Něco málo o mně

5. května 2013 v 14:21 | Kia-chan |  Z mého života
Zdravím všechny otaku i neotaku, kluky i holky, lidi i jiné druhy! Máme tu další článek, ve kterém se dozvíte, co jsem vlastně zač. Dokonce jsem si dala tu práci, abych vyrobila Kiaru, která se tu bude na blogu ukazovat místo mně. Jsme si dost podobné, ale v pár věcech se přece jenom lišíme, tedy co se týče vzhledu. Povahy máme naprosto totožné. Tak to nebudu dále prodlužovat a vrhnu se na to:


Své pravé jméno vám nepovím (možná za hódně dlouho ;P), ani kde bydlím, ani jak přesně vypadám. Můžu vám jen říct, že jsem se narodila 6. prosince 1996. Mé fotky se nedočkáte, proto je tu také anime-Kiara.


Co se týče mé rodiny, mám mladšího bratra a starší sestru. Žiji stále s rodiči, kteří jsou už celkem dlouho svoji. Často se svou rodinou nevycházím a hádáme se, tedy hlavně s matkou. Jinak, když si každý hledíme svého, se nám žije docela fajn.
Co bych vám řekla o škole? Mám ráda tělocvik a informatiku. Sice z tělocviku nic moc nemám, jelikož jsou v mé třídě holky typu "Tse, tělák? Raději si půjdu zapálit cígo..." a tak. Proto se vždy těším na spojenou hodinu s klukama, protože to aspoň hrajeme baseball nebo vybíjenou. A informatika je celkově taková jednoduchá. Práce s počítačem a objevování funkcí v různých programech mě vždy bavilo, takže si nemám na co stěžovat. Předměty, které mě sice až tak nezajímají, ale zvládám je bez problémů, je hudební výchova, základy společenských věd a matematika. Mám jedničky prakticky bez učení. Co mi ale obzvlášť nejde, tak jsou jazyky. Angličtina a němčina jsou naprosto mimo mě, jsem ráda za trojky, i když se celý večer před testem učím, i když bych mohla koukat na hokej. Z češtiny máme strašného učitele, takže si známky vylepšuji psaním článků do školního časopisu, abych vůbec měla dvojku na vysvědčení. Chemie je pro mě taky pěkný oříšek, protože mi každé druhé slovo v mých zápiscích nic neříká.
Dost o škole, teď jsou na řadě moje koníčky. Jsem opravdu líná a samotářská osoba, proto mě asi těžko zahlédnete někde venku. Ale občas se to stát může. Jednoduše ráda sedím doma u počítače.
Jsem skautka a jen tak se skautingu nevzdám. Každé léto jezdím na tábory, teď už jako vedoucí, a každý týden máme schůzku. I když zrovna nemusím malé děti, ve skautu mám přece jen větší respekt od nich a není to tak tragické.
Hrála jsem badminton a hrála bych dál, kdyby se všechno nezačalo zaměřovat jen a jen na turnaje. Já jsem hrála pro zábavu a dobrý pocit, ne abych vyhrávala. Proto jsem nepotřebovala tak tvrdé a znechucující tréningy, kde se hrálo půl hodiny na konci a hodinu a půl před tím se trénovalo. Právě proto jsem odešla. Nestálo mi to za to.
Pět let jsem se učila hrát na keyboard neboli klávesy. Teď se na ně učí můj bratr, já si občas přehraju skladby z Naruta, Fairy tailu nebo Bleach.
Mám opravdu na nic kompl, ale kdybych měla lepší, od rána do večera, možná i přes noc, bych hrála všechny hry, které bych mohla. World of Warcraft, Heroes IV., Assassin creed, 4Story, Minecraft nebo Far Cry 3, na tom nesejde. Opravdu miluju počítačové hry, jen ten výkonný počítač chybí...
Každý rok se dívám na mistrovství světa v hokeji a fandím jak českému týmu, tak i slovenskému. Ráda sleduji hokej, chtěla bych si i někdy zkusit zahrát, jenže když neumím bruslit, šlo by to asi těžko. Zápasy ale sleduji pravidelně a opravdu je prožívám, i když hrají úplně jiná družstva. Rozhodně zajímavější než fotbal, obdivuju hokejisty.
Další položkou je psaní. Rozhodně bych si přála někdy napsat nějakou knihu, jen mám problém s tím, že většinu věcí nedotahuji do konce. Myslím si, že nápadů mám dost, možná i originálních, jen mám občas stagnaci, že klidně měsíc nedokážu napsat jediné slovo. Proto je pro mě sen, že někdy vydám knihu, celkem vzdálený.


Konečně se dostávám k anime a manze. Nechala jsem si tohle hobby na konec, protože bude asi nejrozsáhlejší. Začněme anime; viděla jsem mnoho filmů, seriálů i OVA, ještě mnohem víc jich chci vidět. Mám ráda snad všechny žánry, jen se nerada dívám na yaoi, protože přece jen matka je stále doma a mohla by to slyšet =.=" Yuri a hentai jsem snad ještě ani neviděla. Nijak se nehrnu do sledování mecha, bojím se, že by mě roboti nijak nezaujali. Jinak snesu asi všechno.
Jakožto mangu čtu hlavně shoujo mangy a yaoi... Nic jiného mě snad ani nezaujme. Manga musí mít hezkou kresbu, protože jinak u mě nemá šanci, i kdyby měla sebeúžasnější děj. Nemám moc ráda překlady do čestiny od překladatelských studií, které tisknou mangy v Česku. Nehorázně zuřím, když je místo "Yuki" napsáno "Juki", místo "Meru-chan" je "Meručka" a další počešťování, ze kterých se mi chce zvracet, jen když to vidím. Proto si mangy nekupuji a vystačím si s těmi, které jsou na internetu zadarmo přeloženy od otaku komunity.


Fuu, to bylo vyčerpávající... Jestli jste to celé přečetli, máte mé uznání. Pokud o mně chcete ještě něco vědět, klidně mi napište do komentářů. Mějte se krásně a buďte svěží! ^^

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama