Závody vlčat a světlušek

18. května 2014 v 14:25 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Včera jsem byla se svým oddílem na okresním kole závodů vlčat a světlušek. Skončili jsme desátí ze čtrnácti, ale musím říct, že děti byly moc šikovné a celkově se nám výsledky moc nezdály. Ale co naděláme, určitě jim koupímě nějaké odměny... Kdyby vás něco napadlo, nebojte se podělit v komentářích.
Musela jsem vstávat v šest ráno. Někteří tak možná vstávají normálně, ale pro mě to bylo opravdové peklo. Venku byla zima a obloha vypadala, jako by každou chvíli mělo začít pršet. Ostatně i předpověď upozorňovala na deště. Nějakým zázrakem však začalo pršet, až když jsme jeli vlakem zpátky. A jak probíhaly závody?
Celkově bylo asi 35 hlídek, které byly rozděleny na holčičí a klučičí. My jsme vyrazili už jako druzí, takže jsme museli asi tři hodiny čekat na vyhlášení výsledků. Organizátoři závodů neměli pro čekající hlídky žádný program, proto jsme děti museli zabavit sami. U nás ve středisku z nějakého důvodu vedoucí milují hraní vybíjené. I když jsem holka, tak ji taky miluji, zřejmě jako jediný vedoucí něžného pohlaví. Požádali jsme tedy jednoho cizího vedoucího s míčem, jestli by si nechtěl zahrát.
Prvotně to byl "boj" pouze mezi vedoucími, takže míč létal neuvěřitelnou rychlostí a pro dítě by bylo moc nebezpečné hrát. Jenže malá vlčata a světlušky se samozřejmě nudily, takže se k nám přidaly. Nemohli jsme dětal nic, než zmírnit rány a hrát s nimi.
Musím říct, že se mi velice dařilo, až jsem nechápala jak. To mi ale nijak nepomohlo, protože jednak jsem se cítila provinile, když se nikdo mnou vybitý dlouho nemohl vrátit do hry, jednak jsem se poté stala hlavním cílem všech vedoucích. Naštěstí si mě děti jaksi oblíbily, možná proto, že jsem byla jediná holka vedoucí, která hrála, a míč mi přihrávaly. Hodně mě to rozesmívalo, protože mi přihrávaly i ty, které byly v oddíle s vedoucími, kteří hráli taky. No, pak se přidali i ti, kteřé jsem znala z čekatelek, samozřejmě taky kluci... Prostě proti mě stála nehorázná přesila.
Přišla za mnou holčička, které mohlo být tak sedm, jestli by si nemohla zahrát taky. Podívala jsem se na improvizované hřiště a nevěděla jsem, co dělat. Míče létaly až moc rychle na to, aby s námi hrála dívenka, která mi sahala sotva po pas, ale zase jsem neměla to srdce jí říct ne. Proto jsem jí odpověděla naprosto geniálně, ať se jde zeptat svého vedoucího, jestli si s námi může zahrát. Ať potom zranění nejsou na mém triku.
Samozřejmě se vedoucí nedokázali krotit a hodněkrát trefili nějaké to dítě do hlavy. Pár jich brečelo, ale naštěstí nikdo nepřišel k žádnému vážnému úrazu. I já jsem jednou schytala kopačákem (ano, hráli jsme vybíjenou s kopačákem) do obličeje. Mám jen malý šrám na rtu a okolí trochu napuchlé, ale nic vážného. Víckrát jsem to schytala do hrudi, když jsem míč chytala, a jak jste si jistě vydedukovali, holky to do prsou bolí poměrně víc...
Každopádně jsem po dlouhé hře byla úplně mrtvá, taky jsem potom spala asi 13 hodin a dnes mě bolí celý člověk. Ale stálo to za to, dlouho jsem se tak nebavila.
Bylo fajn se znovu setkat s kamarády z čekatelek, už se těším na další podobnou akci.


Mějte se pěkně a nehrajte vybíjenou s kopačákem! ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama