Jak to vypadá u krajského soudu?

14. dubna 2016 v 20:49 | Kiara |  Z mého života
Možná si právě kladete otázku, co jsem provedla, že jsem šla k soudu. Prostě a jednoduše jsem se narodila do špatné rodiny a byla jsem ve špatném věku, tedy na přelomu plnoletosti. Ano, jenom tyto dvě věci stačily k tomu, aby mě předvolali před soud kvůli sporu o výživné.

Nechci se tady nějak litovat, proto vám sdělím jen pár ze zážitků. Nečekejte tedy žádné emocionální výlevy, ty si hezky zapíši do svého tajného deníčku.


V sedm jsme tedy jely s mámou do Brna na krajský soud. Byla jsem donucena si obléct ten směšný obleček a podpatky, na kterých neumím chodit, jen kvůli tomu, abych seděla na židli a nudila se.

Budova krajského soudu je velmi rozlehlá a podobná mým představám. Uprostřed je malé nádvoří plné aut, tři poschodí a jemně béžové stěny s občasnými vyrytými obrazci. A velmi kluzká podlaha, a ještě k tomu na těch podpatcích…


U vstupu do budovy se nejprve musí projít detektorem kovu a vložit se na pás taška. Podobně jako na letišti. Taky tam stojí nějaká pověřená osoba v černé uniformě, nevím, jestli od policistů nebo odkud, a za okýnkem za ním sedí druhý člověk, který zřejmě kontroluje, zda je všechno v pořádku, tedy jestli nemáme u sebe nějaké zbraně.

Pak jsem čekala u dveří, za nimiž byla jednací síň, před sebou jsem měla digitální hodiny a čekala, až se konečně ukáže čas 08:15. Mezitím přišly advokátky se svými kufříčky, kolem procházeli velice vznešeně neznámí kravaťáci taktéž s kufry a já tam seděla a studovala, jestli mám mobil doopravdy vypnutý.

V jednací síni seděli tři soudci, jedna zapisovatelka, žena ze sociálky, moji rodiče a jejich advokáti. Síň nebyla nijak velká, rozhodně ne taková jako v amerických filmech. Avšak nepostrádala pultík s mikrofonem, který stál naproti soudcům a sloužil zřejmě k výpovědi, my jej však nepoužili.

Jinak akustika v místnosti nebyla nic moc. Soudci mluvili potichu, sotva jsem jim rozuměla. A neměli kladívko, což mě trošku zklamalo, ale před nimi na stole stála obrazovka, kde zřejmě mohli vidět, co zapisovatelka píše. Jedna strana házela na druhou špínu a já tam jen seděla a říkala si: "Jeden říká to, druhý zase to, a třetí, který ty lidi prakticky nezná, má rozhodnout, kdo má pravdu? Jaký to má vůbec smysl?"

Proces skončil o půl jedenácté, a to byl ještě odložen, protože se nestihlo všechno, co se stihnout mělo, tedy výpověď otce a asi i následný verdikt. Když jsme odcházeli, byla jsem docela rozhozená, ale i tak jsem si všimla, jak přede dveřmi jedné z místností, kolem kterých jsme procházeli, stál ozbrojený chlap s černou uniformou a kuklou, která mu zakrývala krom očí celou tvář. To bylo asi nejzajímavější na celém dnešním dni.

Vypadal nějak podobně, hlavně ta kukla sedí.

Ale má to i světlou stránku. Máma se asi cítila provinile, takže mi koupila dvoje boty, jedny baleríny k sukni na maturitu a jedny tmavě růžové tenisky, které jsou mimochodem moc krásné, a dále v Lidlu modro-bílý svetr. Takže stále myslet pozitivně!

Avšak když to tak celé pojmu, asi bych byla raději, kdybych tento zážitek u soudu neměla. Jak často říkám, vše, co se mi děje, ze mě dělá toho, kdo jsem, dnes od tohoto motta však opustím. Raději bych ten čas strávila v nudné škole se zbytečnými přeměty...

Mějte se krásně ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sora Sora | Web | 16. dubna 2016 v 16:25 | Reagovat

Musel to byť naozaj veľký zážitok sedieť a pozerať sa, ako tvoji rodičia na seba hádžu všetku tú špinu. Je mi to naozaj ľúto, čo bohužiaľ nič neznamená a tebe to vôbec nepomôže. Viem to, ale aj tak mám potrebu nejako vyjadriť, že ma to mrzí... ty za tieto spory vôbec nemôžeš, a predsa sa ťa to tak veľmi dotýka. Mali sa tí dvaja ľudia vôbec niekedy radi? Ak áno, prečo sa to zmenilo?... Je to smutné, ako sa veci menia k horšiemu. Ale som rada, že sa ako-tak držíš a snažíš sa zamerať na to dobré... hehe, ten tvoj nákup s mamou ma celkom pobavil. Držím ti teda palce  a hlavu hore! (ťažko je to hovoriť ranenému človeku, ale dúfať môžem, že sa len tak nedáš, nie? :)

2 Kiara Kiara | E-mail | Web | 16. dubna 2016 v 16:53 | Reagovat

[1]: Díky za vyjádření. Popravdě jsem o tomto svém zážitku ještě žádnému známému neřekla, ani to asi nemám v plánu, takže to víte jen ti, co čtou můj blog :D
Je to přesně tak, jak píšeš, takové otázky se mi honí hlavou už od té doby, co se rodiče začali hádat. Podle mě si ani neuvědomují, jaký to má vliv na jejich děti. Třeba si to kvůli mě u toho soudu trošku uvědomili :D
Na jednu stranu bylo trochu zvláštní potom být sama s mámou, ale ty boty za to stály. Možná někdy přidám fotku, aspoň na instagram :D
Zatím jsem tak nějak zvládla všechno, co mi život předhodil, takže nevím, co ještě tak hrozného by se mi mělo stát, aby to už konečně přestalo :D Fakt závidím ten bezstarostný život některým svým vrstevníkům ^^

3 Rea Rea | 17. dubna 2016 v 21:03 | Reagovat

Hm, zaujímavý článok. Sama som nikdy na súde nebola, preto to bolo pre mňa tak trochu poučné :) Dosť ma tiež prekvapilo, že sudca nemal kladivko :D Ako je to možné? :D Heh, to je tak, keď poznám súd len z obrazovky :) (A snáď to tak aj dlho zostane)
Čo sa týka tvojej rodinnej situácie je  mi to ľúto. Musím len súhlasiť s tým, že častokrát si ľudia neuvedomujú ako takéto hádky ovplyvňujú deti. A instagram budem sledovať, či topánočky pribudnú :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama