Rodinná přetahovaná

21. prosince 2015 v 14:53 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

Měla bych se naučit říkat ne. Jasné a nekompromisní, chladné ne, kterým bych dala najevo svoji nevůli k určitým věcem. Jenže já to neumím. A dělá mi to peklo ze života.


Mile ráda vám vysvětlím svoji situaci. Naše krásná rodinka má mnoho chyb. Jedna z největších je, že se rozdělila na dva tábory, mezi kterými stále panuje napětí, občas proběhnou dlouho očekávané boje. Každý si hraje na svém písečku, snaží se toho druhého ignorovat. Jenže jsou tu tací, kteří nepatří do žádného z těchto táborů. Nebo do obou? Kdo ví, jak tomu vlatně je. A jedním z nich jsem já, dalšími jsou moji dva sourozenci.

Máme tu jen několik možností, jak se zachovat:

Zaprvé, být na všechny kolem sebe milý, "přátelit se" s oběma tábory a doufat tak, že nikdo nebude smutný, naštvaný nebo uražený. Jenže tomu tak úplně není. To ten dotyčný bude trpět. Bude snášet nadávání na druhý tábor a z těch slov mu bude špatně. Bude naštvaný, že nikoho nezajímá, jak se cítí on, přestože na něj padá tíhá obou táborů.
Tuto možnost jsem zvolila já.


Zadruhé, přidat se jen k jednomu z táborů, stejně jako moje starší sestra. Naprosto zpřetrhat vazby s polovinou rodiny. Přidat se na jednu stranu, o které nikdo nemůže říct, zda je dobrá či špatná. Obě jsou prostě jiné. Znepřátelit si druhou stranu, přestože znepřátelit je možná až moc silné slovo. Jenže dotyčný je za nepřátele považuje, což má za důsledek díru v srdci druhého tábora.

Zatřetí, ignorovat vše, co se kolem děje. Hodně to závisí na věku osoby, jelikož tuto možnost může uplatnit snad jen mladší člen, jako je můj bratr. Je mu jedenáct a "dospělí" jej nechtějí zatěžovat svými věcmi. Vidí prasklinu v rodinných vztazích, přesto všichni předstírají, jako by žádná neexistovala.

A začtvrté, nepřidat se k žádnému táboru. Distancovat se od nich. Nemít nic společného ani s jedním z nich. Tuto možnost pravděpodobně zaujmu, jakmile se odstěhuji. Nenechat se ovlivňovat spory jiných lidí. Prostě utéct a nechat ty pocity za sebou, vymluvit se na vzdálenost, nedostatek času, cokoli. Jen už se nenechat vtáhnout do všech těch hádek a válčení.


A pokud jste ještě nepřišli na to, proč se článek jmenuje Rodinná přetahovaná, ráda vám to objasním. Řekněme, že se máte rozhodnout, kde strávíte Vánoce, zda v otcově či matčině táboře. Jeden tábor vám nabízí to a to a to, jiný zase tamto a kdesi cosi. A vy jste postaveni před volbu. Všichni v podstatě říkají: "U nás je to přece lepší!"

Taky vám to přijde, jako byste se zeptali dítěte, zda má raději maminku nebo tatínka? Nejraději bych se na Vánoce sbalila a odjela někam daleko. Jenže ne, já totiž říkat ne neumím, tak raději budu dělat ostatním radost na úkor svého vlastního blaha.

To jsem prostě já. Proč mě tolik ničí být sama sebou?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miw-chan Miw-chan | 22. prosince 2015 v 17:43 | Reagovat

Pojeď k nám, budeš mít od nich klídek :D Je mi dost líto, že to máš doma takhle, ale doufám, že se to zlepší. My s blížícími se Vánocemi máme doma trochu peklo, ale naštěstí ne tak jako ty. Drž se, všechno dobře dopadne, neboj se. ^^

2 Rea Rea | 24. prosince 2015 v 13:42 | Reagovat

Túto situáciu ti vôbec nezávidím. Naozaj sa mi zdá ako najlepšia štvrtá možnosť, ale keďže to teraz nejde, prajem ti len prvé nervy. Neviem síce, ako si sa rozhodla, ale snáď to nejako zvládneš. Ľutujem aj tvojho mladšieho brata, takéto veci znášajú deti niekedy naozaj zle. Je naozaj smutné, že sa dospelí niekedy takto správajú. Ako malé deti.
Keď som bola malá, otázku koho mám radšej som z duše neznášala. Predsa milujem oboch svojich rodičov a nezamýšľam sa nad tým, koho viac.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama