Zpět z tábora

2. srpna 2014 v 19:30 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Tak jsem se včera odpoledne vrátila ze skautského tábora, který jsem si vážně užila. Uběhl jak voda a mně se domů popravdě ani moc nechtělo, vzhledem k naší momentální situaci... Ale těšila jsem se na sprchu, čisté oblečení a postel.
A co se tak zhruba na onom táboře dělo? Bylo toho tolik, že mi všechno splívá do sebe, takže zdaleka nenapíšu o všem, co se dobrého či špatného událo, ale pokusím se.
Asi začnu tím, že nám téměř každý den pršelo. No nejenom pršelo, ony lítaly hromy a blesky! Poprvé se to stalo, když jsme se šli s dětmi koupat a strhl se takový slejvák, který trval dva dny.
Hned asi druhý večer na táboře jsme zjistili, že někde daleko v lese na kopci svítí jakési světlo, které se nehýbe a nezhasíná. Proto jsme tam asi půl hodiny stáli jak blbci, přičemž k nám přibývali postupně další vedoucí, kteří chtěli jít spát, a vymýšleli různé teorie, co by to mohlo být. Mimozemšťani, měsíc, vrah či hlava s čelovkou houpající se na stromě? Všechno tohle padlo a nejmladší člen našeho unaveného hloučku vedoucích byl vyděšen k smrti. Já osobně jsem se nemohla přestat smát, takže jsem svůj hlasitý smích musela usilovně zadržovat, abych nevzbudila děti.



Když už jsme u toho nejmladšího člena, tak ten byl občas na zabití víc než děti! Nejen, že se musel každého stále dotýkat, objímat, skákat na něj, lehat si na něj, lechtat a podobné skopičiny, ale také dělal naschvály jako polévání vodou a tak dále... Neskutečně, ale neskutečně mě ten patnáctiletý skrček vytáčel. Vy si možná říkáte: "No jo, vytáčel," ale vážně! On byl tak moc na zabití, až to hezké nebylo...
Tak dál. Na návštěvní den jsem se tak přejedla buchet, medovníků, šneků a já nevím čeho ještě, že jsem se málem pozvracela. Ale když ono to bylo tak dobré! Opravdu jsem si užívala, že jsem nemusela držet hladovku.
Moje práce byla zdravotník pro holky, jenže samozřejmě jsem ošetřovala mnohem víc než hlavní zdravotník, že... Nejvíc již zmíněného vedoucího. Naštěstí jsem nemusela ošetřovat říznutí, s kterým se jelo do nemocnice na šití. Klučina si totiž na kloubu přeřízl šlachy nebo co... No prostě paráda.
Nevím moc proč, ale dost mě začaly ke konci tábora bolet záda. Trvá to i doma, z nepohodlné země to tedy není. Nevíte, co s tím mám dělat? Potřebovala bych se té bolesti do příměšťáku zbavit. Každopádně ke konci tábora jsem byla celá rozlámaná a unavená, asi jako všichni. Doma jsem naspala celkem asi třináct hodin...


No, dost o táboře, teď se vrhneme k něčemu trochu depresivnějšímu. Jupí!
Sestra mi řekla, že co jsem byla pryč, u nás doma se stala dost vážná věc. Víte, jak jsem vám psala o tom, že se moji rodiče budou rozvádět? Tak ne, že by to bylo to klidné rozdělení majteku a tak... To k nám prý přijeli jednu noc policajti. A rovnou dvakrát! Taťka to prý už nevydržel a začal si skládat svoje věci do skříně v ložnici, protože mu je matka "pracně" vyházela. Neznám detaily, ale prostě k nám přijela policie a rozebírali to. Pak se zase nějak hádali a to je zavolala podruhé, kdy jim sdělila, že ji taťka napadl. Samožřejmě to nebyla pravda, ale ona si umí zahrát divadýlko... Tak se tedy taťka naštval a rozbil jí mobil, který jí mimochodem koupil kdysi on.
A když už jsem u tohoto choulostivého tématu, nedokážu nezmínit se o tom, že jakmile jsem přijela domů a osprchovala se, hned do mě začala valit o věcech, na které jsem přes tábor úspěšně nemyslela. Například? Jednou jsem se jí zeptala, jestli si ode mě nepůjčila peníze a náhodou je nezapomněla vrátit, protože mám v pokladničce míň než předtím. (Mimochodem byla poslední, koho jsem se ptala) Jenže včera mi sdělila, ne, nakázala, že si mám všechny prachy dát na účet, že už nebude poslouchat, jak mi krade peníze. Jako sorry, ale kdy jsem něco takového řekla? Jen jsem se zeptala, protože si ode mě půjčuje dost často... Proč musím toto všechno řešit? Bože, zase se mi chce brečet. Jenže z tábora jsem si odvezla tak trochu "nevymáchanou hubu", takže už to nebude žádná přetvářka dokonalé dcerušky, která poslechne na slovo a jen mlčí.
Dnes jsem dostala seznam úkolů, které pravděpodobně čekaly jen na mě, až se vrátím z tábora. Sestra pro ni neudělá nic, jelikož je na straně otce, a bratr je maminčin mazánek, kterého si nechce znepřátelit. Já jsem jediná, která doteď dělala vše, oč mě požádala, a to bez jediného slova, které by odporovalo (a stějně k tomu měla blbé poznámky).
Jen co jsem přijela, jsem naprosto negativní. Asi začnu doma jenom spát. Už se těším, až bude příměšťák.


Ale teď už zase z jiného soudku. Konečně mám opravený notebook a navíc v něm mám všechny soubory! No není to skvělé? I když se mi nechce nic, ale absolutně nic dělat, je to vážně super.

Mějte se krásně a užívejte prázdniny!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elsanie elsanie | Web | 8. srpna 2014 v 14:34 | Reagovat

Jejdanánku čtu svůj druhý článek na tomtu blogu a hned se vzbudiy mé empatické pocityy co celé prázdniny leželi ladem.
Vážně to máš těžké...ale co říct ?
Slova útěchy od neznámého člověka zdaleka nepotěší tak jako slova od blízkého člověka.
Doufám že nějaké to zlatíčko máš a že tě utěší...ten obrázek totiž mluví za vše.
Přesto nechci říkat něco tipu "To bude dobrý" ale jen doufám že to zvládáš a zvládáš bez dalších depresí a negativních následků.
Mimochodem doufám že si dohnala spánek a že si se toho nejmladšího vedoucího nadobro zbavila.
Přece jenom bys nemusela udržet své nervy na uzdě a nechtěne bys mu ublížila.
Jinak se mi tu opravdu líbí a proto sem začnu chodit tak často až budu stejně otravná jako te nejmladší vedoucí ... :D

2 Kia Kia | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 14:52 | Reagovat

[1]: Nerada si stěžuju, že to mám těžké a tak, ale jsem tak trochu introvert a nechci o tomhle říkat lidem, co mě znají, navíc se mi lépe vyjadřuje ve psané podobě. Jen prostě píšu, jak to je a jak se cítím :) Tak nějak to potřebuju ze sebe dostat, a jelikož jsem tu anonymně, nebojím se, že se to jednou obrátí proti mně (jsem docela nedůvěřivá).
Spánek jsem zatím moc nedohnala, ale co, v ledničce se mi chladí Red Bull, takže jsem v pohodě :D
Toho skrčka jsem se ani za mák nezbavila, jelikož bude i na zmíněném příměstském táboře. Super... :D Nějaká ta facka jistě přiletí ^^
Choď si sem, jak budeš chtít, já jsem ráda za každou návštěvu i komentář ^^

3 elsanie elsanie | Web | 8. srpna 2014 v 15:18 | Reagovat

No já jsem asi rozdvojená osobnost...strašně hlučná a zároven' tichá...kdo se v tom má proboha vyznat ?
Jinak už předem tě lituji...ten nejmladší vedoucí !
Jinak doufám že toho nebudeš litovat protože i já časem lezu krkem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama