Je smyšlený život lepší?

13. listopadu 2015 v 18:14 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

Už jsem se setkala se spoustou dotazů, co na tom anime vlastně vidím. Vždycky jsem jim odpověděla, že je to můj relax, můj útěk z reality. Jenže nikdy jsem netušila, že uteču natolik, že se nebudu chtít vrátit...


Nepíšu tu jen o anime, ale všobecně o smyšlených příbězích, ať už se jedná o knihy, mangy, filmy, seriály, povídky... Přestože život v těchto fantaziích není vždy úplně růžový, zamilovala jsem se do nich a můj život mi už není dostačující. Nepřináší mi takové naplnění. Jednoduše není tak dobrý.

Prostě řečeno, oproti životu v anime mi přijde můj život nudný. Žádné vzrušení. A když mluvím o vzrušení, mám na mysli to dobré vzrušení, ne rozrušení. Například nějaký příběh, kde je hlavní protagonista jedinec, co ovládá telekinezi. No nebylo by to super? Potkává ho spousta starostí, pronásledování, ale i šťastných, v našem světě neskutečných chvil. A to se v mém životě prostě nestane.

Nejen já, ale většina z nás smrtelníků má předurčen nudný život, kdy vstaneme, jdeme do školy/práce, odpoledne se vrátíme domů, jsme nehorázně znavení, najíme se, podíváme se na televizi a jdeme spát. A tak to půjde do konce našich životů.


Sleduji anime, které po pár hodinách skončí. A znáte ten pocit, jak skončí naprosto úžasné anime? Ten pocit, když si říkáte: "A co teď? Teď se mám vrátit do toho svého normálního, nudného života?" Všichni víme, že na nebi jen tak nezačnou poletovat draci a nezažehnou v našem životě ten divoký oheň, který by konečně rozproudil krev v našich žilách.

Když čtu, píšu nebo se dívám na anime, jako bych byla v jiné realitě. V dimenzi, kde je všechno možné. A připadá mi, jako bych žila víc než kdy jindy. Užívám si každý moment, kdy nemusím být ve svém světě, sevřeném v pěsti stresu, zloby, smutku a sobeckosti.

Život mě baví jen ve chvílích, kdy prožívám život někoho jiného.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sora Sora | Web | 13. listopadu 2015 v 18:48 | Reagovat

Pekne napísané... a cítim to podobne. Je to strašne bolestivé, keď si tak náhle uvedomím, že proste taký život nikdy nezažijem, že stále ostávam v tomto svete, kde je to úplne inak. A ten pocit, keď pozerám vážne dobré anime a dostávam sa nezadržateľne na jeho koniec, je poriadne zdrvujúci. :D

2 Oswin Oswin | Web | 15. listopadu 2015 v 11:10 | Reagovat

Ámen... Upřímně, znám málo lidí, kteří se umí vžít do příběhu, tak jak se vžívám já, ale právě jsem asi našla dalšího. :D

3 Rea Rea | 4. prosince 2015 v 20:31 | Reagovat

Súhlasím so všetkým :( Presne ten pocit po skončení niečoho, čo sa dotklo môjho srdca, je strašný :-D A nehovorím o tom, keď mi tak aj umrie moja obľúbená postava :D Mám taký hlúpy pocit, že by som za ňou plakala :D Aj keď vôbec nebola reálna :-D Je to divné... :D
A takisto rozmýšľam nad tým, aký je môj život nudný. Na čo mám robiť toto a hento, keď nikdy nezažijem nič také úžasné, ako tie postavy vo filmoch a seriáloch... Sakra! :D Mala by som prestať pozerať fantasy, lebo tam to je ešte dvojnásobne horšie :´D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama