Být, či nebýt dobrým člověkem?

21. května 2015 v 22:22 | Kiara |  Úvahy

Snažím se být milá. Snažím se, aby se lidé kolem mě necítili špatně, zároveň jim však nehodlám lhát. Všem pomáhám, jak to jen jde, aniž bych však sebe nijak neomezovala či neznevýhodňovala. Dělám věci, za které nic nedostávám, jen abych udělala někomu radost. Ale k čemu to všechno? Proč to dělám? Má to vůbec nějaký smysl? A jsou všichni tak ochotní?


Už jsem se setkala se spoustou lidí, kteří se v situaci zachovali velmi sobecky. Stačí se podívat na nějaký sociální experiment, kdy bude člověk předstírat infarkt na ulici. Kdo myslíte, že pomůže?

Můžeme si vůbec dovolit být v tomto světě dobrými lidmi? To slabé světýlko mezi temnými davy? Jak bychom vlastně dopadli? Všichni by nás jen využili a odhodili. Těžko se totiž hledá někdo, kdo není taková svině a bude k vám cítit nějakou tu vděčnost.

Dobří lidé se snaží být dobrými, aby ostatním zlepšili den. Ještě větší motivací však pro ně je, aby sami sobě ukázali, že nějaká ta naděje ještě existuje. Že když oni jsou dostatečně odhodlaní k tomu dělat dobré věci, určitě se najde i někdo jiný se stejným úmyslem. Když se tak zamyslím, je smutné, když lidé potřebují více odvahy k dělání dobrých skutků než k dělání těch špatných.

Ti, kteří se snaží zlepšit ostatním den i nepatrnými maličkostmi, jsou většinou ti, kteří radost nejvíce postrádali. Nechtějí, aby se někdo cítil tak špatně jako oni. A věří tomu, že jednou se jim jejich dobro vrátí.



Ale na druhou stranu, i přes zdánlivě beznadějné a naivní snažení právě těchto lidí je třeba si uvědomit, jak by to na světě vypadalo, kdyby tu nikdo takový nebyl. Vždy může být hůř. I když si myslíme, že jsme už na úplném dně, osud na nás naloží ještě větší tíhu.

Sebe nepovažuji ani za člověka dobrého, ani špatného. Dělám věci pro druhé, aniž by si to uvědomovali. Dělám je svým vlastním způsobem. Nechci docílit žádné vděčnosti. Jen jim chci ulehčit život, protože já tu tíhu života snesu. Osud mě už obrnil dostatečně na to, abych mohla nést na bedrech i starosti jiných. Nechci nikoho znevýhodnit, snažím se být neutrální, objektivní a spravedlivá.

A co na závěr? Tento článek asi nemá hlavu ani patu, tak by se hodilo aspoň nějaké moudro. Asi jen, svět potřebuje dobré lidi, kteří mají odvahu pomáhat druhým, i za cenu nevděku. Ne každý na to má. Avšak nebojte se myslet i na sebe.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adís Adís | E-mail | Web | 22. května 2015 v 18:31 | Reagovat

Taky jsem několikrát měla v hlavě tyto myšlenky, a myslím, že mě budou tížit ještě hodně dlouho.

Máš naprostou pravdu..

2 Kl1nd Kl1nd | 5. července 2015 v 12:43 | Reagovat

Je to sice pravda. Ale když si vezmeš je spoustu dobrých lidi kteří to nedávají až tolik najevo. Např. já rád pomůžu komukoliv kdo se chová ke mě normálně bez jakýchkoliv narážek/urážek atd.
Jen mě udivuje že poslední dobou po tom co jim pomůžu chodí jen zamnou s dalšíma a dalšíma problémama abych jim pomohl a nikdy jen aby jsme si normálně popovídali. A ano vystihla jsi to Nemá smysl nějak extra bojovat stačí pomáhat těm kteří si to zaslouží protože většina lidí ikdyž jim poradíš to udělá podle svého. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama