První dny na vysoké škole aneb k čemu jsem se to upsala?!

Čtvrtek v 10:22 | Kiara |  Školní deník
Ahoj!
Mám za sebou vlastně první tři dny, kdy jsem byla na své nové škole. Pokud jsem to ještě nikde nezmiňovala, tak teď studuji na Masarykově univerzitě Aplikovanou informatiku. A ráda bych se s vámi podělila o své první dojmy.

Nikdy jsem si nedokázala představit tu obrovskou změnu, když přestoupíte ze střední školy na vysokou. Všechno je to prakticky na vás, musíte si všechno zapisovat, sledovat a kontrolovat. Ani spolužáků se nemůžete zeptat, protože na každou přednášku a cvičení s vámi chodí někdo jiný, mnohdy i z jiného oboru.
 

Lovely Complex - 08

Pondělí v 12:28 | Kiara

Ahoj!
Víte, jak jsem psala, že další díl přeložím až později? Tak změna! Prokrastinace je totiž svině, takže jsem tento díl přeložila za jeden jediný den! Je to docela uklidňující, a protože trochu šílím z vysoké školy, tak se mi nějaká klidná činnost dost hodí.
Tímhle dílem mimochodem končí druhé volume. Ale ne že by to byla nejaká velmi podstatná informace...


Lovely Complex - 07

16. září 2016 v 13:42 | Kiara

Ahoj!
Nečekali jste, že se ještě někdy dočkáte, že? Ale vzhledem k tomu, že při prokrastinaci musím dělat něco produktivního, tentokrát jsem překládala. A protože u Otona Pink jsem se zasekla a čekám na nějakou radu nebo něco ohledně problémové pasáže, LoveCom byla hned druhá volba.
Jak já tu mangu miluju! Naprosto s Risou soucítím, jsem totiž taky taková "obryně". Je to fakt pecka, manga se překládá docela jednoduše a přála bych si, aby se vydávala v češtině v knihkupectvích.
Každopádně užijte si sedmý díl, pokud se odvážím a zeptám se táty na nový notebook, další díl bych přeložila asi až bych si jej koupila. Na tom starém už na to nemám nervy...
Mimochodem, imgur dělá nějaký čachry, takže jsem musela předělávat pár obrázků do správného pořadí, takže doufám, že jsem žádný nepřehlédla. Pokud ano, ihned piště.

 


Citáty 2.0

14. září 2016 v 15:25 | Kiara |  Citáty

Ahoj!
Já vím, dlabu na blog, ale mně se fakt nechce vůbec, ale absolutně nic. Jsem vystresovaná z toho, že mi za chvíli začíná škola, do toho ještě musím dělat vůdcovky a snažím se si užívat poslední volné dny. Prostě jsem s nervama v kýblu a nevím, jak se uklidnit.
Takže dneska pár citátů. Bude to trošku na depresivnější notu, tak se nelekněte. Většinu jsem překládala z angličtiny, tak snad to nevyzní moc hloupě. V angličtině je všechno lepší se mi zdá, a to mám český jazyk fakt ráda. Každopádně na konci je ještě jeden obrázek s citátem, který jsem si nedovolila přeložit, protože zní fantasticky tak, jak je.
Mimochodem, tentokrát mi trvalo dost dlouho najít k těmto citátům vyhovující obrázek. Snad se mi to i povedlo...

Zootopia

6. září 2016 v 16:16 | Kiara |  Ostatní dojmy

Judy se už jako malá vždy toužila stát policistkou, aby mohla svět udělat lepším. Jenže jak by mohla, když je jenom malým zajícem? Avšak ani předsudky ji od jejího snu neodradí. Tvrdě na sobě dře, až se nakonec stane premiantkou třídy. Následně je poslána do hlavního města Zootopia, kde všechna zvířata pospolu žijí v harmonii. Jak se jí bude dařit v její práci? A je Zootopia opravdu městem harmonie a tolerance?

Jak se vyrovnávám s úzkostí

1. září 2016 v 14:24 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

V posledních pár měsících hodně přemýšlím nad tím, proč mě stále přepadá ta úzkost, prázdnota, smutek, někdy vztek, zoufalství, jednoduše všechny tyto negativní pocity. Nárazově, bez zjevné příčiny. Není to příjemné, proto se snažím vždy zaměstnat něčím jiným, abych na ně nemyslela. A pokud to máte taky tak, ráda bych se s vámi podělila o pár tipů, které můžete zkusit a tím možná aspoň omezit tyto pocity.

Podotýkám, že nemám žádný patent na pravdu, a co u někoho může fungovat, u jiného nemusí mít žádný efekt. Ale myslím si, že za zkoušku to prostě stojí.

Vůdcovský kurz

30. srpna 2016 v 13:01 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Tak mám konečně za sebou poslední skautskou akci o prázdninách a jsem neuvěřitelně ráda. Vůbec nejsem zvyklá na to, že bych měla prázdniny takto zapráskané různými skautskými akcemi. A věřte mi, ani jedna z nich nebyla odpočinková. No, možná ta čtyřdenní návštěva tábora starších by se dala brát jako odpočinek. Ale to je teď jedno.

18. srpna jsem odjížděla s ohromně těžkou a pomalu se rozpadající krosnou na vůdcovský kurz. Kdo neví, o co se jedná, je to vlastně takový tábor, kde vás pomocí různých aktivit a hlavně přednášek učí o všem, co jako vůdce oddílu potřebujete znát. Takže nějaká ta psychologie, hodnoty, právo, hospodaření, Junák, metodika, komunikace a mnoho dalšího. Na podzim mě čekají zkoušky a slib, no prostě to není taková sranda.

Je sex důležité kritérium?

18. srpna 2016 v 12:34 | Kiara |  Téma týdne

Dnes se říká, že kdyby žili draci, brzy by pošli hlady, protože by nenašli žádnou pannu. A přesto se novodobá devčata stydí, když už jim táhne na šestnáct a pořád ještě neulehla s klukem.
Na jednu stranu je hanba, aby holka byla moc dlouho panna, na stranu druhou z ní brzké či rozsáhlé sexuální zkušenosti dělají couru, která si nedokáže vážit sebe samé. Čert aby se v tom vyznal.

Tisíc jeřábů

17. srpna 2016 v 11:10 | Kiara

Ahoj!
Dlouho, opravdu dlouho jsem nepřidala žádnou povídku. Když si pomyslím, že původně tento blog měl sloužit právě povídkám, je mi z toho docela smutno. Holt co se dá dělat.
Opět jsem měla takovou podivnou náladu. Nevím, zda za to může seriál Skins, stres, rodina nebo všechno dohromady, každopádně vznikla z toho tato krátká povídka. Budu ráda, když vyjádříte svůj názor do komentářů.

Už nikdy nechci vést příměstský tábor

14. srpna 2016 v 21:26 | Kiara |  Skautské já
Ahoj!
Jak jsem psala, na blog moc nemám čas ani chuť. Vlastně nemám na blog chuť, protože nemám čas. Ono to spolu tak nějak jde ruku v ruce. Za pár dní jedu na vůdcovský kurz, takže se do září asi neozvu. Je toho teď trošku moc, snad mě chápete. Hlavu mám plnou různých myšlenek a nedaří se mi je urovnat.

Ale k dnešnímu článku. Možná to víte, možná ne, ale letos jsem byla tak nějak ukecána k tomu, abych vedla pětidenní příměstský tábor. Jedná se o to, že od sedmi od rána do asi půl šesté do večera se spolu s dalšími pár vedoucími starám o bezmála 30 dětí ve věku od šesti do jedenácti let. A vůbec to není taková brnkačka, jak by se mohlo zdát. Mně to tak tedy rozhodně nepřišlo.

Kam dál