Závidím hubeným

2. května 2016 v 12:03 | Kiara

Ahoj!
Krátká povídka, která, nebojte, není z mých vlastních zkušeností. Když vidím člověka, smějícího se a šťastného, čím dál častěji si říkám, jestli je takový i v nitru. Jestli se v noci náhodou neschoulí do klubíčka a tiše nepláče. Mám pocit, že lidé si neuvědomují, že i druzí mají své problémy, komplexy, starosti a i malá narážka na jejich nedostatky dokáže udělat velkou díru.


Tak moc bych chtěla být hubená. Stejně jako herečky, které vídám ve filmech, nebo jako dívky na sociálních sítích. Vypadají všechny perfektně, ač je každá jiná. Jednu věc však mají společnou. Jsou tenké jako proutek, nikde nic nepřebývá ani nechybí.
A já? Já tu pojídám sušenky a utápím se ve svém smutku a zoufalství, závisti a nechutenství. Nechci jíst, ale už se z toho stal zlozvyk. Měla bych přestat, ale nedělám to. Proč? To bych také chtěla vědět.
Občas se rozhodnu a jím míň. Den, dva, občas celý týden. Jenže hladovím. Je to nepříjemné, okolí slyší, jak mi kručí v břiše, vrhají na mě zmatené pohledy. Cítím se, jako by se mi očima vysmívali za to, že se snažím zhubnout. Jako bych na to neměla, jako by to byla zbytečná snaha. A mají pravdu. Nakonec to vzdám. A žádné výsledky, nic.
Stydím se za sebe. Když si mě někdo prohlíží, rukama zakrývám své břicho, čímž na ně ještě více upozorňuji. Nohy se snažím zakrýt pod dlouhé kalhoty. Pořád mi však připadá, jako bych lidem četla myšlenky a slyšela: "Ta je ale tlustá." nebo "Jak takhle vůbec může vyjít mezi lidi?"
Určitě mě pomlouvají za mými zády, dělají vtípky na můj účet, možná vymysleli i nějakou trefnou přezdívku.
Hnusím se jim. A hnusím se i sama sobě.
Jaké to asi je, být hezká, hubená, přitažlivá? Musí to být hezký pocit. Moci si obléct cokoli, sehnat jakékoli oblečení, nebát se vzít si bikiny nebo upnuté šaty. Být krásná. Být chtěná.
Vidím, jak některé jí víc než já. Nepočítají kalorie jako já, nemají výčitky ze sladké tyčinky. A všechny jsou štíhlé, jako by jedly jen to nejzdravější jídlo a každý den poctivě cvičily. Proč nemohu být jako ony? Tolik bych si to přála.
A tak tu sedím a přemýšlím, zda si tu poslední sušenku ještě dát. Je to už poslední sušenka, všechny předchozí jsem již snědla. Další k tomu už nic nezmění. Sahám po ní, beru ji do dlaně, zkoumám ji ze všech možných úhlů.
Nakonec ji vyhodím do koše a vydám se na toaletu. Mám toho dost. Už nechci být uvězněna v tomto těle plném tuku. Je potřeba udělat radikální změnu.
Zamykám, přestože nikdo doma není. Zvedám prkýnko toaletní mísy. Chvíli přemýšlím. Prohlížím si svoji pravačku, svoje baculaté prsty, silné předloktí, tučnou paži. Pak už neváhám. Strkám si prsty do krku.

Zvracím. Dávím se. Kašlu. A pak zase zvracím. Je to nechutné, žaludek se mi zvedá. Já však pokračuji, protože spolu se sušenkami z mého těla vychází i pocit viny, který nahrazuje spokojenost a pýcha.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ev. Ev. | Web | 2. května 2016 v 20:32 | Reagovat

Nikdy tyhle lidi asi nepochopím... Já bych se jídla vzdát nedokázala :D a strkat si někde v koupelně prst do krku? děkuji, nemám zájem.
Taky bych chtěla být hubená, nebo alespoň hubenější, ale to bych radši začala nějak sportovat nebo podobně.

Jinak super napsaná povídka :)

2 Kiara Kiara | E-mail | Web | 2. května 2016 v 21:32 | Reagovat

[1]: Díky, jsem ráda, že se ti povídka líbila. :)

3 Natálie Natálie | Web | 5. května 2016 v 12:15 | Reagovat

jo tohle znám.. já mám zlozvyk, že když se učím, tak jím.. :D

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 10. května 2016 v 12:48 | Reagovat

Tak to jo...Povedlo se ti to.
Vyjádřila jsi doslova mé pocit, až na to, že si nestrkám prsty do krku. Můžu s tím něco dělat, musí se chtít, ale nejhorší je, když člověk nemá podporu a místo toho, že člověk chce zhubnout, se mu smějí, že se o to vůbec pokouší. Ta realita je tak krutá...

5 steel32 steel32 | Web | 12. května 2016 v 18:48 | Reagovat

tenhle příběh to krásně vystihuje. je to docela smutný no :/ nevím jestli mi to jenom přijde, ale zdá se mi, že poslední dobou už to není tak aktuální, že se spíš holky vydávají tou "zdravou cestou" tak snad
jinak ten začátek mi připomíná mě, s tím jak si říkám, že sem tlustá a žeru u toho a pak čučím na poslední sušenku, ale co, snědla sem i ty předtím :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama