Květen 2014

Chat

31. května 2014 v 23:46 | Kiara |  Novinky
Ahoj!
Takže, mám teď asi takové období, že na blog chci přidávat stále něco nového. Začala jsem překládat Lovely complex, který ještě není vydaný, ale myslím si, že brzy se tu objeví. Jsem vážně zvědavá, co na můj první překlad budete říkat. Zřejmě si jej budete muset přečíst jen tak, že si stáhnete soubor v .rar, protože obrázky jsou dost velké (kvalitní) a v Google+ se to docela špatně čte.
Dále se blíží čas, kdy změním design blogu. Přijde mi, že jej mám už fakt dlouho. I když se mi stále moc líbí! No, to bych se ale musela dokopat k vyrobení jiného, a víte, jak je to s mojí leností...
Přemýšlím, že bych založila nějaký chat, na který byste mohli chodit a seznamovat se. Já bych tam samozřejmě taky chodila, odkaz by byl na mém blogu. Kdo by se nechtěl seznamovat s ostatními fanoušky anime a mangy, že? Jenže mám takové tušení, že by tam moc lidí nechodilo. Nu což, ještě o tom popřemýšlím. Můžete mi dát vědět, zda je to dobrý nápad...
V menu je nová anketa. Chtěla bych vás poprosit, abyste v ní hlasovali, protože je to pro mě poměrně důležité. Rozhoduji se, jestli nemám víc psát povídky, protože Černá bílá je dlouho rozepsaná a já se nějak nemůžu přimět ke psaní, překládání a editování mi zabírá poměrně dost času, který bych mohla věnovat povídce, nebo třeba sledování anime, na které bych mohla udělat recenzi. Chci tedy vědět, čemu dát přednost. Samozřejmě, že když se mi nebude chtít dívat se na anime, půjdu překládat, nebo když mě políbí múza, půjdu psát místo čtení mangy.
To je asi vše, jen taková informačka.

Tohle je tak super gif :D

Mějte se krásně! ^^

Kanojoiro no Kanojo

30. května 2014 v 23:30 | Kiara |  Dojmy z mang

Maju Koida je začínající módní návrhářka, která však dává před prací přednost svému milostnému životu. Proto také, jakmile se s ní rozejde přítel, hledá co nejlevnější bydlení. Nakonec se nastěhuje do domu, jehož majitel jej právě pronajímá na tři roky. Jenže zjistí až při první návštěvě, že dům obývá i někdo jiný, proto tak nízký nájem. A neexistuje lepší přivítání v novém domě, než náhlá rána a ruka vycházející ze stěny. Yuka, Majuina spolubydlící, se totiž věnuje bojovému sportu MMA. Jak tyto dvě dívky s naprosto rozdílnými osobnostmi a zájmy budou spolu vycházet?

Rok vydání: 2007
Počet knih: 3
Žánry: Josei, Sportovní, Romantika, Drama, Ze života


Maturity

24. května 2014 v 14:39 | Kiara |  Školní deník
Ahoj!
Já vím, je sice sobota, ale nějak jsem se za týden nedokopala k napsání článku, který by se týkal školy, a že už dlouho nebyl. Tedy... ne že by to někomu chybělo, že...
I na naší škole jsou maturity. Jak já jsem ráda, že se mě to ještě netýká! Nevím, jak ty nervy budu zvládat, jakože nebudu. Každopádně jsme tento týden měli upravený rozvrh, přičemž každý den bylo jen šest hodin. I když se to zdá skvělé, nehorázně se to táhlo. Ale aspoň jsem měla více času na jiné věci... Jaké věci? Co jsem vlastně dělala? Asi jsem se dívala na hokej... To je teda akční život...
Ve čtvrtek jsme měli spojený tělocvik s klukama a protože bylo opravdu nádherně, šli jsme ven a hráli baseball. Musím říct, že tato hra mě doopravdy baví, stejně jako většina sportů. Stejný názor měli i kluci, holky se však vůbec nesnažily, ostatně jako vždy. Nechápu to. Proč nechcou hrát žádný sport? Občas si připadám jako kluk. Nicméně mě a spolužačku učitel zvolil kapitánkou, takže jsem si mohla vybrat dobrý tým. I když nám zbyli dva, kteří nejsou zrovna skvělí, vyhráli jsme. Překvapilo mě, že jsem dvakrát odpálila míček. Nemyslela jsem si, že se vůbec trefím, ale naštěstí mi to docela šlo.
Předevčírem jsme psali z chemie. Nejsem nijak zručná v názvosloví, rovnicích ani ostatních blbostí, které souvisí s tímto vědním oborem, proto si nejsem jistá, zda dostanu aspoň průměrnou známku. Ale něco jsem tam vymyslela, tak snad.
Když už jsem u té chemie, dělali jsme laborky. Jak já laborky nesnáším. Nikdy nevím, co mám dělat, a bojím se, že mi něco vybuchne pod rukama. Takže se vždycky připojím k někomu, kdo tomu rozumí, a mám vystaráno.
A poslední věc, vylepšila jsem si sešit z biologie. Bereme ptáky, takže jsem si upravila a vytiskla popsané obrázky obrysového peří, ptačího vejce a typů noh. Chtěla jsem i trávicí soustavu, jenže jsem nenašla pořádný obrázek. Snad se mi bude lépe učit...
No fuj, to byla nuda. Pokud jste to vážně přečetli a neusnuli jste u toho, máte můj obdiv.


Mějte se pěkně! ^^

Hokej a mangy

23. května 2014 v 20:52 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Snad se máte dobře a škola či maturity vás nestojí moc nervů.
Doufám, že se všichni díváte na mistrovství světa v hokeji. Ve třídě se nikdo nedívá, takže nemám s kým diskutovat. Porazili jsme USA! Prostě neuvěřitelný úspěch si myslím. Teď už je jasné, že budeme bojovat o medaili. Jsem vážně zvědavá na zítřejší zápas s Finskem. Porazili Kanadu, ale stále si myslím, že jsou pro nás menší hrozba.
Každopádně hokej je super věc, vždy mám tolik emocí, které propouštím na povrch, ať už je to radost, smutek, vztek, veselí či sakra úleva. A vyřvané hlasivky k tomu také patří.
Trochu mě mrzí, že Slováci nepostoupili. Slováky beru jako někoho, komu fandím, když naši zrovna nehrají. Francie holt letos překvapila. Jsem ráda, že hrála proti Rusku a nehráli jsme proti nim my...

Avivážový sebevrah

22. května 2014 v 9:26 | Kiara |  Zajímavá videa
Ahoj!
Nebojte se, i když může být nadpis trochu strašidelný, jedná se pouze o prank slovenských Youtuberů. Zajímalo by vás, jak by se zachovali cizí lidé okolo, kdyby se někdo pokusil o sebevraždu? Herecké výkony nejsou perfektní, ale co bychom od amatérů čekali. Podle mě povedený vtípek.


Ten ví, jak na holky

21. května 2014 v 8:54 | Kiara |  Zajímavá videa
Ahoj!
Nemám ponětí, kolikátý je dnes den z Youtube Weeku, každopádně sem přidávám další video, na které jsem narazila. Jedná se o baseballový zápas, kdy jeden malý klučina chytí míček. Co s ním asi udělá? Podívejte se.


Kiss me I'm Irish

20. května 2014 v 7:00 | Kiara |  Zajímavá videa
Ahoj!
Tak dnes opět trochu veselejší. Nevím, jak by to probíhalo u nás, ale v Americe očividně o polibky není nouze.


Video that will change your life

19. května 2014 v 9:43 | Kiara |  Zajímavá videa
Ahoj!
Tak jsem hledala nějaké to video, nebudu říkat, jaké, to bude možná zítra, ale našla jsem jedno, které sice není ve vysoké kvalitě, ale má něco do sebe. Ukazuje, že i když děláme byť jen drobné dobré skutky, vyplatí se to.


Závody vlčat a světlušek

18. května 2014 v 14:25 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Včera jsem byla se svým oddílem na okresním kole závodů vlčat a světlušek. Skončili jsme desátí ze čtrnácti, ale musím říct, že děti byly moc šikovné a celkově se nám výsledky moc nezdály. Ale co naděláme, určitě jim koupímě nějaké odměny... Kdyby vás něco napadlo, nebojte se podělit v komentářích.
Musela jsem vstávat v šest ráno. Někteří tak možná vstávají normálně, ale pro mě to bylo opravdové peklo. Venku byla zima a obloha vypadala, jako by každou chvíli mělo začít pršet. Ostatně i předpověď upozorňovala na deště. Nějakým zázrakem však začalo pršet, až když jsme jeli vlakem zpátky. A jak probíhaly závody?
Celkově bylo asi 35 hlídek, které byly rozděleny na holčičí a klučičí. My jsme vyrazili už jako druzí, takže jsme museli asi tři hodiny čekat na vyhlášení výsledků. Organizátoři závodů neměli pro čekající hlídky žádný program, proto jsme děti museli zabavit sami. U nás ve středisku z nějakého důvodu vedoucí milují hraní vybíjené. I když jsem holka, tak ji taky miluji, zřejmě jako jediný vedoucí něžného pohlaví. Požádali jsme tedy jednoho cizího vedoucího s míčem, jestli by si nechtěl zahrát.
Prvotně to byl "boj" pouze mezi vedoucími, takže míč létal neuvěřitelnou rychlostí a pro dítě by bylo moc nebezpečné hrát. Jenže malá vlčata a světlušky se samozřejmě nudily, takže se k nám přidaly. Nemohli jsme dětal nic, než zmírnit rány a hrát s nimi.
Musím říct, že se mi velice dařilo, až jsem nechápala jak. To mi ale nijak nepomohlo, protože jednak jsem se cítila provinile, když se nikdo mnou vybitý dlouho nemohl vrátit do hry, jednak jsem se poté stala hlavním cílem všech vedoucích. Naštěstí si mě děti jaksi oblíbily, možná proto, že jsem byla jediná holka vedoucí, která hrála, a míč mi přihrávaly. Hodně mě to rozesmívalo, protože mi přihrávaly i ty, které byly v oddíle s vedoucími, kteří hráli taky. No, pak se přidali i ti, kteřé jsem znala z čekatelek, samozřejmě taky kluci... Prostě proti mě stála nehorázná přesila.
Přišla za mnou holčička, které mohlo být tak sedm, jestli by si nemohla zahrát taky. Podívala jsem se na improvizované hřiště a nevěděla jsem, co dělat. Míče létaly až moc rychle na to, aby s námi hrála dívenka, která mi sahala sotva po pas, ale zase jsem neměla to srdce jí říct ne. Proto jsem jí odpověděla naprosto geniálně, ať se jde zeptat svého vedoucího, jestli si s námi může zahrát. Ať potom zranění nejsou na mém triku.
Samozřejmě se vedoucí nedokázali krotit a hodněkrát trefili nějaké to dítě do hlavy. Pár jich brečelo, ale naštěstí nikdo nepřišel k žádnému vážnému úrazu. I já jsem jednou schytala kopačákem (ano, hráli jsme vybíjenou s kopačákem) do obličeje. Mám jen malý šrám na rtu a okolí trochu napuchlé, ale nic vážného. Víckrát jsem to schytala do hrudi, když jsem míč chytala, a jak jste si jistě vydedukovali, holky to do prsou bolí poměrně víc...
Každopádně jsem po dlouhé hře byla úplně mrtvá, taky jsem potom spala asi 13 hodin a dnes mě bolí celý člověk. Ale stálo to za to, dlouho jsem se tak nebavila.
Bylo fajn se znovu setkat s kamarády z čekatelek, už se těším na další podobnou akci.


Mějte se pěkně a nehrajte vybíjenou s kopačákem! ^^