Květen 2016

Bývali jsme taky takoví?

31. května 2016 v 21:55 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

Zrovna před chvílí se mi stala taková věc, která mě nejen přiměla napsat tento článek, ale hlavně mě tak moc naštvala, až se divím, že jsem nezačala nadávat sprostě a nezmlátila dotyčného, kvůli němuž se ona situace udála.
Dobře, jsem zastánkyní toho, že každý na každém konfliktu má svůj podíl. Mojí chybou bylo, že jsem spoléhala na to, že matky dělají aspoň něco a naučí své dítě rozhlížet se, když chce vejít do silnice.

Otona Pink - 09

30. května 2016 v 23:27 | Kiara

Ahoj!
Najednou, když mám čas, to docela jde! Avšak zjistila jsem, že jak jsem dlouho nepřekládala, jednak jsem zapomněla děj mangy, a jednak se často zarazím u nějaké fráze, která mi nedává smysl. Takže kdyby v překladu byly nějaké hlouposti, omlouvám se za ně, a nestyďte se na ně třeba upozornit nebo něco.
Snad tuto mangu dopřekládám co nejdřív, už mi vážně chybí Lovely complex...


Otona Pink - 08

30. května 2016 v 0:11 | Kiara

Ahoj!
Jak je to dlouho? Plus mínus věčnost. A já se omlouvám. Zkusím se do překládání znovu trošku ponořit, když mám teď tolik času, ale jako vždy nic neslibuji. Chtěla bych ale dopřekládat tuto krásnou mangu a pak se vrhnout na LoveCom, protože to jsem nepřekládala snad věky!
Navíc nemám moc nápady na články, protože mám naprosto kašovitý mozek po tom učení...
Přeji příjemné počtení ^^


500 Days Of Summer

29. května 2016 v 10:45 | Kiara |  Ostatní dojmy

Nezvyklý příběh o lásce dospělých, kdy jeden je zamilován až po uši do své kolegyně, která naopak na lásku nevěří.

Žánry: Romantika, Komedie

Jak dopadly maturity a maturiťák

21. května 2016 v 15:16 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Jak jistě víte, v měsíci květen v České republice probíhají maturity, a tento rok došlo také na mě. Abych byla upřímná, před každou zkouškou jsem byla řádně nervózní. A jestli jsem to dala? To se dozvíte až dále v článku. Budu to totiž brát pěkně postupně.

Jako první mě čekaly TSP na Masarykovu univerzitu. Když jsem na právnické fakultě čekala, až přijdu na řadu, řádně jsem nervovala, ale když jsem konečně usedla a mohli jsme psát, nervozita opadla.
Hlásila jsem se na dva obory, Aplikovaná informatika a Učitelství na mateřské škole. Jsou to takové dva moje výkřiky do tmy, stále si samu sebe nedokážu představit na žádné pracovní pozici.

Závidím hubeným

2. května 2016 v 12:03 | Kiara

Ahoj!
Krátká povídka, která, nebojte, není z mých vlastních zkušeností. Když vidím člověka, smějícího se a šťastného, čím dál častěji si říkám, jestli je takový i v nitru. Jestli se v noci náhodou neschoulí do klubíčka a tiše nepláče. Mám pocit, že lidé si neuvědomují, že i druzí mají své problémy, komplexy, starosti a i malá narážka na jejich nedostatky dokáže udělat velkou díru.