Vánoční dárek 2

23. prosince 2013 v 21:00 | Kiara |  Vánoce 2013


Večer před Štědrým dnem konečně začalo sněžit. Všechny děti se radovaly, že i tento rok budou bílé Vánoce, a nadšeně pozorovaly sněhové vločky, které jedna po druhé ladně sestupovaly k lehce zasněžené zemi. Ulice neosvětlovaly pouze pouliční lampy, avšak také různobarevná světýlka na domech či okrasných stromcích. V domech se rozléhaly koledy, jež měly dodávat Vánoční atmosféru. Topení příjemně hřálo a všechny pokoje voněly cukrovím a jehličím.
"Do háje, proč musí být taková zima," postěžoval si postarší muž a přivinul si více k tělu starou děravou bundu. Poté znovu ponořil špinavé, třesoucí se ruce do kontejneru.
Vedle jeho nohy stál pes s huňatou, na pár místech však vylínanou hnědou srstí a zvědavě se díval na svého páníčka.
"Ah, máme štěstí," pochválil si a vytáhl z popelnice malý umělohmotný stromek. Byl zanesený nějakým svinstvem, pár větviček mu chybělo a plastový květináč byl na několika místech prasklý. I tak z něj však měl muž radost a jak vidno i pes, jenž vesele zavrtěl ocasem, v půlce křivě srostlým po zlomenině.
Vzal stromek a vydal se za doprovodu křupání sněhu po osvětlené ulici. Jak se tak díval kolem sebe na ta světýlka a zasněžené cesty, v hlavě se mu vybavily vzpomínky na dětství. Jak se vracel až po setmění a máma mu vyhubovala. Jak na zahradě s bratrem stavěli sněhuláka většího, než byli oba dohromady. A jak čekali celý večer u ozdobeného stromečku na Ježíška, jenže ten jim vždy donesl dárky v moment, kdy byli s tátou pouštět ohňostroj před dům.
Pohladil si šedivý plnovous na své bradě a zatřásl se zimou. I když byli všichni šťastní za příchod sněhu, jemu značil jen samé problémy. Pohlédl do okna velkého sirotčince, kolem něhož zrovna procházel, a zahlédl pár dětí, pozorujících poletující sníh. Nehezky zakašlal a pokračoval ve své cestě "domů".
Jeho příbytek se nalézal pod velkým mostem. Stále pod ním pociťoval vítr, ale aspoň se sníh nedostal až k němu. Vzal si z nevelké hromádky dřeva a papíru pár polínek, s nimiž následně rozdělal skromný oheň.
Konečně trochu tepla, pomyslel si a znovu se rozkašlal. V ústech ucítil pachuť krve smíchané se slinami. Odplivl si.
Pes ležel u něj, hlavu položenou na jeho stehně a klepal se zimou. Ani jeho kožich jej nemohl udržet v teple. Muž proto tedy přiložil do ohně další polínko.
"I mně je zima, kamaráde," soucítil se svým čtyřnohým přítelem, načež jej začal hladit po hřbetě. Volnou rukou podal okrasný vánoční stromek a položil jej jen kousek od ohně. Poté vytáhl z kapsy pytlík se psími granulemi.
"Možná jsou Vánoce až zítra, ale tím líp," řekl psovi a vysypal si do dlaně část obsahu pytlíku. "Zítra určitě najdeme nějaké zbytky."
Chlupáč začenichal, ihned zvedl hlavu a pustil se s chutí do jídla. Granule zmizely dřív, než by člověk stačil říct švec. Pohled psího štěněte byl páníčkovi natolik nepříjemný, že si nasypal do dlaně další dávku.
"Nesmíš to moc přehnat, musíme mít do zásoby," upozornil jej. Jako by mu pes rozuměl, jedl pomaleji a dále se jídla nedožadoval.
Muž si přes ramena přehodil starou oranžovou deku, kterou přikryl i psa. Poté si lehl na studenou zem a se vzpomínkami na šťastné Vánoce usnul.


(Kliknutím na obrázek se vám v novém okně otevře originál v původní velikosti.)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama