Psychickou nemoc řešit hrubou silou?!

Včera v 1:26 | Kiara |  Nezávislé myšlenkové pochody

Právě jsem si přečetla na seznam.cz fakt zvláštní článek. Odkaz máte TADY, ale pro ty, co by to nechtěli číst, vám to trochu shrnu. Sedmdesátiletý chlap žádá o radu, co má dělat, když jeho dcera trpí obsedantně kompulzivní poruchou (člověk má svoje rituály, je přehnaně čistotný atd.) a on na stará kolena chce mít klid. Dokonce přemýšlí, že by se odstěhoval, takže by na to nechal svoji manželku samotnou!
A nejde ani tak o to, že ten pán přemýšlí, že by utekl. Věřím, že to musí být opravdu strašná situace a prostě už neví, co má dělat. Ale nejhorší na tom je ta rada od pana Hausmanna. O tom chlápkovi sice nic nevím, ale doopravdy si po přečtení jeho "rady" nedokážu představit, jak se takový člověk dostal k psaní rad ostatním lidem, když má tak neobjektivní a bezpáteřní názory.
 

Střípky ze života

Středa v 22:58 | Kiara |  Z mého života
Ahoj,
s články je to prostě bída, ale co se dá dělat. Každý den není posvícení. U mě možná každý týden. A aby to tu tolik nezelo prázdnotou, rozhodla jsem se pro to nejjednodušší řešení, jaké při psaní blogu existuje; v krátkosti sepsat, co se odehrálo a odehrává v mém životě.

Asi největší změnou je rozhodnutí, že budu ukončovat studium. Zjistila jsem, že Aplikovaná informatika není obor, který bych chtěla studovat a který jednoduše ani studovat nezvládám. Jsem ráda, že jsem na to přišla už v první semestru a nemám tedy "promrhané" například dva roky.
Přemýšlela jsem nad tímto krokem docela dlouho, takže je to moje definitivní rozhodnutí. Lidé, které znám a kteří mají období vysokých škol za sebou, mi říkají, že to není taková tragédie, že nejsem zdaleka první ani poslední, co zjistila, že si vybrala obor, který jí nesedí. Vysvětlit to rodičům, to je trošku horší, ale to je kapitola sama pro sebe.

Blíží se nám Vánoce, proto tak nějak řeším dárky a předvánoční úklid a takové věci. Však to asi sami znáte. Mimochodem, ještě nemám ani jeden dárek. Potřebuji koupit něco levného, ale hezkého a nejlépe praktického. To víte, brigádu si budu shánět až v novém roce a nechci být švorc.


Jelikož teď tak nějak funguju jako hlavní vedoucí ve skautu, navalila se na mě docela hromada povinností. S tím taky mimochodem plánuju něco udělat, protože mi tato pozice značně nevyhovuje, obzvlášť v tomto hektickém období. Musím mluvit s rodiči, plánovat schůzky a výpravy a následně se jich účastnit, odpovídat na e-maily a tak. Jakože není to ta nejtěžší práce na světě, ale myslím si, že mě to stresuje víc, než by mělo.

Kdo čtete můj Twitter, asi tak nějak tušíte, v jakém se zrovna nacházím psychickém rozpoložení (i když ani na ten Twitter raději nepíšu úplně všechno). A to mi na produktivitě taky moc nepomáhá. Prostě mám zdravé tělo, ale přesto mi mozek nedovoluje správně každodenně fungovat. Je to hrozně zvláštní, když nezvládáte věci, co víte, že byste dřív zvládli. Že fyzicky na to zaručeně máte, ale v mysli se vám objeví jakýsi blok, přes který se těžko leze.

Každopádně, tento článek nepíši proto, abych si postěžovala a vy mě následně litovali. Prostě jsem jen nechtěla, aby to tu bylo tak prázdné a taky jsem vám chtěla vědět, proč přidávám pět článků do měsíce. Ještě bych ale mohla stihnout vymyslet nějaký pěkný dáreček na Vánoce na blog. Tak snad se mi něco podaří.
A taky už by to chtělo nějaký nový layout, co myslíte?

Mějte se krásně a ať vám doma hodně sněží! ^^

The Secret Life of Pets

26. listopadu 2016 v 13:00 | Kiara |  Ostatní dojmy

Co vyvádí naši domácí mazlíčci, když se nikdo nedívá?
Max je pes, který je věrně oddaný své paničce Katie. Je přesvědčen, že spolu mají ten nejlepší vztah, jaký nikdo jiný nemá. A přestože Katie každý den někam odchází, netrpělivě na ni v bytě čeká. Jenže jednoho dne nepřijde domů sama. A tak se u nich zabydlí další pes, obrovský a chlupatý čokl jménem Baron. Max tak cítí, jako by Katie pomalu ztrácel. Jak se bude vztah mezi těmito dvěma novými spolubydlícími vyvíjet?
 


Šikana

19. listopadu 2016 v 12:24 | Kiara |  Úvahy

Nemá cenu pojem šikana nějak zvlášť vysvětlovat. Vždyť nám to omílali pořád dokola snad po celou dobu našeho studia. Jenže i přesto se tahle "dětská hra na šest" stále vyskytuje mezi mladými jedinci, kterým kvůli tomu přijde škola jako ještě horší místo než normálně. A čím starší jsme, tím hloupější nám něco jako šikana připadá. Proč by někdo fyzicky či psychicky ubližoval druhému?

Citáty 2.1 - Skins

18. listopadu 2016 v 13:21 | Kiara |  Citáty

Ahoj!
Dnešní várka citátů bude trošku neobvyklá. Nebude se jednat o obrázky, které bych sama upravila, ale dám je sem tak, jak jsem je našla na netu a v angličtině. Trochu se za to stydím, protože je to něco, proti čemu se stavím, a to zveřejňovat na blog pár obrázků, které si každý může najít sám. Jenže vzhledem k tomu, že tyto citáty pochází z naprosto skvělého seriálu Skins (až na něj dokoukám, snad budou dojmy, ale nějak jsem se u něj zasekla), přijde mi to takhle lepší.
Na většině z nich je tedy Effy, jedna z nejzajímavějších postav. Asi to bude tím, že ostatní postavy říkají věci, které by bez kontextu neměly takový smysl. Takže pokud chcete chytit ten "pravej feeling", tak se jednoduše podívejte na seriál, aspoň na první dvě, nejlépe čtyři řady (dál jsem se ještě nedostala).
Příští várka už by měla být zase normální.

Výroba vánočních přáníček

12. listopadu 2016 v 20:07 | Kiara |  Z mého života
Ahoj,
nějak mi ty články nejdou přes prsty. Ale dneska jsem si řekla, že už prostě něco zveřejním, protože tento blog je jedna z mála věcí, na které jsem docela hrdá, protože jsem jej založila v roce 2012 a doteď jsem se na něj nevykašlala, píšu vlastní články, snažím se, aby vypadal dobře a dokonce ho někdo navštěvuje. Jenže když sem x týdnů nepřidám nový článek, je jasné, že čtenáře ztratím, což mi přijde škoda.

No, ale k tématu. Jelikož se nám blíží Vánoce, řekla jsem si, že se s vámi podělím o nápad na aktivitu před Vánoci.
V zahraničí se udržuje tradice rozesílání Vánočních přáníček a mně přijde škoda, že u nás nic takového není. Snad nikdy jsem neposílala ani nedostala žádnou vánoční pohlednici. Ani ty PF (z francouzského Pour féliciter = pro štěstí) tu moc nejedou. A jelikož ráda posílám a dostávám dopisy, rozhodla jsem se, že vyrobím minimálně jedno vánoční přání a pošlu ho někomu z rodiny nebo kamarádům.

Sedm náhodných obrázků z Pinterest

27. října 2016 v 13:42 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Řekla jsem si, že ten blog nesmím takto zanedbávat, zároveň mě však nenapadalo žádné téma, o kterém bych mohla psát. A tak se v mé hlavě zrodil nápad, naprosto nevím jak, že bych mohla zabrouzdat na stránce Pinterest ve své složce liků a náhodně vybrat sedm obrázků a k nim něco málo napsat. Uvidíme, jak moc velká kravina to bude, připadalo mi to zajímavé. Každopádně pokud tento článek vyjde, zřejmě to až tak hrozná pitomost nebude.

Občas si tak tuto stránku prohlížím a u nějakých obrázků mám třeba inspiraci do povídek, někdy mě třeba citát naprosto uchvátí nebo se mi líbí prostě jen vizualizace. Každopádně jsem moc líná a nepořádná na to si všechny ty obrázky ukládat, takže momentálně mám kolem 350 liků... No, je z čeho vybírat.

Z toho taky plyne, že se o mně možná i něco málo dozvíte. Proto jsem usoudila, že tento článek zařadím právě do rubriky "Z mého života". (Naprosto zbytečný odstavec mimochodem...)

Kdo chce moc, nemá nic

13. října 2016 v 10:46 | Kiara |  Z mého života
Ahoj!
Nevím, jestli můj blog po takové pasivní aktivitě, kdy vychází tři články za měsíc, vůbec ještě někdo navštěvuje. Ani bych se nedivila. Proto bych chtěla napsat, proč tomu tak je, i když spousta z vás to určitě tuší.

Jak název napovídá, bylo toho trochu moc. Nástup na vysokou školu mě absolutně odrovnal a já se stále nedala dohromady. Je to obrovská změna oproti gymnáziu, všechno si musím hlídat, na každé písemce a domácím úkolu záleží, pořád na školu musím myslet a o matematice se mi doslova i zdá. Došlo mi, že jsem si vybrala opravdu těžký obor, přesto si myslím, že pokud pořádně zaberu, tak bych to mohla dát. Jenže abych zabrala, musela bych se vykašlat na všechno ostatní.

Matematika na vysoké

4. října 2016 v 20:16 | Kiara |  Zajímavá videa
Ahoj!
Našla jsem skvělé video, které naprosto vystihuje moje momentální pocity z vysoké školy. Zřejmě jsem už stihla podělat první písemku z komplexních čísel, test z výroků jsem nedala na plný počet, ale nebylo to tak tragické a programování mě dneska čeká, abych se ho naučila. Schválně jsem kvůli učení vynechala přednášku. No asi mě to zničí...
Ale tu je ono video. Pokud si to představíte ještě ve slovenštině, tak asi chápete, že jsem prostě v háji.


Kečupová mračna

2. října 2016 v 12:01 | Kiara |  Ostatní dojmy

Anotace: Středoškolačka Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on ji může pochopit. Zatímco Stuart čeká ve své cele na poravu, v dopisech se začíná rozplétat složitý příběh lásky, ale i osudového nedorozumění. Příběh zrady a viny. Dokáže se Zoe svěřit s tíživým tajemstvím? A dokáže pak také sama sobě odpustit?

Kam dál