Červen 2013

Smutek a Vztek

27. června 2013 v 11:27 | Kia-chan

Smutek a vztek

Odkráčela jsem do pokoje a rozzuřeně bouchla dveřmi. Bílá stěna vedle mě schytala ránu mé pravačky. Rukou mi projela tupá bolest, ale mně to v tu chvíli nevadilo.
Cítila jsem, jak se mi slzy hromadí v očích a brada se začíná nepříjemně cukat. Tvář se mi bezděčně zkroutila ve výraz, který neměl nikdy nikdo vidět.
Rychle jsem si dlaněmi otírala slzy zpod brýlí a říkala si: Ne, hlavně nebreč. To přece dělají jen slaboši a nikdy to nikomu nepomůže. Jenže proud mých emocí se nedal zastavit tak snadno.
Ztěžka se mi dýchalo a já stále nemohla přestat tiše plakat. Sundala jsem si tedy brýle, které jsem položila na noční stolek, a vzala si do rukou triko z předešlého dne. Přitiskla jsem si ho na obličej, zakousla se do něj a látkou sušila slanou tekutinu vycházející z očí hned, jak se dostala na povrch.
Potlačila jsem svůj vztek a nutkání svého bratra zmlátit do bezvědomí, jen jsem na něj křikla, ať nechá toho neustálého pískání, které mě nepříčetně vytáčelo. Když jsem řekla, že mě to štve, matka aby se neozvala… Hned začala, jestli mi má říct, co štve ji na mně. Takže to zase byla moje vina? To jako vážně? Kurva, jděte všichni do hajzlu! Mohla jsem jim tam naložit pořádnou sodu, kterou si tu vybíjím na zdech. Jenže já raději odejdu a bulím do trička. Do prdele!
Když už jsem se konečně odhodlala sundat tričko ze své tváře, přesunula jsem se k zrcátku na stole, abych zkontrolovala situaci. V odrazu jsem viděla zarudlé oči a mokré řasy. Jaký to žalostný pohled! Rozhodla jsem se, že nebudu brečet kvůli lidem, jako je moje matka. Nestojí mi za to. Vždyť matka by neměla rozbrečet své dítě, a jestli ano, pak budu zřejmě v budoucnu příšerný rodič.
Kdyby na mě vztáhla ruku, nevím, jestli bych se udržela. Nejsem si jistá, jestli bych jí nedala pěstí do zubů, jestli bych ji nekopla do holeně. To by byly jen další spekulace.


Památníček

24. června 2013 v 17:25 | Kia-chan |  Z mého života
Ahoj všem! Před pár dny jsem se vrátila ze školního výletu a bylo to celkem fajn. Příroda byla krásná, počasí také vyšlo. Jen se moji spolužáci a moje spolužačky zase opili a já, jakožto nezlomná abstinentka, jsem se po večerech děsně nudila. No co, prostě nesnáším alkohol...
Každopádně, proč píši tento článek. Po asi šesti letech se mi do rukou dostal památníček. Jistě jej všichni znáte, takový deník, do kterého vám lidé kreslí obrázky s věnováním. A já dostala za úkol od jedné holčiny ze skautu také nakreslit obrázek na památku do jejího deníčku. A co bych to byla za fanynku anime, kdyby to nebylo s japonskou tématikou? Proto jsem si s tím dala záležet a svůj výtvor i vyfotila, protože jsem na něj celkem pyšná. Je kreslen podle předlohy, ale to je mi upřímně jedno. Snad se vám bude líbit. ^^ Žijte blaze.



<-- Moje dílo

Předloha -->

Pocity a emoce

17. června 2013 v 23:11 | Kia-chan
Nuže, dovolila jsem si přidat na blog novou rubriku, která nese název Pocity a emoce. O čem to vlastně bude? No, jeden z mých záměrů u povídek je, aby vyvolala ve čtenářích nějaké emoce, ať je to vztek, smutek, radost, strach či něco zcela jiného. Proto do této rubriky chci zařazovat takové krátké úryvky, které budou popisovat všemožné emoce.
Situace jsou zcela fiktivní, takže si nemyslete, že bych něco takového zažila, protože v mém nudném životě přece nemohou být takové události. ^^
A co chci od vás? Jen, abyste krátký text přečetli a okomentovali, jak na vás zapůsobil. Jaké jste u něj měli pocity? Prožívali jste jej, nebo byl tak nudný, že jste přestali číst po první větě? Vyvolalo to ve vás nějakou emoci, jako třeba u smutného anime pláč? To je to, co mne zajímá. ^^
Takže doufám, že si tuto rubriku oblíbíte a, no, to je všechno. Doufám, že jsme si rozumněli a bude u těchto článků mnoho komentářů, protože to je to, co mne v této sekci zajímá. ^^
Žijte blaze!


Prázdniny se blíží...

15. června 2013 v 20:32 | Kia-chan |  Z mého života
Ach, letní prázdniny nám už klepu na dveře. Těšíte se? Už jen přetrpíme dva týdny školy, přežijeme rodičovské kázání kvůli vysvědčení a hurá užívat si nejteplejší roční období!
Měsíc budu na táborech, druhou půlku prázdnin strávím doma u počítače, ať už u anime, mangy či psaní. Občas si asi vyjdu s kamaráda, jestli na mě budou mít čas. Každopádně se budu snažit psát a psát, abych mohla přidávat povídky, protože jsem si vědoma toho, že na můj blog nikdo nechodí. Mám pár rozepsaných příběhů, pár nápadů a jen musím už konečně něco dokončit. Jakmile dopíši příběh pro kamaráda, u kterého jsem se rozhodla, že jej na blogu nezveřejním, pustím se buď do yaoi-povídky, Fairy tail povídky a nebo dílo, které jsem pojmenovala jako Jarní dítě. Nechci říkat, o čem to je, ale snad to někdy dopíšu a uveřejním.
Dostala jsem nápad, že bych přidala rubriku "Dojmy z anime". Vypadalo by to tak, že bych během sledování anime zapisovala své zážitky, samozřejmě bez spoilerů, a na konci bych nějak shrnula, jak moc mě seriál bavil. Myslím si, že to může být dobré a také taková originální "recenze".
Možná jsem našla mangu, kterou bych chtěla překládat, jen se bojím, že bych ji svým amatérismem zneuctila... Vážně nevím, asi se rozhodnu, jakmile dostanu zpátky obrazovku k počítači, kde má všechny programy potřebné ke grafice...
No, takže to by bylo zřejmě vše z mého nudného života, který se motá hlavně kolem počítače. Občas si vážně říkám, že bych sama se sebou měla něco udělat, ale nebudu tu depkařit, no ne? Mějte se krásně. ^^
A na závěr, aby to nebyl jen text:


Nový člen

7. června 2013 v 17:08 | Kia-chan

Natsumi je členkou Akatsuki. Je značně sarkastická a nelítostná. Pein ji chtěl do své organizace hlavně kvůli její zvláštní oční technice. Ale jak je známo, čím větší síla, tím větší oběť. Proto také využívá v boji spíše svoji obratnost. Je také skvělá léčitelka, avšak náročná léčení ji vyčerpávají. Jednou přijme vůdce Akatsuki nového člena, Hirokiho. Natsumi dá za úkol zaučit jej, jak to chodí v jejich organizaci. I přes naštvané protesty je Natsumi donucena přijmout. Jenže kdo je vlastně Hiroki? A jaká je minulost Natsumi?

Žánry: Komedie, tragédie, romantika.

Povídka je dopsaná a pokračování určitě nebude.
FanFikce byla psána 20.2. 2012 - 29. 1. 2013.

Jakožto druhé dokončené dílo jsem na něj celkem hrdá, tedy hlavně na děj. Postavy jsem mohla promyslet lépe. Dozvěděla jsem se, že konec povídky je napsán lépe než začátek, zřejmě jsem se průběhem psaní lepšila, proto jestli vás začátek nezaujal, nezahazujte hned tenhle příběh do koše. Přeji hezké čtení.