Jakože, teď mám za sebou tři dny příměšťáku a jsem naprosto hotová, už se těším, až bude konec :D Ale to bude hlavně tím, že jsem hlavní vedoucí a mám nejvíc práce s tím vším :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama