Můj blog na blog dne

Včera v 15:37 | Kiara |  O blogu
Ahoj!
Ve zkratce, všimla jsem si, že na hlavní stránce blogu se objevil můj blog v "blog dne". Jistě mě to na jednu stranu velice těší, ale na stranu druhou... jelikož momentálně svůj blog docela zanedbávám, trochu mě to mrzí. Jo, mohlo by mě to trochu nakopnout, abych začala psát články častěji, ale víme, jak to dopadá, že jo.

Každopádně se budu snažit psát, jak už jsem asi před měsícem slibovala v jednom informačním článku. Popravdě bych mohla napsat pár recenzí nebo něco málo z mého života a myšlenek, protože mám momentálně dost o čem přemýšlet. K žádným povídkám jsem se tedy ale nedostala. No uvidím, jak budu stíhat a jestli se mi bude chtít. Protože lenost, s tou budu svádět boj asi celý svůj život.

 

Proč? 13x proto

10. května 2017 v 12:03 | Kiara |  Ostatní dojmy

Clay jednoho dne, kdy se vrací ze školy, najde před dveřmi svého domu balíček bez zpáteční adresy. V něm je pečlivě zabaleno sedm starých magnetofonových kazet, jejichž každá strana je očíslována od jedné do třinácti modrým lakem na nehty. Když si pustí první kazetu, ozve se hlas Hannah Bakerové, jeho bývalé spolužačky, která před pár týdny spáchala sebevraždu.

Název: Proč? 13x proto
Autor: Jay Asher
Rok vydání v ČR: 2009
Počet stran: 232

Jednodenní půst

27. dubna 2017 v 15:35 | Kiara |  Challenge
Už déle jsem přemýšlela nad nějakou očistou organismu a jaro je k tomuto ideální. Uvažovala jsem nad tekutou stravou, raw stravou, ovoce a zelenina, nakonec však zvítězila jednodenní hladovka, a to ze dvou důvodů:
Jsem moc líná na vymýšlení jídelníčku a nakupování potravin.
Už jsem kdysi vydržela 24 hodin bez jídla v rámci skautské odborky Tři orlí pera.

Ačkoli jsem prvotně nezamýšlela o této hladovce psát na blog, myslím si, že by někoho možná mohl zajímat pohled člověka, který nikdy cíleně půst nedržel, miluje jídlo a chtěl zkusit něco nového, co by mu pomohlo být trochu zdravější.
Zkoušela jsem tedy jednodenní hladovku, o které jsem se dozvěděla, že nepotřebuje žádnou extra speciální přípravu. Prostě si večer dáte normální večeři (= nepřejíte se) a další den jste jen o vodě. Žádné čaje nebo tak, prostě jen čistá voda. A takhle jste celý den až do snídaně dalšího dne, kdy samozřejmě začínáte trochu zlehka.
Zároveň jsem si vybrala den, kdy jsem věděla, že mě nečeká žádná zátěž nebo společenská akce.

A co jsem od tohoto půstu čekala?
Zlepšení trávení a funkci střev.
Srovnání jídelníčku a stravovacích návyků (vědomí, že svým chutím dokážu odolat).
Lepší psychický stav (když nemusím myslet, co můžu sníst. a co ne).
Celková očista těla i duše.

 


13 Reasons Why

21. dubna 2017 v 11:27 | Kiara |  Ostatní dojmy

Jednoho dne, kdy se Clay vrátí domů, se mu na zápraží objeví balíček, na němž je napsáno jeho jméno. Jakmile jej otevře, zjistí, že je to krabice plná starých kazet, na nichž jsou nahrávky od Hanny, dívky ze školy, která před dvěma týdny spáchala sebevraždu.

Design 16

13. dubna 2017 v 9:57 | Kiara

Design 16

Je to taková klasika, co před nějakou dobou letěla mezi blogery, a mně se to fakt zalíbilo.
Obrázky jsou vybrány poměrně náhodně. Snažila jsem se, aby v nich byly dominantní světlé barvy, což mi trochu ztížilo výběr, ale vypadá to podle mě docela fajn. Citát nahoře je ze seriálu SKAM a líbí se mi, jak je krátký, jednoduchý, a přesto naprosto výstižný.
Hodí se ke každému ročnímu období, takže na blogu asi vydrží dlouho. Navíc už tak jsem byla líná vyrobit nové písmo do menu a tak, takže budu určitě líná i měnit celý layout :D Ještě že to k sobě docela jde...


Je to bída

12. dubna 2017 v 11:25 | Kiara |  O blogu
Ahoj,
jak název už říká, je to bída. A to nejen v mém životě, ale i na blogu. Poslední měsíce je můj život jaksi prázdný a naprosto beze smyslu. Jenže uvědomila jsem si, že to tak i zůstane, pokud s tím JÁ něco neudělám. A přestože nemám moc motivace téměř k ničemu, musím začít teď, dokud mám ještě nějakou malou tendenci něco dělat. Dává to smysl?

Jedna z věcí, které mi kdysi dělaly ohromnou radost, byl mimo jiné i blog. Proto bych se k psaní článků a povídek chtěla vrátit. Přestože se teď tak trošku nutím, potřebuju svůj život zase rozhýbat. Takže musím přemoct svoji prvotní nechuť, lenost a pohodlnost a udělat první krok.

První věc, co je třeba na blogu udělat, je layout. Už dávno není zima, venku se chodí maximálně v mikině, tak přece nebudu mít zimní design. Takže hned, jak si to zhruba naplánuji, tak ho udělám a hodím ho sem.

Další věcí je, že začnu psát povídky. Kdysi mě to tolik naplňovalo a bavilo, ale teď už si ani nepamatuji, co a kdy jsem naposled napsala. A jelikož mám teď dost času, musím se k tomu dokopat. Nebo spíš, CHCI se k tomu dokopat.

Dávám si tedy takové dubnové předsevzetí, že každý týden napíšu minimálně jeden článek! Ať už to bude klidně jen výkec z mého života. Prostě to nemůžu tady nechat úplně umřít. Vždycky jsem tu nasbírala trochu návštěvnost, ale najednou se něco podělalo a já pak začínala od znova. Ale to je moje blbost no. Bude mi však stačit, když si všimnou moji bývalí stálí čtenáři, že tu něco přibývá, a vrátí se a já budu spokojená.

Takže tak no. V mojí hlavě se toho děje tolik, v životě ale vůbec nic. O tom však možná v jiném článku. Tak mi přejte štěstí, ať se mi návrat do života povede! ^^

Kouzlo jazzu

14. února 2017 v 12:19 | Kiara

Ahoj.
Tuto povídku jsem psala už dávno a dlouho byla i na blogu, ale pak jsem ji smazala, abych ji mohla zaslat do soutěže (aby si nemysleli, že jsem ji odtud okopírovala a nechtělo se mi psát novou povídku). Doteď jsem byla líná ji dát zpět. Ale tak tady je, protože jsem s ní docela spokojená, i když není ideální.

Orange

9. února 2017 v 19:16 | Kiara |  Dojmy z anime

Naho Takamiya jednoho dne obdrží dopis od svého budoucího, o deset let staršího já. A protože všechny události perfektně sedí, nemůže se jednat o žádný vtípek. Co se v dopisu píše? Že ten den do jejich třídy nastoupí nový žák. Že se jmenuje Kakeru Naruse. Že si sedne do prázdné lavice vedle ní. A že na něj má dávat pozor.
Jak moc se díky tomuto dopisu může změnit budoucnost?

Rok vydání: 2016
Počet epizod: 13×20 minut (Dokončeno)
Žánry: Romantika, Shoujo, Školní život, Drama, Tragédie

A čas stále plyne...

6. února 2017 v 13:58 | Kiara |  Z mého života
Ahoj.
Nechci, aby tohle byl nějaký omluvný, výmluvný či lítostný článek, protože vás jen chci informovat o tom, proč je aktivita taková, jaká je. Přijde mi to fér, i když už na můj blog všichni zřejmě zapomněli. A já se nedivím, kdo by navštěvoval nefungující blog?

Popravdě, přestože mám času až až, na blog nemám ani pomyšlení. Nevím, co bych psala, v hlavě se mi nerodí žádné rozumné věty, ani ty recenze už nejsou, co bývaly. Nemám vůbec nápady na povídky, vždycky něco začnu psát a skončím po pár odstavcích.

Prakticky nemám chuť vůbec na nic. Pokud sledujete Twitter, asi víte, že takovou náladu mám už pár měsíců. Není to prostě takové, jaké to bývalo. Nic mě nenaplňuje, všechno mi přijde zbytečné.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím takhle. Nestuduju, nepracuju, dny ubíhají a já se zasekla na jednom místě. Jako bych se nedokázala pohnout. Lpím na minulosti a bojím se budoucnosti, přičemž nestíhám vnímat přítomnost. Chybí mi motivace, smysl, cíl. A vím, že to takhle dál nejde. Jen nevím, jestli zvládnu jít dál. Nevím, jestli vůbec chci.

Je ze mě troska, a i když si říkám, že takhle to přece nechat nemůžu a musím něco dělat, stejně jen sedím a koukám do zdi. Nemám žádnou vůli ke změně, jsem otupělá k okolí a k sobě samé. Cítím, jako bych už to nejlepší zažila a už mě nic dobrého nečeká. Bojím se dospělosti a zodpovědnosti.

A takhle to se mnou je. Asi řeším nějakou osobní krizi, ze které nevidím cestu ven. Přemýšlím nad psychologem, protože to je asi jediná osoba, která by mi dokázala pomoct. Ani rodina, ani přátelé, nikdo na moje problémy nemá čas, chuť ani nervy.

Takže tak. Pokud o mně chcete nějaké pravidelnější info, tak na Twitteru jsem dost aktivní (@KiaraEtsuko). Ale aktivitu na blogu moc nečekejte. Možná občas něco přidám, třeba nějakou recenzi nebo tak, ale rozhodně to bude velká bída.

Mějte se pěkně.

SKAM

15. ledna 2017 v 21:00 | Kiara |  Ostatní dojmy

Norský seriál o dospívajících studentech střední školy v Oslu. Jak těžký a složitý občas může být život obyčejného teenagera? SKAM vypráví příběhy o přátelství, rodině, lásce, a to ze všech dobrých i špatných stránek.

Kam dál