Červen 2014

Vysvědčení

28. června 2014 v 9:52 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Jak jste všichni postřehli, včera bylo vysvědčení. Jak vám dopadlo? Pokud mohu říct za sebe, tak moje bylo asi nejhorší ze všech. Měla jsem dvě čtyřky, a to z němčiny a základů společenských věd (ekonomika). Ne, že by mě to překvapilo, ale dvě čtyřky jsem ještě nikdy neměla. Ale jinak to bylo docela fajn.
A prázdniny. Jako každé léto pojedu na skautský tábor, opět jako vedoucí, asi na dvanáct dní. Nevím, jestli se mám těšit na tak dlouhé odloučení od rodiny, nebo se bát těch malých dětí, na které budu muset dávat pozor. Asi spíš to druhé. Moc se mi tam nechce. Každopádně v tu dobu bude asi jen pár přednastavených článků, jinak to tu opět bude stát.
Dále půjdu na příměstský tábor jako vedoucí. Aspoň nějak si o prázdninách vydělám. Na ten se naopak moc těším, protože si každý večer můžu zajít domů, osprchovat se a vyspat se v posteli, narozdíl od normálního tábora "v divočině".
Co ještě bych vám řekla? Hm... Je ráno, takže jsem naprosto vygumovaná...
Nedávno jsem si zase založila deníček, kam si píšu svoje pocity a zážitky, které doplňuji obrázky a tak. Už hodněkrát jsem si založila deníček, ale nikdy to nevydrželo. Každopádně mi to docela pomáhá, abych nebyla v depresi, takže si myslím, že to dlouho vydrží. Navíc si na tom dávám záležet, aby každá stránka vypadala hezky a i desky jsou pěkné.

Manga: Love Hina

Mějte se pěkně a zas někdy! ^^

Florbal a máti

26. června 2014 v 18:27 | Kiara |  Z mého života
Ahoj.
Ach, už mě štve, jak se zase ochladilo. Mám z toho rýmu a bolelo mě i v krku. Už aby byly prázdniny a pořádný léto.
Dneska byl ve škole sportovní den. Byla jsem ve smíšeném družstvu ve florbale a hádejte co... Byla jsem v našem týmu jediná holka. Ne, že bych to nečekala, ale bála jsem se, že to klukům pokazím. Byly čtyři týmy, my byli nejstarší a jen jeden další tým měl s sebou nějaké ty holky. Samozřejmě jsem byla v bráně. Tu hru jste měli vidět! Kdybych byla na poli, asi bych umřela. Nakonec jsme skončili druzí a já si odnesla spocený trikot a ošklivě odřené koleno od chráničů. Nemám na to, abych si na něj nastříkala peroxid vodíku, takže jsem si dala trochu na kapesník a už jej jen přikládání na ránu mě štípalo jako čert!
Ale myslím si, že jsem chytala docela dobře, na to, že to bylo proti takovým monstrům... Samozřejmě mi spolužáci v poli hodně pomohli, bez nich bych pustila skoro všechny góly.
Právě jsem se začala dívat na jednu řadu Kdo přežije, konkrétně na Vanuatu. Ta hra je geniální, vážně! Kdybych někdy měla šanci si to zkusit, ihned bych do toho šla. Když se tak dívám, tak někteří lidi totálně neumí hrát. Do sloučení bych určitě vydržela. Nejsem žádná fyzická hrozba a vycházet s lidma si myslím, že umím, i kdyby mi nesedli. No co by kdo neudělal pro milion dolarů?
Občas si říkám, že mám fakt skvělej život, jenže když se mi začne v čemkoli dařit a já začínám být fakt upřímně šťastná, něco se pokazí a hned mi to zkazí náladu. Sakra, jak tohle já nesnáším! Něco se pokazí a já mám chuť nadávat sprostě na celej svět. Dokonce jsem začínala být raději ve škole než doma. Ale o tom vám asi povykládám jindy.
A perlička na závěr. Lidi, mám takový pocit, že i já jsem podlehla... O čem že to mluvím? No, vždycky jsem si myslela, že jsem drsňačka, bezcitná, nebrečící osoba, co se chová jako kluk. Jenže poslední dobou si uvědomuju, že i já jsem "jenom" holka. A že i já mám city. Už dávno jsem se smířila s tím, že se prostě nezamiluju, že tohle prostě není pro mě. Už víte, kam tím mířím? Řeknu vám, toho kluka nesnáším za to, že ho mám ráda. Jen mi to ztěžuje život ještě víc, než teď je. Ale je pravda, že mi to občas tak zvedne náladu, že ani debilní kecy matky mi nezkazí náladu.


Mějte se pěkně a sportujte! ^^

Už zase mrtvo?

25. června 2014 v 13:41 | Kiara |  O blogu
Ahoj,
jak jste si jistě všimli, poslední článek vyšel před dlouhou dobou. A když píšu dlouhou, myslím tím fáááákt dlouhou. Ano ano, stydím se za to, jenže to není má chyba!
Pravděpodobně máme něco s routerem a prostě už asi měsíc se na internet nemůžu připojit ani přes notebook, ani přes mobil. A blog, který měl konečně trošku nakročeno k tomu, aby fungoval, je zase naprosto zapomenut. Do háje!
Ale víte vy co? Rozhodla jsem se! Prostě už nebudu čekat na zázrak, takže než se nějaký učlechtilý Pan Ajťák uráčí opravit tuhle chybu, budu se snažit psát články z matčina notebooku, který je mimochodem starý, neudržovaný a není můj. To znamená, že tu nemám své gify, obrázky, mangy, no prostě nic! Každopádně se budu vážně snažit, to vám garantuji, jen články nebudou vycházet zrovna často a zrovna pravidelně.
Je konec školního roku a já vám chci napsat tolik věcí! Zážitky ze školního výletu, kina, exkurze, sportovního dne, vysvědšení, svoje deprese a radosti, kterých je teď sakra spousta! Ach jo...
Jako správný pisálek jsem tak trochu odložila stranou Černou bílou a nadchla se pro Naruto Fanfikci. Mám nakreslené postavy a v hlavě i zhruba hotový příběh. Snad jej za nějakou dobu sesmolím a vydám. Jenže poslední dobou hodně často čtu (protože jsem od sestry dostala zpět svoji čtečku), takže nevím, zda se vůbec k nějaké takové akci dokopu.
Když je tu teď takový hit s Youtube a videi, říkala jsem si, že bych taky něco zkusila, ale chtěla bych vymyslet něco originálního a kde bych se nemusela ukazovat ani mluvit. Zatím mě toho moc nenapadá. Ale to nevadí, jednou možná. A když ne, aspoň budu mít více volného času.
Taky jsem si říkala, že pokud by se mi chtělo, udělala bych nový, letní vzhled blogu. Jenže to bych se musela vzdát Lovely Complex a to se mně vůbec nechce. Uvidíme, uvidíme...


Mějte se krásně! ^^