Vánoční dárek 1

23. prosince 2013 v 17:00 | Kiara |  Vánoce 2013

Ahoj!
Nuže, jsou tu Vánoce a také moje slibované překvapení. A co jsem si pro vás přichystala? No, upřímně, v momentě, kdy tohle píšu, mám zatím jen půlku, ale věřím, že všechno stihnu a že jsem už na nic nezapomněla. Každopádně, mým dárkem je pár krátkých povídek na téma Vánoce. Ale nebudu je vydávat, jak se mi zachce. Proto vás všechny také tolik upozorňuji, kdy přesně vyjde další část. Jedná se o to, že každá povídka se jakoby odehrává v čas, kdy ji čtete. Jako kdyby se příběh odehrával ve stejnou dobu, ale na jiném místě. Proto vám také doporučuji, abyste povídky četli v čas, kdy vyjdou.
Opravdu kraťoučké příběhy lidí mají mezi sebou také určité spojení, kterého si, doufám, všimnete.
No, nezbývá mi asi nic jiného, než říci, ať si čtení užijete, snad se vám bude líbit, a zde je první část:


Velkoměsto ve vánočním duchu bylo krásné, ale i špinavé zároveň. Zářícími ulicemi se hnali lidé, kteří ještě nestihli nakoupit vánoční dárky. Na nebi nebyl ani mráček a i když bylo teprve odpoledne, vycházely první hvězdy.
Ulicí se linul zvuk kytary s melodií známých koled, avšak nikdo se ani nepozastavil, jako by ji neslyšeli. Mladý muž však stále hrál, zmrzlými prsty tlačil na struny pro různé akordy a druhou rukou svíral červené trsátko. U nohou měl otevřenou tašku na kytaru a v ní pár mincí.
Už dlouho se nikdo u něj nepozastavil. Nikdo se nezaposlouchal a nepozpěvoval si sám pro sebe. Jako by se vánoční koledy, které hrál, rozplývaly jen kolem něj a nedošly až k uším kolemjdoucích.
Najednou se u něj zastavila malá holčička, mohlo jí být tak devět. Zvědavě se na něj dívala.
"Nějaké přání na koledu, princezno?" zeptal se s úsměvem.
Trochu stydlivě odpověděla:
"N-Nesem vám noviny…"
Přikývl a bez váhání spustil. Z úst mu vycházely obláčky páry při každém zpívaném slově. Všiml si úsměvu na dívčině tváři a nepatrného pokyvování ze strany na stranu v rytmu písně.
"Sandro, co tady děláš? Musíme jít," přispěchala k ní jakási žena, zřejmě matka, chytila ji za ručku a pokračovala i s ní ve své cestě. Holčička se ještě jednou ohlédla na muzikanta a poté jen cupitala za matkou.
Muž, místo toho, aby byl smutný, že nedostal žádnou korunu, byl naopak šťastný, že se někdo zaposlouchal do jeho hudby. Proto dále hrál a zpíval, dokud ulice neprořídla a mráz nebyl tak velký, aby nemohl pořádně hrát. Nebe se rychle zatáhlo a z oblohy se začal snášet bílý sníh.


(Kliknutím na obrázek se vám v novém okně otevře originál v původní velikosti.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rea Rea | 2. ledna 2014 v 14:02 | Reagovat

Síce to nečítam ako sa to malo, ale rozhodne sa mi to páčilo :) Oživiť spomienky na predvianočný čas, to nie je nikdy na škodu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama