Závěrečná schůzka

20. června 2015 v 10:50 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Známky jsou konečně uzavřeny a já jsem naprosto vyčerpaná. Ale naprosto. Nevím, jestli za to nemůže i schůzka, z které jsem se právě vrátila a o níž vám hned napíšu.

Nedělo se nic moc zásadního, jednoduše jsme s dětmi vylezli na kopec, kde jsme si zapálili oheň a ve žhavých uhlících jsme dělali balíčky masa, brambor a zeleniny. Bylo to nic moc vám řeknu. Každopádně mezitím jsme se s jednou vedoucí vypařily a ozdobily jsme jeden strom lízátky. Kéž by tak takové stromy doopravdy rostly!


Chtěli jsme přespávat venku, což jsme taky udělali. Jeden z vedoucích, o rok mladší než já, však potřeboval přespávat doma. Jenže to ho čekala cesta o samotě po tmě, navíc kolem hřbitova (máme klubovnu na hřbitově v bývalé márnici a my spali na paloučku nad ní). A aby toho nebylo málo, povídali jsme si o hororech. Takže si asi dokážete představit, jak moc se musel bát. Prosil, ať ho doprovodíme aspoň k silnici, která už je osvětlená, ale kdo by se chtěl zpátky vracet sám, že ano... Nakonec jsem se obětovala, i když s námi musel jít ještě jeden, nejmladší z nás, abych se nemusela vracet sama.

No, co vám budu povídat, dost jsme se báli, i když musím říct, že já asi nejmíň. Cestou dolů kluci pištěli při každém zvuku a já se jen nervózně smála. Jednou nám přes cestu přeběhla myš, podruhé zas jeden zaslechl dupání za námi. To to byla cesta. Nahoru jsme téměř běželi. Naštěstí (a překvapivě) se nám nic nestalo, nikdo nás nepřepadl ani nezabil.


Uklidnili jsme děti, ulehli a usnuli, i když zem byla velice nepohodlná. Přibližně ve čtyři ráno začalo samozřejmě pršet, takže jsme se přesunuli do klubovny. I když je klubovna doopravdy velká, všichni jsme se tam prostě nevlezli, proto já a dva další vedoucí jsme se rozhodli, že si vylezeme na půdu a přespíme tam.

Na půdě máme uschováno spoustu věcí, které většinou bereme na tábor, takže samozřejmě nechyběly ani matrace. Spala jsem uprostřed v takovém nešikovném ďolíku hlavou mírně nakloněnou dolů, takže se nedá mluvit o žádném luxusu. Pořád mi to však připadalo lepší než na tvrdé zemi, navíc mi nebyla taková zima jako venku.

Největší výhoda však byla, že jsme si mohli přispat, protože děti na půdu nesmí. Vstali jsme tedy až někdy ve čtvrt na osm. Dohromady jsem toho moc nenaspala, jelikož jsem se stále probouzela.

Ani nevíte, jak jsem byla ráda, že jsem doma a mohla se osprchovat horkou vodou. No nevím, jak to vydržím na táboře. Navíc mám naprosto mizernou fyzičku. Ale jsem moc líná s tím něco dělat. Snad to nějak dám.

Mějte se krásně ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 21. června 2015 v 18:14 | Reagovat

to byla živá noc ti řeknu :D a nedivím se mu, taky bych se bála jít kolem toho hřbitova sama :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama