Vůdcovský kurz

Včera v 13:01 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Tak mám konečně za sebou poslední skautskou akci o prázdninách a jsem neuvěřitelně ráda. Vůbec nejsem zvyklá na to, že bych měla prázdniny takto zapráskané různými skautskými akcemi. A věřte mi, ani jedna z nich nebyla odpočinková. No, možná ta čtyřdenní návštěva tábora starších by se dala brát jako odpočinek. Ale to je teď jedno.

18. srpna jsem odjížděla s ohromně těžkou a pomalu se rozpadající krosnou na vůdcovský kurz. Kdo neví, o co se jedná, je to vlastně takový tábor, kde vás pomocí různých aktivit a hlavně přednášek učí o všem, co jako vůdce oddílu potřebujete znát. Takže nějaká ta psychologie, hodnoty, právo, hospodaření, Junák, metodika, komunikace a mnoho dalšího. Na podzim mě čekají zkoušky a slib, no prostě to není taková sranda.
 

Je sex důležité kritérium?

18. srpna 2016 v 12:34 | Kiara |  Téma týdne

Dnes se říká, že kdyby žili draci, brzy by pošli hlady, protože by nenašli žádnou pannu. A přesto se novodobá devčata stydí, když už jim táhne na šestnáct a pořád ještě neulehla s klukem.
Na jednu stranu je hanba, aby holka byla moc dlouho panna, na stranu druhou z ní brzké či rozsáhlé sexuální zkušenosti dělají couru, která si nedokáže vážit sebe samé. Čert aby se v tom vyznal.

Tisíc jeřábů

17. srpna 2016 v 11:10 | Kiara

Ahoj!
Dlouho, opravdu dlouho jsem nepřidala žádnou povídku. Když si pomyslím, že původně tento blog měl sloužit právě povídkám, je mi z toho docela smutno. Holt co se dá dělat.
Opět jsem měla takovou podivnou náladu. Nevím, zda za to může seriál Skins, stres, rodina nebo všechno dohromady, každopádně vznikla z toho tato krátká povídka. Budu ráda, když vyjádříte svůj názor do komentářů.
 


Už nikdy nechci vést příměstský tábor

14. srpna 2016 v 21:26 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Jak jsem psala, na blog moc nemám čas ani chuť. Vlastně nemám na blog chuť, protože nemám čas. Ono to spolu tak nějak jde ruku v ruce. Za pár dní jedu na vůdcovský kurz, takže se do září asi neozvu. Je toho teď trošku moc, snad mě chápete. Hlavu mám plnou různých myšlenek a nedaří se mi je urovnat.

Ale k dnešnímu článku. Možná to víte, možná ne, ale letos jsem byla tak nějak ukecána k tomu, abych vedla pětidenní příměstský tábor. Jedná se o to, že od sedmi od rána do asi půl šesté do večera se spolu s dalšími pár vedoucími starám o bezmála 30 dětí ve věku od šesti do jedenácti let. A vůbec to není taková brnkačka, jak by se mohlo zdát. Mně to tak tedy rozhodně nepřišlo.

Pro a proti být skautským vedoucím

2. srpna 2016 v 12:02 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Neberte tento článek jako nějaký můj návrat nebo něco, přece jen příští týden mi začíná příměšťák a pět dní po tom jedu na vůdcovský kurz, takže se tu budete muset obejít i nadále beze mne. Každopádně mám chuť se trochu svěřit se svými pocity ohledně skautu.


Jak to teď se mnou je a bude

26. července 2016 v 17:31 | Kiara |  O blogu
Ahoj!
Jsou prázdniny a přestože jsem už doma z táborů na pár týdnů, stejně na blogu nepřibývají články. A ani zřejmě moc nebudou.

Proč, ptáte se? Je to jednoduché, nemám na to náladu. Vlastně nemám náladu na nic. Neptejte se mě proč, sama nevím. Hlavně ale musím vyřešit nějaké věci do školy, nachystat program na další tábor, připravit věci na vůdcovky a tak vůbec se dát do kupy. Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, možná týden, možná do konce prázdnin. Ale stejně by se tu mnoho lidí nemělo zastavit, protože by si všichni měli užívat léto a volno. Tak to asi tolik nevadí.

Tak se mějte krásně! ^^

Rozsáhlé zážitky z tábora

18. července 2016 v 15:53 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Tak jsem zpátky, konečně čistá, voňavá a vyspinkaná, takže připravená sdělit vám, jak jsem tábor přežila, co se dělo a moje pocity z letoška.

Jak jistě víte, na tábor jsem se letos moc netěšila. Neměla jsem z něj dobrý pocit a prostě jsem se bála. První den to vypadalo, že se moje předtucha vyplní, protože jsem si neměla s vedoucími co říct, děti byly dost otravné a měla jsem už první den více zodpovědnosti, než jsem chtěla.

A zase na tábor!

3. července 2016 v 9:08 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Článek přednastavený, takže v tuhle dobu buď makám na stavěčce, umírám na vedro a přežívám mezi lidmi, nebo se flákám a užívám si poslední den doma na dva týdny. Jedno je však jisté, a to že zítra, což je v pondělí, oficiálně začíná náš skautský tábor!

Abych byla upřímná, netěším se tolik jako minulé roky. Skaut se mi jaksi zprotivil a lidi v něm taktéž. Snad je to jenom přechodné, občas se to děje všem, teď se mi však zdá, že je to silnější jak dřív.

Každopádně jsem tentokrát nepřednastavila žádnou třicetidenní challenge, takže tu prostě bude po dva týdny prázdno. Ale snad to tolik nevadí, myslím si, že stejně spousta lidí bude někde na dovolené nebo aspoň u bazénu a na nějaký blog si ani nevzpomene. Což je dobře.


Nevím, jak to na táboře bude s mobilními daty a nabíječkami, ale pokud obojí bude dostupné, chtěla bych přidat aspoň pár fotek na instagram. Nic neslibuju, ale pokusím se. Odkaz je nahoře vpravo pod záhlavím blogu.

Tento článek vlastně píšu 30., což je den, kdy se dávají zavazadla do klubovny, aby se v pátek mohly odvést na tábořiště. A hádejte co? Ještě jsem nezačala balit. No nevím, jak to stihnu, už bych měla začít, jinak bude pozdě. Když mně se tak nechce!

No, to by bylo asi vše, čekejte mě zpět někdy 18. července, kdy se pokusím sepsat článek o tom, jak jsem to vlastně přežila. Můj deník stále funguje, takže se budu snažit zapisovat si každý den, abych pak na nic důležitého nezapomněla.

Mějte se krásně a užívejte prázdnin! ^^

8 rad, jak se vyhnout trapasům

1. července 2016 v 8:49 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Určitě se vám někdy stalo, že se přihodilo něco, za co jste nechtěli vyjít z domu po zbytek svého života. Já osobně si teď nevzpomínám na žádný trapas, který by byl dostatečně publikovatelný, ale samozřejmě nechci, aby se mi něco takového stalo i jindy.

Do komentářů mi samozřejmě nezapomeňte napsat, jaký trapas se vám stal třeba v nedávné době, o jaký se nestydíte podělit a společně se tomu všichni zasmějeme. Pamatujte, je třeba si umět udělat legraci ze sebe sama, nebrat tyto věci příliš vážně, protože se to může stát každému, vždyť o tolik zas nejde.

Proto jsem se rozhodla sepsat pár tipů a rad, jak byste mohli případným trapasům předejít. Nebo aspoň částečně.

Kam dál